Mše svatá za Charlieho Kirka

„Miliony lidí na vraždu Charlieho Kirka zareagovaly tak, jak měly zareagovat. Nerozbíjely obchody, nezapalovaly auta, ale modlí se, zpívají a vyjadřují podporu,“ řekl pan kardinál při mši svaté.

Také pan kardinál Dominik Duka zareagoval tak, jak měl. Na žádost mnohých, odsloužil zádušní mši svatou za zavražděného.

Je neuvěřitelné, kolik nevěřících ale někdy i věřících rozčílí tato prostá skutečnost – zádušní mše svatá za smrt jiného člověka. Ale naštěstí, není to „jejich věc“. To bychom dopadli, kdyby o prosté skutečnosti, zda se má odsloužit za někoho mše svatá, rozhodovali ateisté nebo laici.

V dnešní době, kdy netolerantní mentalita zakořeňuje ve společnosti čím dál více. V době, kdy čím více se hovoří o toleranci, tím hruběji a vulgárněji jsou napadáni lidé, kteří nesdílejí „jediný správný, korektní a liberální názor“.

V době, kdy společnost rezignovala na hledání pravdy, kdy všechno je relativní, pravda neexistuje, chceme neomezenou svobodu, ze všech stran se nám vštěpuje, že jsme tady pro zábavu. Zábava vůbec není špatná, pokud je formou odpočinku. Je však vražedným zlem, pokud se z ní dělá smysl existence.

Pravda života je totiž jen jedna, lží je nespočetné množství. Přesto pravda dává životu neuvěřitelnou rozmanitost, bohatství, dobrodružství, zatím co život, který by chtěl umožnit lidem vybírat podle jejich libovůle, vede k totalitě, uniformitě, zabíjení…

Někteří lidé se cítí povoláni k tomu rozhodovat o druhých, za co smí sloužit mši svatou, kdo na ni smí chodit nebo kdo se smí jít pomodlit např. k Jezulátku. Mnozí z nich netuší, co se při mši svaté odehrává. Bohužel mezi těmito lidmi jsou i katolíci, kteří by mezi prvními měli vědět, že Kristus přišel především kvůli hříšníkům.

Odvážný muž, vážený pan kardinál Dominik Duka, vězeň totalitního komunistického režimu, jistě zažil větší protivenství, než pár křiklounů, kteří se snažili narušit mši svatou nebo hrdinně drželi transparenty, chráněni policií od lidí, kteří je nechtěli napadnou a kteří se smutkem v duši za zmařený mladý život odcházeli z kostela.

Velikou nadějí je, že zlo nikdy trvale nevyhraje. Ježíš Kristus svou předrahou krví s konečnou platností vykoupil každého z nás, včetně těch, kteří proti němu útočí s nenávistí v srdci. Ale to je věc, kterou musí každý udělat sám. Rozhodnout se, zda zůstane stát na straně zla, nebo, jak píše Tolstoj, přejde na stranu dobra s vědomím, že celý náš život má smysl jen tehdy, když se snažíme do svého života Jeho dobro vložit.