Hormuz už není jistota. Arabské státy masivně investují do nových ropných tras

Hormuzský průliv byl po desetiletí považován za tepnu světového obchodu s ropou. Ještě před letošní válkou mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem jím procházelo přibližně 20 procent veškerého světového námořního exportu ropy. Několikatýdenní uzavření průlivu ale ukázalo, jak snadno může jediný úzký koridor ochromit světové energetické trhy. Státy Blízkého východu proto urychleně mění svou strategii a budují sítě ropovodů, přístavů a logistických koridorů, které mají jejich vývoz rozdělit mezi několik tras.

Analytici upozorňují, že nejde o krátkodobou reakci na letošní konflikt, ale o zásadní změnu bezpečnostního uvažování v celém regionu. Studie singapurského think tanku RSIS hovoří o postupném vzniku nové energetické sítě propojující Perský záliv se Středozemním a Rudým mořem i Ománským zálivem.

Nejde přitom pouze o pokládání nových potrubí. Současně vznikají nové přístavní terminály, skladovací kapacity, železniční spojení i logistická centra.

Emiráty a Saúdská Arábie rozšiřují cesty k moři

Příkladem rychlých změn jsou Spojené arabské emiráty. Podle analytické společnosti Kpler země urychlila výstavbu druhé větve stávajícího ropovodu ADCOP spojujícího naleziště v emirátu Abú Zabí s přístavem Fudžajra u Ománského zálivu. Projekt za tři miliardy dolarů je zhruba z poloviny dokončen a do provozu by mohl být uveden v polovině roku 2027. Společně s rozšířením přístavu Fudžajra má více než zdvojnásobit objem ropy, který budou moci Emiráty vyvážet mimo Hormuzský průliv, z přibližně 1,8 na více než tři miliony barelů denně.

Podobnou strategii volí i Saúdská Arábie. Podle agentury Reuters a analýzy Kpler Rijád zvažuje rozšíření svého východozápadního ropovodu vedoucího od nalezišť v Perském zálivu k přístavu Janbú na pobřeží Rudého moře. Hlavním omezením jsou exportní terminály. Jejich modernizace proto bude rozhodovat o tom, zda se podaří výrazně zvýšit objem ropy vyvážené mimo Hormuz. Analytici očekávají případné fungování projektu nejdříve kolem roku 2028. Podle Reuters by mohla být rozšířena jeho kapacita až o 2 miliony barelů ropy denně.

Irák hledá novou cestu na světové trhy

Největší proměna se ale může odehrát v Iráku. Země je po Saúdské Arábii druhým největším producentem ropy v OPEC, zároveň je však jednou z ekonomik nejvíce závislých na Hormuzském průlivu. Většina její produkce totiž míří přes jižní terminály u Basry do Perského zálivu. Letošní konflikt navíc ukázal, jak citlivý je irácký ropný sektor na bezpečnostní situaci v regionu. Podle údajů OPEC klesla produkce země z přibližně 4,2 milionu barelů denně v únoru, tedy ještě před americkými a izraelskými údery na Írán, na zhruba 1,9 milionu barelů denně v červnu. Právě proto Bagdád současně rozbíhá několik projektů, které mají otevřít nové cesty ke světovým trhům.

Jedním z nich je výstavba skoro 700 km dlouhého vnitrostátního ropovodu Basra–Hadítha, která podle Reuters začala letos na jaře. Potrubí má propojit jižní naleziště s budoucími západními exportními trasami do Rudého a Středozemního moře a vytvořit páteř celé nové infrastruktury.

Potrubí má přivést až 2,5 milionu barelů ropy denně z jižních nalezišť do strategického uzlu v Hadíthě, odkud ji bude možné podle potřeby směrovat na několik exportních tras – přes Turecko do středomořského přístavu Ceyhan nebo po zvažovaném obnovení ropovodu do syrského Banijásu nebo v budoucnu po připravovaném koridoru do jordánského přístavu Akaba u Rudého moře. Hadítha se tak má stát hlavním přestupním uzlem nové irácké exportní infrastruktury.

Předběžnou dohodu o obnově ropovodu do Banijásu podepsali v pátek zástupci Iráku a amerických společností během podnikatelského summitu ve Washingtonu za účasti amerického ministra energetiky Chrise Wrighta, uvedly The Wall Street Journal či AP. Pokud technické studie skončí úspěchem, dokončeny by stavby mohly být za tři až pět let, uvádí Kpler. Součástí jednání byly také investice Chevronu do dvou významných iráckých ropných polí, West Qurna 2 a Nasiriyah.

Další možnost představuje dlouho odkládaný ropovod z Basry do jordánského přístavu Akaba na pobřeží Rudého moře. Projekt se objevuje v regionálních debatách už od 80. let minulého století, po letošním konfliktu ale podle Anadolu v červenci proběhla jednání mezi Irákem a Jordánskem o akceleraci celého projektu.

Přesto analytici varují, že žádný z těchto projektů Hormuzský průliv plně nenahradí. Přes úžinu bude i nadále proudit významná část světového obchodu s ropou a prakticky veškerý katarský export zkapalněného zemního plynu. Nové koridory proto nejsou náhradou za Hormuz, ale spíše pojistkou proti budoucím krizím.

Ani ta však nebude stoprocentní. „Problém není v samotném Hormuzském průlivu,“ uvedl pro CNBC zakladatel společnosti Rapidan Energy Bob McNally. „Írán může útočit na nakládací terminály, čerpací stanice, koncové uzly i skladovací zařízení, která jsou součástí těchto ropovodů,“ varuje McNally.