Referendum s kurvítkem
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
ROZHOVOR
Druhý týden se nebojuje, přeživší rukojmí jsou doma, Izrael se stáhl na dohodnutou linii, v Gaze si gangy a klany vyřizují účty. Svět s napětím, obavami a snad ...
Při uvažování nad titulkem tohoto sloupce jsem chvíli váhal, ale nakonec jsem usoudil, že expresivní výraz je naprosto namístě. Ono slovo na k by se sice dalo nahradit nějakým „kazítkem“ či podobným eufemismem, ale není to vhodné. Český sprostonárodní slovník zná ten pojem jako „kurvítko“ a toho se také budeme držet.
Pro naivnější či neskonale slušné čtenáře – původní význam slova „kurvítko“ je tento: někdy v časech našich otců se poprvé začal výrazněji projevovat trend k tomu, vyrábět přístroje s omezenou životností, úmyslně ošizené za účelem toho, abyste si během několika let museli koupit novější model. (Samozřejmě až poté, co uplyne záruka.) O toto selhání se mělo postarat „kurvítko“, součástka vyrobená ze slabšího materiálu selhávající po určité, předvídatelné době. Typicky šlo o něco plastového v místě, kde by byl potřeba kov, nebo laciný elektronický prvek, jehož vyhoření či oxidace odstavily celý přístroj.
Běžný spotřebitel „kurvítka“ srdečně nenávidí, protože velmi dobře chápe, že je šizen. Nicméně leckdy nemá na vybranou, zejména pokud se tímto způsobem začali chovat všichni výrobci v daném segmentu trhu. Ani velmi drahé značky se „kurvítkům“ nevyhýbají a například uživatelé mobilů Apple iPhone si systematicky stěžují na to, že adaptérový kabel, který umožňuje propojit běžná sluchátka s 3,5mm konektorem do proprietárního konektoru Lightning, je očividně vyrobený tak, aby moc zátěže nevydržel. Náhradní vám v Applu velmi rádi prodají za devět dolarů, a to i několikrát do roka.
Na pojem „kurvítko“ jsem si vzpomněl v okamžiku, kdy jsem četl sloupek Josefa Mlejnka v Lidovkách „Referendum jako klacek na populisty? Mohli by přijít o mocnou verbální zbraň“. Jeho jádrem je doporučení, ať se zákon o referendu přijme, ale tak, že „půjde poměrně obtížně vypsat a bude k závaznosti vyžadovat docela přísné podmínky“. Pak podle jeho názoru nastane „nadlouho pokoj“.
To je klasické „kurvítko“, jen v právní podobě, poněkud připomínající slavný vtip o restauraci, kde hosté nad sedmdesát let věku mají oběd zdarma, ale pouze tehdy, dostaví-li se v doprovodu obou rodičů. Takhle prosím ne. Tahle manipulativní metoda ve skutečnosti zdaleka není až tak chytrá, jak si její uživatelé myslí, a její používání má dlouhodobě pro společnost fatální následky.
Běžný volič není tak stupidní troglodyt, aby zákon ve stylu „tohle vám umožníme, ale vlastně fakticky ne“ jednoduše neprokoukl. Prokoukne – a jaké si z toho odnese ponaučení? Že politická elita je zákeřná, nedá se jí věřit, že stát „jednou rukou dává a druhou bere zpátky“. Důsledkem je nedůvěra k vlastním politikům, která v poslední době řádí na celém Západě jako epidemie. A není to jen důsledek ruské propagandy – je to i důsledek dědictví takových „chytrých triků“, se kterými se to přehnalo. Dělejte takové věci dostatečně často a sklidíte paranoii, ve které se i skutečným dezinformacím daří nad všechna očekávání. Jevy typu antivaxerismu jsou přímým důsledkem neochoty dřívějších mocipánů jednat s vlastními občany čestně a na rovinu.
Dokážu si představit, že budoucí zákon o obecném referendu bude obsahovat nějaké explicitní výluky typu „ne o členství v EU, ne o členství v NATO“. To aspoň každý pochopí, na tom není nic potměšilého. Ale přijmout s velkou slávou zákon o referendu, které bude v praxi neuskutečnitelné, to znamená vyrobit produkt s obrovským, všeobecně viditelným kurvítkem. A to kurvítko bude mezi občany zhruba stejně populární jako kurvítka v pračkách, autech a televizích.
Jediný, kdo by z toho mohl mít radost, by byli… populisté. Jejich základním sdělením lidu, na kterém vzkvétají, je to, že zemi vládne sbírka nebezpečných a prolhaných psychopatů, kterých se nedá zbavit jinak než demontáží celého systému. A čím jiným byste to chtěli ilustrovat lépe než zákonem, jehož faktickým smyslem je pravý opak toho, co má napsáno v záhlaví?