1 komentář

Na Babiše si nedošlápne nikdo, ale na jeho vládu každý

komentář

Babišova vláda si včera oficiálně osvojila návrh rozpočtu pro rok 2020. Přítomen byl i prezident Miloš Zeman, který vládu s jistými výhradami za rozpočet pochválil. Ty výhrady jsou tedy zásadní – nesmí se už měnit, tedy zvětšovat schodek; zbytečně rostou výdaje na státní aparát; a konečně se Zeman také pozastavil nad velikostí daňových slev pro podnikatele. Úplným jejich zrušením, argumentuje, by příjmy vzrostly o 318 miliard, což skutečně je dechberoucí suma. Ale současně ty výhrady nejsou podávány zásadně, Zeman tuto levicovou vládní většinu od začátku upřednostňoval a premiéra, který jinou rozpočtovou politiku nikdy nepředvedl, by u moci udržel snad i s nasazením abolice. Takže to byla jen kritika, aby se neřeklo.

Duchem doby je odevzdaná plavba po proudu a ten duch vane přímo z vlády. Demonstrují to dva rozpočtové mikropříběhy. Má se významně přidávat učitelům, což je na pozadí velkých investic do školství za poslední roky, z nichž šla na platy učitelů jen menší část, docela dobrá zpráva. Ministr Robert Plaga žádá a už má odsouhlasen desetiprocentní přírůstek (učitelské odbory i podnikatelé si pro učitele představovali procent 15), není ovšem deset procent jako deset procent. Podle původní ministrovy představy měla polovinu navýšení tvořit pevná částka, která by šla na výplaty všem, zatímco druhými pěti procenty měli disponovat ředitelé škol a vyplácet z nich větší odměny. To je něco, po čem dlouho volala reformně naladěná část učitelské veřejnosti a například i průmyslníci, dlouhodobě konfrontovaní s úpadkem českých škol a absolventů. Jenže včera Plaga navrhl přidat stejně všem deset procent a ministryně Schillerová ho obratem podpořila. Všem stejně, tak jedná vláda, která je zainteresovaná na plošném vyvolávání sympatií. Nedávno se stejně rozhodla u státních zaměstnanců. Nakonec rozhoduje vůle nejlépe zorganizované lobby. Vládě je jasné, že kvůli struktuře platů ve školách se budou víc ozývat školské odbory než průmyslový svaz, ví, že učitele má veřejnost mnohem radši než nějakého podivného zaměstnavatele.

Podobný ústup jsme mohli pozorovat ještě vůči neziskovému sektoru. Sem zdaleka neplynou peníze v takovém objemu, v jakém se vybraným podnikatelům odpouští na daních, stát neziskovému sektoru přispívá necelými 20 miliardami korun ročně. Jenže v té částce se kromě peněz pro obecně prospěšné nevládní organizace s těžištěm v sociálních službách, péči o staré a péči o umírající nacházejí i peníze pro takzvané politické neziskovky – tedy skupiny, které vládě a poslancům mluví do přípravy zákonů nebo se účastní pochybného boje proti jakémusi populismu a odpovídající převýchovy obyvatelstva. Týká se to řady organizací, od legračních Evropských hodnot až po váženého Člověka v tísni. Přesná čísla o objemu peněz k politickým neziskovkám nejsou k dispozici, nedá se tedy napsat, zda si mohl rozpočet, když Andrej Babiš loni vyhlásil záměr financování neziskovek ze státního rozpočtu podrobit inventuře, dělat naději na deset, nebo pět miliard.

Přesto jde o důležitou věc. Politické neziskovky získávají s pomocí státu vliv na jeho chod, mluví vládě do zákonů, určují veřejnou debatu, přitom vystupují jako ideologický monolit. Dokonce i tak sporný premiér, jakým je Andrej Babiš, má právo cítit se tu mistrován někým, kdo na rozdíl od něho neprošel volbami a nemá k tomu mistrování legitimitu. Už loni Babiš žádal, aby se penězovod do neziskovek omezil. Schillerová dostala zadání. Nakonec asi před měsícem přišla s podivným nápadem: peníze, jimiž republika dorovnává dotace z Evropského sociálního fondu, se neziskovkám budou proplácet až zpětně. Protože řada žadatelů tolik peněz, o kolik žádá na projekty, sama nemá, přirozeně by žádostí bylo méně, ministerstvo financí by ušetřilo a premiér by byl spokojený. Proč ale takto špatně zacíleno, a ještě zezadu? I tady člověk vytuší obavu z každého trochu organizovanějšího spolku. Správným krokem by muselo být politické neziskovky, kterým se bude krátit, buď přímo vyjmenovat, nebo aspoň určit, co vláda považuje za nepřijatelnou politickou neziskovou činnost. Ani tady nebyla odvaha nalezena. Plán se zrušením zálohových plateb byl na konci minulého týdne po právu odložen, ministryně si nechá vypracovat analýzu, žhavé téma je odročeno. Analýza dokázala h…., zpívala kdysi punková Slobodná Europa.

Tato vláda má sice v čele muže, který se nebál mocných kmotrů a přišel vyčistit politiku, který se nebojí ani Letné a nikdy, nikdy neodstoupí, nechť si to všichni zapamatují. Ale ve skutečnosti tu vládu charakterizuje obava z každé trochu organizovanější skupiny a skupinky. Odvrácenou stranou je trapně nízká úroveň vládních investic. I příští rok budou s 2,5 procenta HDP nižší, než k jakým se dokázali odhodlat skrblíci Nečas s Kalouskem za hospodářské krize.

Další články autora Daniela Kaisera najdete zde

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.