Kdo pojede na summit NATO? Poslední slovo bude mít patrně vláda

V posledních dnech se opět rozhořel spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a vládou, potažmo ministrem zahraničí Petrem Macinkou, tentokrát o to, kdo pojede počátkem července na důležitý summit Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře. Prezident oznámil, že chce stát v čele delegace, avšak vláda počítá s účastí Babiše a ministrů zahraničí Petra Macinky a obrany Jaromíra Zůny. Podle odborníků bude mít zřejmě nakonec v této věci poslední slovo vláda, účast prezidenta totiž záleží na schválení kabinetu.

„Ustanovení ústavy o tom, že prezident zastupuje stát navenek nelze vykládat izolovaně od celkové konstrukce parlamentního systému a ústavního postavení vlády,“ uvedla právnička Marie Zámečníková z Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Spor o to, kdo má jet na červencový summit NATO v Ankaře, tak podle ní nelze chápat jako jednoduchý střet dvou ústavních aktérů, ale jako otázku jejich spolupráce.

Právě tato spolupráce je přitom klíčová i z praktického hlediska. NATO totiž nezve na své summity konkrétní osoby, ale členské státy. Každá země si proto sama určuje, kdo ji bude reprezentovat. V případě České Republiky seznam účastníků připravuje ministerstvo zahraničí a schvaluje ho vláda, která podle ústavy odpovídá za zahraniční politiku. Finální podobu delegace pak česká mise při NATO pouze formálně oznamuje alianci.

Vláda tak má poslední slovo. Odráží se to i v ústavním výkladu. Pravomoc prezidenta zastupovat stát navenek podle článku 63 je totiž kontrasignovaná, a tedy podmíněná souhlasem vlády. „Jde o jednu z tzv. kontrasignovaných pravomocí,“ připomněla Zámečníková s tím, že rozhodnutí prezidenta v této oblasti vyžadují spolupodpis premiéra nebo pověřeného člena vlády. Prezident tak podle ní nemůže bez součinnosti kabinetu samostatně určovat zahraničněpolitický postup státu.

Zároveň ale nejde o černobílou situaci. Účast na summitu sama o sobě neznamená tvorbu zahraniční politiky. „Má-li prezident zájem se jej zúčastnit, což je i s ohledem na jeho profesní minulost pochopitelné, neměla by mu vláda při výkonu této ústavní role bez relevantního důvodu bránit,“ uvedla právnička. Ústava podle ní předpokládá „loajální spolupráci“, nikoli blokaci.

V praxi se tato rovnováha dlouhodobě řešila zvykově. Českou delegaci na summitech NATO obvykle vede prezident, zpravidla doplněný ministry zahraničí a obrany. Výjimky ale existují – například v roce 2022 vedl delegaci premiér Petr Fiala. Naopak varianta, že by summit vedli současně prezident i premiér jako rovnocenní zástupci, je považována za nestandardní.

Současná situace vygradovala poté, co ministr zahraničí Petr Macinka prohlásil, že nedoporučí účast Petra Pavla na summitu. Ten reagoval tvrzením, že ministr nemůže zákazat prezidentovi, aby zastupoval zemi navenek a následně oznámil, že chce českou delegaci v Ankaře vést. Premiér Andrej Babiš a jeho kabinet však počítají s tím, že na summit pojedou zástupci vlády. Podle vicepremiéra Karla Havlíčka je to logické, protože právě vláda nese odpovědnost za rozpočet i obranné výdaje a „měla by tam skládat účty, ukazovat plány, obhajovat svoje vize, svoje čísla“.

Pavel naopak upozorňuje, že bezpečnost není výlučnou doménou kabinetu. „Já tady nevidím zásadní rozdíl mezi prezidentem a vládou, pokud jde o prosazování našich národních zájmů,“ řekl. Připomněl také, že jako hlava státu a vrchní velitel ozbrojených sil má o debatu o bezpečnosti přirozený zájem.

Pokud by se obě strany nedohodly, text ústavy podle Zámečníkové nenabízí jednoznačné řešení. Teoreticky by mohl vzniknout kompetenční spor před Ústavním soudem, jeho praktický význam by byl ale omezený, mimo jiné kvůli času. „I proto je z ústavního hlediska nejpřirozenějším řešením dohoda prezidenta a vlády,“ dodala.

V krajním případě by se prezident mohl summitu zúčastnit i bez mandátu vlády, pouze jako host. Taková účast by ale znamenala zásadní omezení – nemohl by vystupovat jménem České republiky ani ovlivňovat jednání jako její oficiální zástupce.