Žáby na trakaři

KOMENTÁŘ

Žáby na trakaři
Ochromení Washingtonu v situaci, kdy jedna horká válka hoří už třetím rokem a na Blízkém východě minimálně přihořívá možnost války druhé, je dost nežádoucí – americká kredibilita tím utrpí zásadní šrámy, píše Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Bývalý předseda americké Sněmovny reprezentantů John Boehner svého času na adresu své práce poznamenal, že je dost těžké vézt 218 žab na trakaři a udržet je na tom trakaři tak dlouho, než něco schválí. Současné dění ve Washingtonu tomu odpovídá dokonale.

Dnešní nástupce Johna Boehnera se jmenuje Mike Johnson a je to poměrně nevýrazný poslanec z Louisiany, který neměl s „vozením žab na trakaři“ žádné předešlé zkušenosti. Johnson se dostal na svoje místo po třítýdenní „vládě nikoho“: začátkem října 2023 totiž osm republikánských poslanců z takzvaného Klubu svobody („Freedom Caucus“) ve spolupráci s demokraty smetlo předešlého předsedu McCarthyho. Následovalo bolestivé hledání nástupce, při kterém pohořelo několik zkušenějších kandidátů, a do křesla předsedy se nakonec dostal relativní nováček Johnson (sedí v Kongresu jen sedm let).

 

Současný americký Kongres je jedním z nejmíň produktivních Kongresů vůbec, schválil daleko méně zákonů, než je zvykem. Důvody jsou dva: republikánská většina je extrémně těsná, a republikáni jsou navíc vnitřně silně nejednotní. Klub svobody, což jsou vesměs poslanci naklonění Trumpovi, tvoří zhruba pětinu celého republikánského poslaneckého sboru, ale ve fungování, či spíš nefungování sněmovny hraje rozhodující roli. Jeho členové jsou jen málo naladěni ke kompromisům a používají tvrdě nátlakovou taktiku – méně často k tomu, aby něco prosadili, a daleko častěji k tomu, aby něco zablokovali. Extrémně těsné většiny mají tendenci produkovat „primadony“, které si prosazují svoje bez ohledu na většinový zájem, a tato situace vznikla i v Kongresu.

Jedním z výsledků je skutečnost, že vojenská pomoc pro Izrael a pro Ukrajinu, kterou dávno schválil Senát, stále ještě neprošla hlasováním ve sněmovně. Musel by ji totiž předložit Johnson, ale jedna z nejaktivnějších poslankyň republikánského okraje, Marjorie Taylor Greenová, už mu pohrozila, že v takové situaci bude iniciovat jeho odvolání z pozice předsedy. A tak balíček, který by ve sněmovně nepochybně prošel, a to možná i dost výraznou většinou (řada republikánů by pro něj hlasovala), už několik měsíců leží ve stavu „ani mrtvý, ani živý“ a nehýbe se kupředu. (Mimochodem, Marjorii Taylor Greenovou vyloučili loni z Klubu svobody kvůli příliš agresivním verbálním útokům na své republikánské kolegy.)

Ochromení Washingtonu v situaci, kdy jedna horká válka hoří už třetím rokem a na Blízkém východě minimálně přihořívá možnost války druhé, je dost nežádoucí – americká kredibilita tím utrpí zásadní šrámy. Skutečným poučením je ale to, nekoncentrovat příliš mnoho moci v jedněch rukou. Jádrem problému je právě skutečnost, že bez Johnsonova souhlasu se zákonodárný proces nemůže hnout kupředu. Snad to dávalo smysl v dávných dobách, kdy panovala v Kongresu méně konfrontační nálada a jeho členové nebyli otroky svých sociálních sítí, ale dnes je to nebezpečné „úzké hrdlo“ demokratického procesu.

Pozor na úzká hrdla. Nějaká máme určitě i v našem ústavněprávním uspořádání – pamatujete si na drama jménem jmenování rektorů? Úzká hrdla plodí primadony a vedou k pomyslnému braní rukojmí, leckdy i kvůli banalitám osobního rázu. Stálo by za to se jich zbavit.

 

×

Podobné články