„Ruská porážka je pravděpodobnější než vítězství.“ Britský generál Sanders pro Echo

Válka na Ukrajině trvá již roky. Jak proměnila válčení? Má Kyjev šanci na vítězství? Nakolik klíčová je role USA? Zaútočí Rusko na Evropu? O tom všem jsme diskutovali s generálem sirem Patrickem Sandersem, bývalým náčelníkem generálního štábu britské armády.

Američané, zvláště od doby, co se Donald Trump vrátil do úřadu, více než naznačují možné stažení z Evropy. A spekuluje se i o úplném odchodu USA z NATO…

To, co vidíme od prezidenta Trumpa a jeho administrativy, není takové překvapení. Je to součást trendu. Ve Spojených státech vždy existoval politický proud izolacionismu. Myslím, že to, co prezident Trump dělá, je legitimním vyjádřením amerických obav z určitého mocenského přetížení. Obav ohledně ceny, kterou Spojené státy platí za to, že jsou kolosem, hobbesovským Leviathanem, mezinárodní autoritou, která zastřešuje mezinárodní řád. V tomto vidím spojitost mezi prezidentem Trumpem a prezidentem Obamou. Joe Biden byl v tomto smyslu diskontinuitou. Již za Obamy jsme mohli vidět americkou neochotu angažovat se v zahraničních intervencích. Ať již šlo o selhání při vynucení červených linií v Sýrii kvůli použití chemických zbraní, nebo o Obamovu neochotu angažovat se v Libyi, nebo zůstat v Afghánistánu – je to součást trendu. V prezidentu Trumpovi to našlo své nejryzejší vyjádření. Trumpův projev je někdy šokující, ale na chování, které stojí za tím, si budeme muset zvyknout. Myslím, že je to pro Spojené státy chyba. Jsou de facto imperiální mocností. A tím, že rozeberou mezinárodní obchodní systém, který USA a dolar udržoval silné, tím, že rozeberou své předsunuté základny, se zbavují nákladů na své impérium, aniž by si uvědomili jeho výhody. V Británii jsme to pochopili po roce 1956, kdy jsme se stáhli východně od Suezu a zchudli jsme. Takže si myslím, že je to chyba, ale je to legitimní volba.

Jak velký problém by to byl pro obranu Evropy?

Myslím, že bychom rozhodně měli brát prezidenta Trumpa, ministra obrany Hegsetha či viceprezidenta Vance vážně. Velmi jasně mluví o tom, že Evropa by měla vzít na sebe větší podíl zodpovědnosti za svou vlastní obranu. Částečně je to proto, že za to nechtějí platit, ale hlavně proto, že chtějí přesunout své jednotky, svou sílu směrem, který považují za důležitější – a to je soupeření a možná konfrontace s Čínou v Indo-Pacifiku. Trik spočívá v tom, jak zajistit americké stažení z Evropy takovým způsobem, aby si Evropa udržela rovnováhu, která umožní, aby NATO zůstalo silné a nadále odstrašovalo Rusko. Jak se to celé vyvine, uvidíme za pár měsíců – možná na summitu NATO, možná poté. Myslím, že minimálně se stáhnou jednotky, které do Evropy vyslal Biden v roce 2022, což je momentálně 82. výsadková divize. Nemyslím si, že USA vyklidí pozice ve velení NATO, jeho páteří zůstanou. Spekuluje se, že Američané odvolají nejvyššího velitele spojeneckých sil v Evropě, generála Chrise Cavoliho, a nikým ho nenahradí. Ale to je podle mě nepravděpodobné, USA stále chtějí hrát aktivní roli v NATO, nechtějí ale prostě tolik platit. Mnohem více znepokojující by bylo, kdyby Američané stáhli všechny strategické prostředky a kapacity, zejména pokud by to udělali rychle. Ať už jde o organizaci logistiky, schopnost hloubkového úderu, či zaměřování nebo zpravodajské informace – bylo by znepokojující, kdyby toto zredukovali. Je třeba vést debatu, jak zajistit, abychom si tyto klíčové prostředky udrželi. Ale neobávám se toho. Myslím, že USA si uvědomí, že stabilní Evropa je výhodná i pro USA. Ale myslím si, že my Evropané musíme mnohem rychleji navyšovat výdaje na obranu.

A co možné stažení amerického jaderného deštníku?

V Evropě jsou tři jaderné mocnosti. Máme britské odstrašující jaderné prostředky, které jsou k dispozici NATO. Takže Evropa již díky Británii vlastní jaderný deštník má. A je velmi pravděpodobné, že Francouzi poskytnou ten svůj – prezident Macron již naznačil, že rozšíří francouzskou jadernou obranu nad celou Evropou. Takže i pokud by americký deštník z jakýchkoli důvodů zmizel, Evropa si udrží vlastní – sice nedosahující ruských schopností, ale dostatečný na to, aby odstrašoval. Co se týká konceptu rozšířeného odstrašení, tedy myšlenky, že na oplátku za to, že Evropa nebude vyvíjet jaderné zbraně, ji USA zahrnou pod svou jadernou ochranu – jednoduše řečeno, že budou bránit Berlín stejně jako Boston –, tak jsem neviděl nic, co by nasvědčovalo, že USA chtějí přestat uplatňovat tento koncept. Chápu, že když lidé slyší, jak se nynější administrativa vyjadřuje, tak o tom pochybují. Myslím ale, že USA mnohem více znepokojuje, že pokud by stáhly své jaderné odstrašení, podpořily by tím jaderné vyzbrojování. Trump si podle mě opravdu přeje vyjednat větší kontrolu jaderných zbraní. Nebude tak dělat nic, co by vedlo k nějakým jaderným závodů. Takže jsem si jistý, že rozšířené odstrašování jako koncept i jako praktická věc bude pokračovat.

Neměla by ale Evropa vybudovat vlastní společnou obranu pro případ, že se Amerika přece jenom stáhne?

To je falešná volba. Obranný pakt již máme, jmenuje se NATO. A to nepřestane existovat, i kdyby USA odešly. Přišlo by sice o jednoho, byť nejmocnějšího člena, ale nezapomínejme, že Evropa má 550 milionů obyvatel a tvoří jednu z nejdůležitějších ekonomických mocností na světě. Má velmi vyspělé armády. Evropský pilíř NATO je reálný. NATO je především vojenská aliance, zatímco Evropa je politickou entitou. Takže myšlenka společné evropské armády by podkopala NATO – a to chce Putin. Nikdy se vám nepodaří znovu vytvořit NATO, nikdy by se nepodařilo znovu získat bezpečnostní garance, které NATO nabízí. Měli bychom se tak soustředit na rychlejší a větší investice do obrany, abychom mohli plnit plány, na kterých jsme se všichni jako spojenci shodli. Musíme zachovat plnou vojenskou strukturu a schopnosti, pokračovat v podpoře Ukrajiny a být připraveni nahradit jakékoli síly, které by USA z Evropy případně stáhly.

Jak toho ale dosáhnout? Na summitu NATO se členské země mají zavázat k pěti procentům HDP na obranu. V Česku je to již nyní velký politický i praktický problém, dlouho jsme nedávali ani dvě procenta. Letos se vláda zavázala postupně zvýšit výdaje na obranu na tři procenta a už to je kritizováno. Neumím si představit reakce na pět procent, navíc někteří experti tvrdí, že armáda ani neumí ty peníze smysluplně utratit.

Pokud se vám tři procenta zdají jako hodně, počkejte na to, kolik stojí válka. V roce 1937 Británie dávala 2,9 procenta HDP na obranu, v roce 1939 devět procent a v roce 1945 to už bylo padesát procent. Válečné půjčky od USA jsme splatili teprve v roce 1992. Takže válka je neuvěřitelně drahá a ekonomicky zničující. Takže těch pět procent je velmi malá investice na odrazení války, na válečnou prevenci. Takto je třeba se na to dívat. Měli bychom také pamatovat na to, že peníze utracené na obranu mohou stimulovat ekonomiku a sloužit jako podnět pro inovace a technologie. To je benefit. Příliš se soustředíme na objem vynaložených prostředků, a ne na to, co za ně obdržíme. Mnohem méně mě zajímá, jestli dáme dvě, nebo pět procent, chci jen, aby všechny peníze, které vydáváme na obranu, byly využity produktivně a efektivně, abychom měli správné nástroje pro typ války, v níž budeme bojovat.

Právě jste dočetli ukázku rozhovoru, jehož plnou verzi najdete ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten si můžete objednat ZDE. Najdete v něm mimo jiné rozhovory s americkým profesorem Jonathanem Turleym, spisovatelem Chrisem De Stoopem, filozofem Konradem Liessmannem nebo vědcem Ondřejem Bajgarem.