Čtyřicet let poté

KOMENTÁŘ

Čtyřicet let poté
Pocta obětem Černobylu ve Slavutyči. Realita, nikoli televizní seriál. Město Slavutyč na severu Ukrajiny bylo založeno a vybudováno po černobylské havárii. Osídlili je lidé evakuovaní z města Pripjať. Foto: Profimedia.cz
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Slyšeli jste to? V Černobylu prý zařvali jen dva lidi. Jeden zařval: „Vypni to!“ A druhý: „Nejde to!“ Tolik jeden z mnoha vtipů, kterými si československé obyvatelstvo v podmínkách pozdní normalizace ulehčovalo skutečnost, že na své okolí a další vývoj nemá v podstatě žádný vliv. Například na to, že komunistický režim si i přes první pozvolna pronikající zprávy o tom, že tam na východě se stalo něco zcela mimořádného, nedokázal odpustit okázalé oslavy Prvního máje a nahnal na povinně-nepovinné manifestace miliony lidí, z nichž by řada raději zůstala preventivně doma.

 

(Mimochodem, ten vtip měl blíž pravdě, než asi jeho autor sám tušil, protože reaktor explodoval až po stisku nouzového tlačítka AZ-5, které jej mělo okamžitě zastavit. Naneštěstí byly RBMK reaktory navrženy tak, že špičky moderovacích tyčí byly vyrobeny z grafitu, který v daných podmínkách naopak reakci ze začátku ještě trochu urychlil, a ta „trocha“ byla v nestabilním stavu vyvolaném předešlými hokusy pokusy dost velká na to, aby přetlakovaná pára odhodila mnohatunové víko jako kus papíru.)

Skutečnou první obětí Černobylu byl jistý Valerij Chodemčuk, technik mající službu u pump, jehož tělo dodnes spočívá někde u trosek zničeného reaktoru; pokud bychom obrovský sarkofág, který nyní kryje zbytky zničeného bloku, brali zároveň jako hrob, překonali by Chodemčuk a jeho kolega Šašenok rozměry své hrobky Čingischána, Napoleona, Lenina i indickou císařovnu, jejímž mauzoleem je slavný Tádž Mahal. Obětí bylo ovšem více a ne všechny měly lidskou podobu. Dokonce se dá říci, že ty nejdůležitější z nich lidskou podobu neměly.

Jednou z obětí se stal například – Sovětský svaz. Událost byla příliš zjevná a příliš absurdní na to, aby se v éře gorbačovského uvolnění dala ututlat, a běžnému občanovi se najednou systém, ve kterém žil, nejevil ani tak silný jako spíš stupidní a nebezpečný sobě samému. Valná většina podrobených národů východního bloku měla o důvod víc pochybovat o schopnostech Moskvy řídit něco jako celou „civilizační jednotku lidstva“, do níž se socialistický blok po desítky let stylizoval.

A další obětí, o mnoho let později, se stala dnešní evropská ekonomika. Už před Černobylem rozdmýchávali Sověti cíleně na Západě strach z jaderné energie, aby svého protivníka pokud možno zbavili zařízení pro výrobu plutonia do jaderných zbraní. Výbuch jejich vlastní elektrárny pak jejich sdělení zásadním, byť neplánovaným způsobem posílil.

Jednotlivé západní společnosti zareagovaly buď úplným odmítnutím jádra, nebo v nejlepším případě takovým přívalem bezpečnostních regulací, že by je měl problém splnit i nevinný stánek s banány (banány jsou totiž od přírody mírně radioaktivní). Tím vyhnaly cenu nových jaderných bloků do neúnosných výšin, ze kterých se ji teď velmi zoufale snaží zase snížit projekty malých modulárních reaktorů.

A ještě na jeden druh neočekávaných obětí můžeme zavzpomínat; je spojena s instalací větrníků a solárních panelů. Jde o výškové práce, při kterých někdo občas spadne dolů a zabije se – a počet úmrtí roste úměrně tomu, jak se při nedostatku odborníků do těchto prací zapojují i méně kvalifikované pracovní síly. Přitom jde vesměs o mladší muže v produktivním věku.

Škoda že tato úmrtí žádná Evropská komise pečlivě nepočítá. Je možné, že by Černobyl prohrál rozdílem třídy.

×

Podobné články