Nevěřit ničemu

EDITORIAL

Nevěřit ničemu
Umělou inteligenci lze ještě jakž takž rozlišit, ale zjevně spějeme rychle k momentu, kdy to možné nebude. Fotografie či video, donedávna považované za solidní důkazy události, o tento status přijdou, píše Ondřej Šmigol. Foto: Shutterstock
1
Týdeník
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2026 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Ve filmu Vrtěti psem z roku 1997 poradci amerického prezidenta zahájí fiktivní válku, aby odvrátili pozornost od jeho sexuálního skandálu. Shodou náhod po premiéře vypukla kauza okolo sexuálního styku tehdejšího prezidenta Billa Clintona se stážistkou Monikou Lewinskou. Když Clinton v následujících měsících nařídil bombardování táborů al-Káidy, saddámovského Iráku a intervenci v Kosovu, bylo to interpretováno jako realita kopírující fikci.

A v konspiračních kruzích je od té doby v podstatě každá americká vojenská akce považována za zástěrku mající ze zpravodajství vytlačit pro Bílý dům nepříjemnou story. V případě útoku na Írán se tak Trump údajně snaží přehlušit dozvuky publikace dokumentů týkajících se Jeffreyho Epsteina.

 

Srovnání ale ve všech těchto případech pokulhává v tom, že zatímco ve Vrtěti psem se Washingtonem vyvolaný konflikt odehrává jen v kulisách Hollywoodu, bombardování Srbska i Íránu jsou zcela skutečná.

Přesto ale válka s Íránem má se zmiňovaným filmem leccos společného. Na sociálních sítích lze díky fotografiím a videím vytvořeným umělou inteligencí narazit na popis průběhu války, který nemá nic společného s realitou.

Šíří se tak údajné záběry devastujícího bombardování Tel Avivu, snímky zajatých amerických vojáků, zničených amerických letadel a tak podobně. Některá videa jsou absurdní na první pohled, třeba to, na němž sovětská raketa Sojuz zasáhne japonský bitevník Jamato z druhé světové války, což Írán vydával za úspěšné potopení americké lodě.

Máme tu ale i odvrácenou stranu tohoto fenoménu, kdy pravá videa jsou označována jako AI. Například se tak rozšířila zvěst, že zemřel izraelský premiér Benjamin Netanjahu. Konspirační teoretici označili záběry z živě vysílané tiskovky za zjevný fake. Když Netanjahu následně zveřejnil video, jak si kupuje kávu v Jeruzalémě, aby se vysmál lidem šířícím zprávy o jeho smrti a zároveň je vyvrátil, konspirátory to nepřesvědčilo. I toto video je dle nich vytvořené počítačem.

Napálit se nechali i někteří relativně prominentní lidé. Fotografii údajně zajatých amerických vojáků sdílela kandidátka na prezidenta za Zelené Jill Steinová. Zprávy o AI Netanjahuovi šířil bývalý britský poslanec George Galloway.

Sdílení těchto fake news podpořených umělou inteligencí je obranný mechanismus pro stranu, která ve válce prohrává. I když ohledně dlouhodobého strategického úspěchu americko-izraelského útoku panují pochyby, takticky jde nesporně o obří úspěch. V prvních minutách úderu zabili na 40 vedoucích představitelů Íránu, pak opanovali íránské nebe a nyní beztrestně bombardují cíle dle libosti. AI fotografie a videa mají vzbudit dojem, že Írán je na tom lépe než ve skutečnosti a dokáže oplácet stejnou měrou. Proto zprávy o údajném zničení Tel Avivu a zabití Netanjahua.

A i když většinu těchto fabulací generují hlavně fanoušci íránského režimu, i druhá strana jich má pár na svědomí. Třeba se rozšířila fáma, že fotografie zaplněného náměstí v Teheránu po vyhlášení nového nejvyššího vůdce vydaná v deníku The New York Times je údajně vytvořená umělou inteligencí, což musel deník oficiálně dementovat. V tomto případě šlo o snahu znevěrohodnit důkaz, že íránský režim zřejmě není tak nalomený, jak doufají jeho nepřátelé.

Umělou inteligenci lze ještě jakž takž rozlišit, ale zjevně spějeme rychle k momentu, kdy to možné nebude. Fotografie či video, donedávna považované za solidní důkazy události, o tento status přijdou. Záznamy neexistujících událostí bude moci vytvořit kdokoli s počítačem. A i reálná videa budou automaticky podezřelá. Dostáváme se tak na vrchol doby postfaktické, kdy každý bude schopný generovat vlastní realitu.

×

Podobné články