Zahradní slavnost v Knihovně VH aneb Pludek v akci

KOMENTÁŘ

Zahradní slavnost v Knihovně VH aneb Pludek v akci
Do Knihovny se chodilo na diskuse, literární a třeba i divadelní a jiné pořady, také na různé slavnosti, večírky, soaré… Byl to živý klub v Ostrovní ulici na Praze 1 se skoro každodenním programem, píše Jiří Peňás. Foto: Tomáš Novák
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Václav Havel ve své hře Zahradní slavnost vytvořil postavu Huga Pludka. Ten je vyslán do světa, kde se stane úspěšným zahajovačem v Zahajovací službě, prostřednictvím níž zlikviduje Likvidační úřad, jenž přitom má zlikvidovat Zahajovací službu. Nebo tak nějak. Něco podobného se děje v Knihovně Václava Havla. Ta se prostřednictvím posledního svého ředitele ocitla v situaci likvidace, když v ní měl zahájit ředitel Tomášem Sedláček novou éru, ve které by po pludkovsku překonal staré metody řízení, které neodpovídaly novým nárokům a výzvám, které kladla doba svými výzvami a nároky.

 

Jak se včera Sedláček v rozhovoru pro iRozhlas.cz vyjádřil: „Jsem rád, že kolaps knihovny byl rychlý. Máme prostor začít znovu s novými partnery.“ Pludek by řekl, že likvidace Likvidačního ústavu je historicky naprosto nutný akt, který je předpokladem jeho dalšího rozvoje.

Knihovna Václava Havla tedy s velkou pravděpodobností končí po více než dvaceti letech, aspoň v té podobě, jak ji její uživatelé znali – a myslím, že měli rádi. Médii včera celý den kolovaly zprávy o krizi, do které instituci přivedl souběh (spolu souvisejících) nepříznivých okolností: ukončení podpory ze strany zásadního sponzora Zdeňka Bakaly, odstup Dagmar Havlové od stávající podoby Knihovny nesoucí jméno jejího manžela, nesoulad týmu Knihovny, tedy tvůrců programu a obsahu, se stávajícím ředitelem Sedláčkem. Podle dlouholetého dramaturga programu – spisovatele Jáchyma Topola – se Sedláček „pokoušel prezentovat a nabízet Václava Havla spíše jako zpeněžitelný artikl svého zvláštního ezoterického světa“. Výsledkem tohoto rozkolu je, že dosavadní tým vydal prohlášení, že nelze pokračovat v další práci, a podal výpověď. Následovalo Sedláčkovo prohlášení, z něhož se dalo usoudit, že to vítá. A že má svůj tým.

Není tedy vyloučeno, že Knihovna Václava Havla končí jako instituce, která vycházela z přímého dotyku se svým zakladatelem. Nesla havlovskou pečeť v tom smyslu, že fungovala jako neokázalá, přitom sebevědomá, neagresivní, přitom spolehlivá norma „havlovského“ pohledu na společnost a svět. Člověk se víceméně mohl spolehnout, že značka Havel nebude zneužívána na věci, které buď s Havlem neměly nic společného, nebo by mohly být i proti jeho duchu. Zárukou byl vkus, vzdělanost a jakási „dobrá míra“, která byla pro Havla typická. Lze se například domnívat, že Sedláčkův často opakovaný výrok, že „Havel je nejskvělejší, nejsvěžejší a nejzajímavější vývozní artikl“, by objektu tohoto ocenění způsobil pocit slimáků pod košilí. Ale to je jistě věc názoru. Zkrátka ti lidé, kteří nyní odcházejí, většinou dobře věděli, co k Havlovi patří, a co už ne.

Knihovna nabízela samozřejmě obsah a program pro ty vrstvy, které měly o ten program a obsah zájem. To je tak vždy, vždy je to pro někoho problém, neboť vždy půjde o omezený počet lidí, podobně asi jako ne každý chodí na filharmonické koncerty. Do Knihovny se chodilo na diskuse, literární a třeba i divadelní a jiné pořady, také na různé slavnosti, večírky, soaré… Byl to živý klub v Ostrovní ulici na Praze 1 se skoro každodenním programem, který byl zajišťován a připravován spolehlivým a sehraným týmem. Uváděly se tam knihy, představovali se tam autoři, vedly se tam hovory, někdy se tam i střetávaly různé názory, byť sice v různé intenzitě: někdo by si třeba představoval, že ta různost mohla být širší, ale to je vždy věc názoru.

Samozřejmě, jako ve správném klubu z toho měl nejvíc ten, kdo tam přišel fyzicky. Ale mnoho pořadů se streamovalo, Knihovna měla svůj vlastní kanál na YouTube, zkoušel se kanál Havel Chanel atd. Té mediální technologie bylo tak akorát.

Samozřejmě to nebyla činnost jediná: měla (a stále tedy má) svou edukační činnost, pořádaly se přednášky pro školy, vyjíždělo se do terénu. Vedle toho Knihovna měla za úkol spravovat literární a jinou pozůstalost po svém zakladateli, vydávaly se knihy širokého havlovského zaměření, objevné edice, kuriozity a závažné texty. Instituce jistě fungovala v nějakých poměrech a podmínkách, určitě se o tom ještě mnohé napíše. Je dosti smutná představa, že s příchodem jednoho Pludka na zahradní slavnost to má všechno vzít za své.

 

×

Podobné články