1 ÚHEL POHLEDU

Farizejové o diskriminaci aneb četli jste někdy odůvodnění Ústavního soudu?

Témata:

Když se zastal Ústavní soud ostravského hoteliéra, začali se předhánět zkoprnělí strážci morálky, včetně těch, kterých si vážím, kritikou nad rozhodnutím. Diskriminace přeci nikdy a nikde! Je smutné, když je rozhodnutí soudu natolik výstižné a pochopitelné, že nejsou schopni uznat perfektní argumentaci a padají do úrovně obecné deklarace.

Rozhodnutí vyniká přehledností, obsahem výkladu, prací s jazykem i reáliemi. Jak část vyhovující, tak část disentní, tedy protinázor. I ten předčí přesvědčené bojovníky za nekonečnou rovnost, tím že skutečnou podstatu rovnosti a svobody postihuje. Následující text je citovaným výtahem obsahu rozhodnutí:

„Lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování... Odlišnost je imanentním rysem lidské podstaty; lidé se různí v názorech na umění, odlišně se oblékají, upřednostňují jiné barvy, děti mají své oblíbené školní předměty a sportovní fanoušci se neshodnou, zda je lepší cyklistika anebo košíková, zda hraje lépe fotbal Baník Ostrava anebo Sparta Praha... Podnikání nelze redukovat jen na získávání prostředků pro životní potřeby samotného podnikatele, neboť je také prostorem pro autonomii jednotlivce a jeho seberealizaci. Podnikatel si svou činností nejen vydělává na živobytí, ale zároveň chce vyjádřit určitý názor a pozitivně ovlivnit chování jiných. Provozovatel penzionu či hotelu se tak snaží potenciální zákazníky zaujmout cenou, dobrou kuchyní, možností ubytování „domácích mazlíčků“, chráněným parkovištěm, bazénem a saunou, tichou polohou místa či zaměřením na rodiny s malými dětmi apod. Ústavní soud, který setrvale zdůrazňuje prioritu jedince před státem a respekt k jeho autonomii, proto vychází z premisy, že regulace těchto aktivit státem by měla být pokud možno zdrženlivá... Přece i státy rozlišují ve svém přístupu ke státním příslušníkům, například při zaměstnání v jejich administrativě... Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, který vždy toužil mít hospodu, ale nechtěl, aby tam chodili lidi. Racionálním může být naopak zaměření restaurace či hotelu na určitý typ klientely. O diskriminaci by se jednalo jen tehdy, pokud by důvod odepření ubytovací služby stěžovatele byl nenávistný, zjevně svévolný či zasahující do důstojnosti jeho spotřebitele. Některá restaurace bude třeba „fanouškovská“ a její provozovatel bude dopředu avizovat, že si nepřeje, aby tam chodili příznivci jiných klubů, neboť se pochopitelně obává střetů mezi nimi, a tedy hrozby škod. Přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů či dámské kluby), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé). V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že se návštěvou zařízení dostanou do specifického prostředí... Vždy je třeba si položit otázku, zda důvod pozitivní preference či negativního „odrazování“ hostů je racionální a třeba i ekonomicky odůvodněný a není motivován primárně nenávistí. Ústavní soud má za to, že toto odlišování není tak náročné, jak se může na první pohled jevit, jelikož i pro průměrného pozorovatele jsou tyto hranice zpravidla očividné.

Ústavní soud rozumí obavě Nejvyššího správního soudu z „ukládání pražců“ k urychlování nevraživosti až nenávisti ve společnosti. Zakrýváním shora naznačených odlišností a možností je prakticky vyjadřovat i prostřednictvím podnikatelské činnosti tato potenciální nevraživost a nenávist nebude eliminována, nýbrž naopak spíše stupňována. Ve svobodné demokratické společnosti je totiž nutno politické názory veřejně diskutovat a potýkat se s názorovými protivníky, nikoliv je omezovat a případně i sankcionovat. V tomto případě nešlo o službu základní ani monopolní, protože v Ostravě jsou jiných hotelů desítky... Navíc anexe Krymu byla učiněna v jednoznačném rozporu s mezinárodním právem, což potvrdila nejen rezoluce OSN, ale i sama ČR odsouzením vyvěšeným na stránkách Ministerstva zahraničních věcí... Povaha poskytované služby byla taková, že zájemce o ni objektivně neměl problém najít si odpovídající alternativu, navíc jeho zájmy nebyly existenciální, takže jejich neposkytnutím stěžovatel nemohl nikoho zásadněji ohrozit...“

Ano, výjimečné rozhodnutí, kdo o to stojí přečtení celé. Není k němu co dodat. Jen že by se mělo vyučovat na univerzitách, a to nejen právnických. Pro mě jsou tito soudci budoucí předsedkyně či předsedové Ústavního soudu. Pro svoji lidskou kvalitu, odvahu být na straně svobody, pro své právnické umění.

PS. Vybranou část rozhodnutí jsem převzal od Daniely Kovářové, z jejího článku.


Online zprávy Více

Názory Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.