Válka v Perském zálivu se nejdřív proměnila v dvojitou blokádu Hormuzského průlivu a tento stav trvá bez několika dní už čtvrt roku. Světová ekonomika ji zatím vydýchává, ale s každým týdnem patu v Hormuzu roste v ekonomice napětí a náklady pro výrobce. Z čerstvých statistik například víme, že letos v dubnu českým průmyslníkům vzrostly náklady nejvíc od (inflačního) dubna 2022.
Gilles Kepel patří mezi přední znalce Blízkého východu na Západě už desítky let a je to patrně akumulovaná zkušenost, která ho vede k pokusu zasadit dnešní konfrontaci v Perském zálivu do širších souvislostí. Pokud se jeho spekulace a vývody potvrdí, mají nejenom čeští průmyslníci dlouhodobý problém.
Začal bych u dělení muslimského světa na sunnity a šíity. Jak se stane, že se šíitský Írán mohl vyšvihnout do postavení hlavního patrona Palestinců, kteří jsou sunnité? A jak se stane, že Írán v této roli akceptovalo i jakési sunnitské veřejné mínění?
Vezmu to trochu zeširoka. Politická dimenze Islámské republiky Írán je směsí dvou dědictví: šíitského duchovenstva a vyhraněně sunnitského Muslimského bratrstva. To vzniklo v Egyptě roku 1928, založil ho Hasan al-Banná. Zakladatel Islámské republiky Ruholláh Chomejní byl náruživý čtenář jak al-Bannáa, tak jeho žáka Sajjida Qutba. Oba tito muslimští bratři agitovali za ustavení moderního islámského státu, který na sebe strhne politickou moc a zavede právo šaría. Vnitřní uspořádání má být autoritářské, někde mezi komunistickým a fašistickým modelem. Ostatně mluvíme tu o meziválečné době. Proto skutečnost, že Hamás, což je palestinská větev Muslimského bratrstva, byl tak vyzdvihován Íránem, není vlastně vůbec překvapivá.
Copak džihádistické skupiny, které se na Blízkém východě utvářely posledních 20, 25 let, nejsou protišíitské?
Musíme rozlišovat. Islámský stát ano, ten byl proti šíitům naprosto. ISIS vytvořili salafisté, nábožensky naprostí fundamentalisté. Al-Káida ne. Al-Káida byla v mnohém podobná radikálním Muslimským bratrům. Nikdy nebyla protiíránská. Podíváme-li se nazpátek, styky mezi Muslimským bratrstvem a radikálními kleriky z Íránu jdou daleko do minulosti. Problém je v tom, že sama Islámská republika se postupně dost vyvinula (myšleno od islámské revoluce v roce 1979 – pozn. red.). Je úplně jasné, že duchovenstvo už nedrží otěže tak pevně jako kdysi. Chomejní jako zakladatelská figura režimu měl nepopiratelné charisma, zatímco jeho nástupce Alí Chámeneí už takové charisma neměl a nebyl ani považován za významného šíitského učence. Paralelně s tím revoluční gardy následkem vojenských konfrontací v regionu a kvůli geopolitice víc a víc přebíraly moc. A vytvořily stát ve státě. Kdybych si chtěl pomoci sovětskou metaforou, revoluční gardy jsou jako Komunistická strana Sovětského svazu. V SSSR byl generální tajemník strany mocnější než předseda vlády, Leonid Brežněv byl mocnější než Alexandr Kosygin. V Íránu se gardistům podařilo kleriky do určité míry marginalizovat. Duchovenstvo má sice pořád schopnost mobilizovat část společnosti, ale o moc dál jeho síly nesahají.
Co dnešní nejvyšší duchovní, Chámeneí mladší?
Za Modžtabou Chámeneím, pokud je tedy naživu – nevíme s jistotou, jestli přežil izraelsko-americké útoky po 28. únoru, a pokud ano, nebude zřejmě v dobrém stavu –, nezůstává teologická stopa. Jako učenec se ani nedostal do nejvyšších pater klerikální nomenklatury, abych tak řekl. A je synem svého otce. Musíte mít na paměti, že Islámská republika opravdu vznikla jako republika, totiž z odporu k monarchii a k dynastii Rezáa Pahlavího. Skutečnost, že se posléze utvořila dynastie Chámeneíovců, nepůsobí dobře. Modžtaba nemá šanci silně sehrát úlohu arbitra mezi různými složkami systému a různými proudy společnosti, úlohu, která byla po vzniku Islámské republiky nejvyššímu duchovnímu vůdci přiznána. Nebude toho schopen v rozsahu, v jakém toho byl schopen ještě jeho otec, o Chomejním nemluvě. Navíc Modžtaba sám patří k revolučním gardám. Prostě revoluční gardy časem instituci nejvyššího duchovního vůdce snědly. A cokoli dnes vyjde z úřadu nejvyššího duchovního, ve skutečnosti vyšlo od revolučních gard.
Pozměňuje tento mocenský posun nějak charakter režimu?
Mění jeho podstatu. Poslušnost šíitské doktríny sice nadále zůstává silná, ale není to ta nejdůležitější dimenze režimu.
A dělá to z Íránu větší, nebo menší hrozbu pro svět? Jsou vůbec Íránci hrozbou vnějšímu světu, nebo jen sami brání svůj režim proti cizině, která jim historicky připadala nepřátelská?
No tak rozvrátili světový řád, že. Jasně že v první řadě bojují s Izraelem a Amerikou, ale u toho si za rukojmí vzali celou globální ekonomiku. Když teď škrtí provoz v Hormuzském průlivu, nebudete v České republice za chvíli vědět, jestli se o víkendu dostanete na svou chalupu, pokud vám tedy až k chalupě nejede vlak. Samozřejmě že Íránci se brání, ale taky najednou hrají v jiné váhové kategorii, než v jaké byli dosud. Nejde jen o podvázaný obchod se surovinami a hnojivy. Podívejte, jak je roztříštěná Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu, GCC. V jejích členských státech se sbíraly peníze do velkých fondů, které investují v globální ekonomice. V tomto ohledu najednou Záliv přestává být funkční. Celé to může být velká věc.
Spojené státy zaútočily na přání Benjamina Netanjahua. Představuje Írán pro Izrael reálné nebezpečí?
Dnes ano. Izrael se ocitl v koutě. Podle všeho už Američané nejsou schopni nebo ochotni vyvinout ještě jednou ten enormní tlak na Írán. Maximalistická agenda Bibiho Netanjahua – úplně smést režim v Teheránu – se nezdá proveditelná, určitě se to nestane v krátké době. Zadruhé Izrael během této války demonstroval vlastní vojenskou křehkost. Ukázalo se, že není schopen ubránit se před útoky Hizballáhu jinak než těžkotonážní invazí do jižního Libanonu.
Posledního dva a půl roku se Blízký východ doslova otřásá. Vidíte hlubší souvislost mezi válkou v Gaze a válkou proti Íránu?
O útoku na jih Izraele 7. října 2023 rozhodl lídr Hamásu Jahjá Sinvár, a tím nejenže spustil chaos v Izraeli a Palestině a posléze na Blízkém východě, on tím svým způsobem zpochybnil stávající světový řád. Víte, že stávající světový řád se vynořil z konce druhé světové války a pak byl dotvořen zánikem Sovětského svazu. Sinvárův výkop mohl být pokus světový řád pootočit, reorganizovat frontové linie. Hlavní linií už nemá být rozdělení na Východ a Západ, které v čisté podobě skončilo roku 1989 a od té doby v jakési rozmazané podobě přežívalo. Hlavní frontová linie má probíhat mezi Jihem a Severem.
To je paradigma globálního Jihu proti globálnímu Severu, které jsme za železnou oponou vnímali maximálně tak jako bizarní úvahu levicových intelektuálů. A ono jako kdyby se vracelo.
Ano, vrací se. Ale pozor, ne globální Jih proti globálnímu Severu, prostě jen proti Severu. Protože když použijete sousloví globální Jih, dáváte najevo, že jste jeho součástí. Současně říkáte Sever a tím popíráte, že i Sever by byl globální. Jih má být globální ve smyslu, že ztělesňuje univerzální hodnoty, hodnoty utlačovaných. Zastupuje ty hodnoty proti Severu, který tady už není chápán jako kapitalismus, není popisován pojmy z marxistické terminologie, ale prostě jako starý svět bývalých koloniálních mocností. Tedy Sever je morálně pošpiněný. Pojetí globálního Jihu proti Severu se mimochodem přelévá do snah mobilizovat mládež z přistěhovaleckých rodin na Západě. V Německu, v Británii, ve Francii, všude, kde žijí větší přistěhovalecké skupiny z muslimského světa, vzniklo spojenectví mezi islamisty a domácími, původně levicovými skupinami. Je to opravdový game-changer, faktor, jímž se mění hra. A Západ, v této souvislosti tedy Sever, na něj nenašel pořádně odpověď. Izrael je v tomto pojetí poslední výspa Severu na Blízkém východě a Blízký východ nepatří k Východu, ale ke globálnímu Jihu. Takový výklad má větší zásah než tradiční příběh izraelsko-palestinského střetu. A podle této logiky byl Hamás průkopníkem, avantgardou osy odporu, jak ji zformoval Írán.
Proč vlastně Írán tu osu odporu zformoval?
Na svou obranu. Síť spojenectví s Hamásem, s Hizballáhem coby nejdůležitějším šíitským hnutím v Libanonu, s Bašárem Asadem v Sýrii, se šíitskými milicemi v Iráku a Húsíi v Jemenu vznikla proto, aby se vyvinul největší možný tlak na Izrael, aby se zvýšilo riziko, ve kterém se Izrael ocitl. Bylo to myšleno jako obrana před Spojenými státy. Neboli: Američané si nedovolí na nás zaútočit, když budou vědět, že v tu chvíli Izrael zasypou rakety Hizballáhu.
A kde se v těchto úvahách nachází Sinvár?
Přepad a pogrom spáchaný Hamásem způsobil Izraelcům trauma a ráz jejich odvety brzy řadě různých států umožnil obvinit Izrael z provádění genocidy. Vlády, které tuto výtku vznesly, jsou vesměs z globálního Jihu, ale připojuje se k nim i část veřejného mínění na Severu. To pro Sinvára v jeho úvahách mohlo, abych tak řekl, představovat morální vítězství. Jenže také to uvodilo velkou zkázu Hamásu, ostatně zabit byl sám Sinvár, posléze destrukci Hizballáhu v září 2024 slavným pagerovým útokem a zabitím lídra Hizballáhu Hasana Nasralláha. Následoval pád Asada v prosinci a konečně v červnu 2025 dvanáctidenní válka proti Íránu. Řada lidí včetně mě si tehdy myslela, že válka v Gaze byla způsobena Sinvárovou arogancí. Což dávalo smysl právě i proto, že na rozdíl od Hizballáhu, který coby šíitské hnutí prostě přijímá rozkazy z Teheránu, je Hamás sunnitská strana, a jakkoli je spojencem Teheránu, nespadá do jeho subordinace. Nicméně ještě loni se válka spuštěná 7. října 2023 Sinvárem jevila jako sled událostí, které poškodily Írán a zpřetrhaly jeho alianční sítě. Jevila se jako fatální oslabení Teheránu. Dnes to při zpětném pohledu vypadá úplně jinak.
Přičemž tu změnou paradigmatu způsobila letošní válka proti Íránu.
Ano, změna paradigmatu přichází v čase mezi 28. únorem a dneškem. A přestože na začátku jsme byli mnozí ohromeni schopností Izraele v podstatě setnout špičky režimu, počínaje nejvyšším duchovním vůdcem Alím Chámeneím, následujícího čtvrt roku pozorujeme, jak USA a Izrael nejsou schopny íránský režim svrhnout. Naopak, režim prokázal odolnost, přestože poměry v zemi jsou bezpochyby katastrofální a přestože se udržuje i za pomoci represí a poprav, je pevně v sedle. Kromě toho způsobil ohromné škody svým arabským sousedům v Zálivu, těmto tradičním klientům Západu a Ameriky. Skrze Hizballáh režim otevřel druhou frontu v severním Izraeli. V září 2024 se myslelo, že Hizballáh je vyřízený, ale on vstal z popela a je schopen boje s izraelskou armádou. Dnes to vypadá tak, že USA nemají na to, aby vyhrály. Před pár dny Donald Trump zrušil operaci na vojenské eskorty pro nákladní lodě uvázlé v Zálivu, což vysvětlil probíhajícími hovory s Teheránem. Naopak Írán udržel v ruce trumfové karty, hlavně kontrolu Hormuzské úžiny. Írán zjistil, že má takovou kapacitu dělat světové ekonomice nepříjemnosti, což pro něj musí být opravdu lákavé pomyšlení. Je to jeden z momentů, které člověka při zpětném pohledu vedou k úvaze, jestli 7. říjen byl pouhou arogancí a velikášstvím vedení Hamásu, jestli si impulzivní Sinvár řekl: Vyvolám paniku a Židé začnou prchat z Izraele, nebo jestli to mnohem víc souviselo s globálními záležitostmi, jestli to byl tah, který nejen že Írán nepoškodil, ale je v jeho zájmu.
K jaké z těch dvou možností se kloníte?
Sám zatím nemám odpověď. Spousta věcí na Blízkém východě se pořád vyvíjí, dnes je krajně obtížné předpovídat i to, co se stane zítra. Ale z hlediska Íránu nešlo o to, vojensky vyhrát, od samého začátku šlo o to, vydržet a nebýt smeten. Což se jim povedlo. Oni jedou podle jiného harmonogramu než Američané. Na americké straně má přinejmenším Donald Trump časově určenou agendu, midterms, volby do Kongresu. Budou na začátku listopadu a zatím to pro něj nevypadá dobře. Jistě, každý prezident USA prohrává midterms, všechno záleží na rozsahu ztrát. V Americe za pár dní začíná motoristická sezona, cena za galon benzinu už se skoro zdvojnásobila, v novější americké historii něco nevídaného. Íránci stupňují tlak, vědí, že Trump jim nakonec asi vyjde vstříc, jestli nechce na podzim prohrát v katastrofálním stylu. Ovšem i Američané blokují íránské přístavy, znemožňují obchod s Íránem, tak aby Teheránu vyschly platby z Číny, tak aby se ropné vrty v Íránu udusily ropou, kterou nikdo neodváží. I Trump věřil, že protistranu dostane pod tlak. Teď se ukazuje, že takové odhady byly lehce předčasné. S časem závodí obě strany, jen jsou íránské hodiny nastaveny na střednědobé lhůty a americké na krátkodobé.
Se Sinvárem je to spekulace, nebo se ta teze dá podložit nějakými Sinvárovými výroky, citáty, dokumenty?
To se nedá, aspoň prozatím. Jsou to otázky, které si kladu při zpětném pohledu. Odpověď ani já neznám. Ale berte to jako způsob, jak zdůraznit, že co se stalo 7. října 2023 a po něm a co se stalo 28. února a po něm, jsou propojené věci.
Myslíte, že Sinvár měl strategické myšlení?
Více či méně, ale nevím. Snažím se se svou pětačtyřicetiletou zkušeností z oblasti dát si ty události do nějaké perspektivy.
Pokud to tak bylo, muselo být součástí plánu Hamásu, že Izrael zareaguje zcela neadekvátně, jak proti Palestincům, tak právě útoky na Írán.
Těžko říct. O válku proti Íránu Netanjahu usiloval dlouho – za předpokladu, že nevyvolá pro Izrael škodlivé procesy. Ale tato válka proti Íránu, už jsem to říkal, demonstrovala slabiny Izraele, ukázala, že systém protivzdušné obrany Iron Dome má díry, že i Izrael může být zasažen, buď balistickými raketami, nebo – tak jako z jižního Libanonu – obyčejnými drony. Tato válka s sebou nese velice zajímavé lekce, nejen pro Blízký východ. Že oštěp je silnější než štít. Z Íránu a Libanonu letěly flotily dronů, které v cílových zemích způsobily značnou škodu, hlavně v Emirátech, o něco méně v Saúdské Arábii a jinde. Není moc způsobů, jak se před drony chránit. Americké, francouzské, vůbec západní interceptory – Patriot, Saab a jiné – jsou ohromně nákladné. V takové válce zkoušíte patriotem za čtyři miliony dolarů sundat dron za 35 tisíc. Prostě asymetrická válka. Také proto šli Američané po pár týdnech bojů na příměří, válka pro ně byla strašně drahá.
Drony mění geopolitiku. Před touto válkou v Zálivu byli arabští monarchové dost přehlíživí vůči Ukrajině, dávali přednost Rusku jako partnerovi, s nímž lze dělat obchody. Ostatně Rusko je přidružené k OPEC. A teď najednou má prezident Zelenskyj v Perském zálivu už druhé turné, kdy monarchům prodává ochranu proti íránským dronům Šáhid a raketám. Prodává jim drony a interceptory, které na Ukrajině vyvinuli proti íránským zbraním dodávaným do Ruska. Zelenskyj je sice prodá za dobrou cenu, ale pořád budou o hodně levnější než patrioty. Válka v Zálivu nám tak ukazuje, jaké podoby může nabrat válka ve východní Evropě, nedaleko České republiky.
Když už jsme u Ukrajiny, zrovna Ukrajinou procházejí obě dělicí čáry, o kterých jsem mluvil na začátku – západovýchodní i severojižní. Ukrajina přes Černé moře sousedí s Tureckem a musí se nějak vyrovnat s postoji prezidenta Erdoğana. Ačkoli Turecko je členem NATO, současně samo sebe považuje za součást a propagátora globálního Jihu, který Turkům poněkud splývá se světem islámu.
00:01
