Prvotní cíl Američanů: do čela Íránu plánovali dosadit exprezidenta. Operace se nezdařila

Jedním z prvotních cílů dosud neukončené americko-izraelské války s Íránem bylo dosadit do čela země jejího bývalého prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Ten přitom dlouhodobě stál v čele konzervativního a tvrdě protizápadního křídla íránského režimu. Operace, která měla přispět ke kolapsu současného íránského vedení, se však nezdařila.

Několik dní po zahájení letošních americko-izraelských úderů proti Íránu, při nichž zemřela řada vrcholných představitelů tamního režimu, prezident USA Donald Trump veřejně prohlásil, že by bylo nejlepší, kdyby se vlády nad zemí ujal „někdo zevnitř“ Íránu. Podle nových informací deníku The New York Times (NYT) měl být tímto Amerikou podporovaným lídrem poněkud překvapivě bývalý prezident Mahmúd Ahmadínežád, kterého tehdy režim držel v domácím vězení.

Operace, která měla vést k Ahmadínežádovu osvobození, se však začala hroutit už krátce po jejím zahájení. Při izraelském úderu na dům bývalého prezidenta, jenž byl součástí první vlny vzdušných útoků zahájených 28. února a měl přispět k jeho návratu na svobodu, však byl Ahmadínežád zraněn. V íránských médiích se tehdy dokonce krátce objevily zprávy, že při útoku zemřel. Íránské státní tiskové agentury následně upřesnily, že Ahmadínežád útok přežil, zabiti však byli jeho „bodyguardi“ — ve skutečnosti členové Islámských revolučních gard, kteří ho zároveň střežili i drželi v domácím vězení.

Podle zpravodajských zdrojů NYT Ahmadínežád po této zkušenosti ztratil důvěru v plán na změnu režimu. Od útoku na svůj dům se navíc na veřejnosti neobjevil a jeho zdravotní stav ani současné místo pobytu nejsou známé.

Ahmadínežád zastával funkci íránského prezidenta v letech 2005 až 2013. Během svého mandátu se vyznačoval vyostřenou protiamerickou a zejména protiizraelskou rétorikou, jejíž součástí bylo mimo jiné i zpochybňování holokaustu a výzvy ke „smazání Izraele z mapy“. Byl rovněž jedním z hlavních zastánců pokračování íránského jaderného programu, zahraničním sankcím navzdory, a tvrdých zásahů proti domácí opozici.

V uplynulých letech se však stále častěji dostával do sporů s dalšími představiteli islamistického režimu. Konflikt vyvrcholil v loňském roce, kdy byl Ahmadínežád v kontextu masových protirežimních demonstrací vzat do domácího vězení.

Co přesně americko-izraelské sázce na Ahmadínežáda předcházelo, není zcela jasné. Podle NYT exprezident v uplynulých letech podnikl několik zahraničních cest, kdy v roce 2023 navštívil Guatemalu a v letech 2024 a 2025 Maďarsko, jehož tehdejší premiér Viktor Orbán dlouhodobě udržoval vřelé vztahy se svým izraelským protějškem Benjaminem Netanjahuem.

Ahmadínežád se ze své poslední návštěvy Budapešti vrátil loni v červnu jen několik dní předtím, než Izrael zahájil údery proti íránské jaderné infrastruktuře. Po vypuknutí konfliktu se bývalý prezident na veřejnosti téměř neobjevoval a na sociálních sítích zveřejnil jen několik stručných vyjádření.

Činitelé blízcí Ahmadínežádovi byli po jeho konci v prezidentském úřadu rovněž opakovaně obviňováni z příliš úzkých vazeb na Západ, nebo dokonce ze špionáže pro Izrael. Jeho bývalý vedoucí kanceláře Esfandijár Rahím Mašáí stanul v roce 2018 před soudem, který se ho dotazoval na  jeho údajné vazby na britské a izraelské zpravodajské služby. Případ byl široce pokrýván íránskými státními médii.

Prezidentský úřad je v Íránu fakticky druhým nejvýznamnějším politickým postem, zatímco hlavou státu zůstává nejvyšší vůdce, tedy nejvyšší politická i náboženská autorita země. Tuto funkci od roku 1989 až do letoška zastával šíitský duchovní Alí Chameneí, který byl zabit během první vlny letošních americko-izraelských úderů.