Radikální názor jako módní doplněk. S historikem Ivem Cermanem o jeho sporu s antisionisty na katedrách

Docent historie Ivo Cerman je svými oponenty v levicovém prostředí označován jako „chronický nactiutrhač“, „ultrapravicový bloger“ a „proponent označení akademický antisemitismus“. Vysloužil si to soustavným monitorováním protiizraelských aktivit především v prostředí vysokých škol, což pak faktograficky popisuje v článcích, které uveřejňuje na svém blogu na internetu a sociálních sítích. Pro člověka, který ho zná jako autora knih a studií především o osvícenství 18. století, je to možná poněkud překvapivé, ale logiku to má. Jednou z velkých hodnot osvícenství bylo právě odmítnutí antisemitismu jako odporné pověry. Hlavní roli v tom měla hrát víra v čistý rozum.

Do toho zápasu jste se pustil s jakou motivací?

Já bych o žádném svém zápasu nemluvil. Když už, tak ho začali oni, ne já. Pro mě je to teď už spíš boj o moje profesní přežití. To oni začali posílat stížnosti, sepisují obvinění, posílají to mým nadřízeným, vytváří na ně nátlak.

Myslíte, že vás to mohlo i existenčně ohrozit, že by s vámi vaše škola, Filozofická fakulta Jihočeské univerzity, mohla rozvázat pracovní poměr?

Ano, o to oni usilují. V Deníku Referendum vyšel přímo článek, že takový člověk jako já by neměl na univerzitě vůbec působit a že to není náhoda, že na stejné škole působí také docent Konvička, který přitom se mnou nemá nic společného a já s ním také ne.

Já jsem na vaše texty, kde píšete o projevech řekněme antisemitismu a palestinismu, narazil před několika lety a zaujalo mě, jak jsou velmi věcné a v dobrém slova smyslu „suché“, tedy, jak se říká, sine ira et studio, bez hněvu a zaujetí. A říkal jsem si, že to možná souvisí s vaším odborným zájmem o osvícenství, které přece na první místo kladlo rozum.

To jsem rád, že to říkáte, protože právě o to mi šlo: o věcnost. A přitom hlavní útok na mě je směřován, že jsem zaujatý, tedy cum ira et studio. Ale to přitom vůbec není pravda. Jsem když tak zaujatý jedinou věcí: jak se věci mají. Oni se ale chovají, jako bych byl nějaký šílenec, který na ně soustavně útočí z nějakých osobních důvodů a z důvodu své posedlosti. Ale já vím, že to tak není, já se jen snažím věcně popsat jejich chování, argumenty a postoje. A to je myslím dráždí.

Pomáhá vám v tom někdo, nebo vás třeba někdo podporuje, třeba finančně?

Ne, vůbec! Dělám to ve volném čase a samozřejmě bezplatně. Začal jsem s tím v roce 2012, když prošly Prahou protiizraelské průvody.

Nutno říci, že to souviselo s izraelskou operací Pilíř obrany, kdy Izrael zaútočil na pozice Hamásu v Gaze: po dlouhých měsících, kdy Hamás odpaloval rakety na Izrael.

Ano, to byl obvyklý postup propalestinských aktivistů: naprosto ignorují příčiny izraelských akcí, ale pak vyjdou do ulic a protestují proti izraelské agresi. Já to znal z Německa, kde jsem předtím žil, a doufal jsem, že tohle snad k nám nepřijde. V tom jsem se tedy mýlil.

Vy máte k židovství jak blízko?

Já Žid nejsem a ani nejsem ten typ člověka, který by měl k židovské kultuře citový vztah. Já to bral tak, že po roce 1989 jsme se po letech lhaní dověděli, co byl a je palestinský terorismus zač, v jaké situaci Izrael je a čemu čelí. Myslel jsem si, že na to nebudeme zapomínat. A teď se stejné lži objevují v nové formě a podobě. Vlastně ještě agresivnější. Tak jsem to začal sledovat a psát o tom.

Právě jste dočetli ukázku rozhovoru, jehož plnou verzi najdete ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů. Ten si můžete objednat ZDE. Najdete v něm mimo jiné rozhovory s americkým profesorem Jonathanem Turleym, spisovatelem Chrisem De Stoopem, filozofem Konradem Liessmannem nebo vědcem Ondřejem Bajgarem.