Milosrdné lži levice

KOMENTÁŘ

Milosrdné lži levice
Útočník Abdul Ballout, kterého nakonec zastřelila policie. Foto: Berlínská policie
1
Komentáře
Alexander Tomský
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Reakce tradičních západních médií na sobotní útok islamisty v Berlíně na pochodu „hrdosti“ LBGT – 29 obětí, jedna mrtvá žena a další vážně zranění – byla naprosto předvídatelná, opakuje se už desítky let. Je zapotřebí, jak píše Douglas Murray, bagatelizovat celou událost: „Do odcházejících návštěvníků najela bílá dodávka, byl snad útočník robot a na pochodu hrdosti se objevil jaksi vedle čirou náhodou? Jde o typický úkaz neřízeného zločinného vozidla známý z masakrů v Nice a Stockholmu.“

 

Abdul Ballout (21) byl totiž do Německa deportován z Libanonu, rodiště svých rodičů, a to za pokus stát se bojovníkem Islámského státu v Sýrii. Odsouzen byl s podmínkou, jako nezletilý, s příkazem účastnit se školení tzv. de-radikalizace. Další absurdní případ z mnoha podobných. V Anglii jeden muslim svého školitele dokonce zavraždil. Jak vidno, reálie vražedného útoku ideologickým vykladačům narativ trochu zkomplikovaly, ale zřejmě ne dostatečně. Hlasatel německé NTV, ačkoli znal identitu i motiv pachatele, prohlásil, že je „queer komunita ohrožena pravicovými nacionalisty“. A co je snad ještě bizarnější, mluvčí oné komunity si postěžovala, „že všichni doufali, že bude útočník běloch a křesťan“.

Před dvěma týdny zavraždil na ulici v Trevíru Afghánec bez příčiny dvacetiletého studenta. Václav Bělohradský jednou v rozhlase takový čin komentoval: „A proč by se třeba Eritrejec v dnešní stresující společnosti nemohl psychicky zhroutit?“ Tím ovšem také popřel neblahou souvislost s islámem. Vlny migrantů považuje za přirozený jev globalizace – asi jako oteplování. Mluvit pravdu znamená „ztrátu empatie a podporu nenávistné reakci nacionalistů“.

Německá justice je vůči muslimům extrémně shovívavá a kartel politiků a novinářů nad nimi drží ochrannou ruku. Každou kritiku osočuje z tzv. islamofobie, vyhošťování zločinců je minimální a příliv azylantů neomezený. Po masivní syrské vlně roku 2015 po každém větším masakru politici, a to nejen v Německu, slibovali zpřísnění azylového zákona, deportace a větší ochranu hranic. Kdo by jim ale věřil, když jen během loňského roku se do Evropy přistěhovalo 4,5–5 milionu osob, z toho polovina muslimů?

Jak si tohle absurdní divadlo vysvětlit? Jak můžeme porazit náboženský islamofašismus bez kritiky islámu a přísných opatření proti kazatelům nenávisti v mešitách? A proč Evropa už půl století přijímá muslimské přistěhovalce, jestliže dávno všichni víme, že je nelze asimilovat? Mají svou víru i životní styl, neslučitelný se západní svobodou a zákony. A naše společnost je opravdu rozčiluje, když jim nabízí pouhý konzum, bezuzdnou sexuální svobodu, alkohol, pornografii, divadlo, pop-music – to všechno přece puritánské muslimy stresuje.

Odpověď na bezmoc Západu je prostá. Po šoku z Hitlera, nacismu a továren na smrt, kdy se křesťanství téměř zhroutilo, vznikla morální naléhavost zdůraznit důstojnost člověka. Vlády se ujalo sekulární osvícenské náboženství lidských práv (Charta OSN, 1948) a vzápětí Ženevská konvence o právech uprchlíků (1951). Ani americký racionalista Jefferson se neobešel bez stvořitele: „Pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni a že je jejich Stvořitel obdařil jistými nezcizitelnými právy, k nimž patří i právo na život a na svobodu, stejně jako právo usilovat o vlastní štěstí.“

Je to hezké, ale rovnost lidí a lidská práva samozřejmá nejsou, natož Bohem daná. Vycházejí sice z knihy Genesis, čili z víry v důstojnost člověka stvořeného k obrazu Božímu, ale jak píše Ed West, jeden z nejbystřejších britských komentátorů, „závisejí na nestranném soudnictví a legitimní státní moci. Jejich univerzální charakter je problematický, protože určují stejná práva všem bez povinností a pout loajality. Nemají snad občané právo na vlast a na svou státní hranici?“

Vzpomněl jsem si na masovou demonstraci idealistické mládeže v Berlíně pod heslem Kein mensch ist illegal. Zdá se, že jsme ztraceni.

×

Podobné články