Češi si berou taxíky na hranice, řešil jsem přes 400 žádostí o pomoc, říká honorární konzul Ománu

Omán je v šoku, že i na něj dopadlo íránské „zlo“, řekl deníku Echo24 honorární konzul Sultanátu Omán Ivo Vaněk. Bezpečnostní situace se podle něj sice nevyvíjí úplně pozitivně, v něčem se však situace od soboty změnila. Zatímco tehdy nedoporučoval Čechům snažit se dostat vlastní cestou ze Spojených arabských emirátů do Ománu, nyní už je podle něj hranice průchodná a spousta Čechů toho také využívá. „Za ty tři a půl dne odhaduji, že půjde o nejméně 450 žádostí o pomoc, které jsem řešil,“ popisuje situaci Ivo Vaněk. Kvůli nebezpečí v letovém prostoru a uzavírání letišť zůstaly tisíce českých turistů v regionu v nelehké situaci.

Jak vypadá nyní bezpečnostní situace? Platí, že by Češi neměli zkoušet přejíždět hranice do Ománu, jak jste doporučoval v samém počátku konfliktu v sobotu?

Mám pocit, že je viditelné na všech frontách, že se vyvíjí velmi dramaticky a ne úplně pozitivně. Nicméně mám ověřeno, že hranice mezi Emiráty a Ománem jsou průchodné, a že spousta Čechů využívá tohoto způsobu. Zejména si berou taxíky, které je vesměs přivezou pouze na hranice, které přejdou pěšky. Já se jim pak snažím zajistit nějakou dopravu od hranic do Maskatu.

To je tedy zcela odlišná informace od 1. března, kdy jsem opravdu nedoporučoval překračovat na vlastní pěst hranice. Vycházel jsem z logiky, že když nastane mimořádná situace, Omán se nejprve hermeticky zapouzdří, vyhodnocuje si situaci a potom krok za krokem bezpečnostní opatření uvolňuje.

Zmiňujete, že se v pomoci osobně angažujete…

Za ty tři a půl dne odhaduji, že půjde o nejméně 450 žádostí o pomoc, které jsem řešil. Nic podobného jsem v životě ještě nedělal.

Daří se zajistit dopravu od hranic?

Samozřejmě, pro lidi, kteří jsou zorientovaní v tom prostředí, je to úplně jednoduché, u těch, kteří nejsou, se to dá také řešit, i když nemají třeba kontakty na různé půjčovny aut či taxislužby. Ománci jsou totiž extrémně vstřícní, přátelští a pohraniční královští policisté velmi pomáhají. Mají to v duši, pro ně je služba každému hostovi základní potřeba, jak se ke každému chovat. Tedy stačí opravdu využít služeb ománské královské policie na hranicích.

Jak vypadá situace v samotném Ománu? Došlo k dalším incidentům?

Bohužel došlo, Omán je z toho velmi vykolejený. Historicky s Peršany Omán vždy vycházel velmi dobře, a proto si Írán zvolil Omán jako hlavního vyjednavače se Spojenými státy, a to trvá už 25, 30 let, to není nic nového, že by nyní Íránci řekli, že to bude Omán a nikdo jiný.

Na počátku konfliktu byl zasažen tanker v Hormuzském průlivu, česká média tu informaci nepojala úplně správně, hlásila, že byl Omán napadený, ale nic takového se nestalo. Je potřeba si uvědomit, že Hormuzský průliv je tak úzký, že se tam hranice Ománu a Íránu překrývají. Došlo k tomu, že byl zasažen tanker, protože zkrátka plul skrz i přes nastálou situaci, nesouviselo to s Ománem. K incidentu jako takovému došlo také v sobotu ve speciální ekonomické zóně Duqm, kam doletěly dva drony, z nichž jeden dopadl na mobilní dělnickou ubytovnu a zranil jednoho zahraničního zaměstnance. Už to vyvolalo v Ománu velké zděšení, proč zrovna Omán je vystavovaný takové eskalaci. Moje logika říká, že sice v Ománu nejsou žádné stále americké vojenské základny, ale jsou tam ománské základny, které využívají ke společným cvičením zejména s britskou armádou a v Duqm jedno z takových míst je.

Dnes došlo k dalším dvěma incidentům, a to opět, že do speciální ekonomické zóny dopadl jeden či dva drony, ale už přímo na ropné zásobníky. Nebyly proraženy, nehoří, ale už došlo k poškození zásobníků, a to je naprosto kritická situace. Další dron pak doletěl a spadl bez větších škod do přístavu úplně na jihu země. Vidíte, že ani tomu bezpečnému Ománu se íránské zlo nevyhýbá. Já to vnímám už tak, že ve chvíli, kdy jsou Íránské revoluční gardy uvedené do pohybu, chovají se jako neřízené střely. Není to cílené, ale každý si dělá tak trochu co chce a doplácí na to Omán. To jsou ale mé osobní spekulace, nelze to vydávat za oficiální názor Ománu.

Říkáte, že je to pro Omán šokující, pamatujete si nějakou alespoň podobně nestabilní situaci?

Je to velký šok. Sloužím v Ománu 12 let a nic podobného jsem nikdy nezažil, nikdo v Ománu. Připravuji velkou investiční misi českých investorů do Ománu, měli bychom odletět 27. března, dnes ráno jsem se tedy pokoušel zjišťovat, jaká je nálada ve vládě, jestli je nějaký udržovací režim a čeká se na vývoj událostí. Bylo mi řečeno, ať se ničeho neobávám, že vláda pracuje na plný výkon, ten velký problém má na starosti ministr zahraničí a vicepremiér, ostatní se věnují práci.

Dnes už se vrátil do Česka i komerční let z Ománu, jak to vypadá s leteckou dopravou na místě? Už se provoz obnovuje?

Letiště v Maskatu je v provozu, letecké linky nelétají přes země, kde je nebezpečný či zakázaný vzdušný prostor, ale jinak se normálně lítá. Vládní repatriační letadlo je na cestě do Maskatu, ale obecně není úplně snadné ho tam dostat. Samozřejmě tam chtějí přiletět úplně všichni a kapacita je omezená, ománské řízení letového provozu dělá, co je v jeho silách, ale zjevně to nestíhá.

Napadají vás ještě nějaká doporučení pro ty, kteří jsou stále na místě?

Myslím si, že cestovní kanceláře dělají maximum, vláda dělá rovněž maximum, ale podmínky jsou nestandardní a každou chvíli odlišné, tedy všichni reagují na to, co se zrovna v dané chvíli děje. Od rána jsem řešil například dvě mladé ženy v Dubaji, které říkají, že jsou strachy bez sebe, neví kam a jak se mají dopravit. Tak jsem jim vše popsal, poslal kontakty na dopravu a tak dále, vzápětí napsali, že mají zpáteční letenky až na 5. a počkají nejprve, zda něco přiletí. Další paní je pak například v situaci, že má s sebou tři děti, nejjednodušší by pro ní bylo nasednout do prvního taxi, jet na letiště, kde bude za 25 minut, a tam si okamžitě koupíte letenky vnitrostátní linkou do Maskatu. Řekla ale, že se nehne z hotelu, protože se bojí o děti. Je to zkrátka případ za případem a bezesporu není snadné se rozhodnout. Ti lidé jsou naprosto bezradní, protože se dosud do válečné situace nikdo z nich nedostal.

A je to skutečně případ od případu. Kdo je někde v blízkosti míst, kam už Íránci udeřili, jistě se bude cítit v úplně jiné situaci než někdo, kdo je na místě, kde se nic neděje a zlehčuje to. Je to na osobní odpovědnosti každého člověka, a nedokážu si v této chvíli představit, že dokáže někdo předpovědět, jak se v příštích 24 či 48 hodinách bude Írán chovat. A to je prostě alfa a omega, odpověď je v Teheránu a nikde jinde.