1 Názory čtenářů

Připodotknutí insidera

Nesmírně jsem se pobavil nad editorialem Jiřího Peňáse. Máte naprostou pravdu v tom, že otázky, které dostáváme jsou jako přes kopírák a je těžké u nich neusnout. Někdy se mi podaří přece jenom vybruslit ze stereotypu a na neotřelou otázku, jestli někdy někdo z nás jezdil na koni, odpovědět „že to je už hodně dávno a že to byl kůň houpací“.

Doufám, že tato má odpověď Vás utvrdí v přesvědčení, že jsem takový popletenější strýc. I když před pěti lety, mi právě ta prvoplánová „popletenost“ byla sympatická na Karlu Schwarzenbergovi. Jakožto konzervativní člověk jsem stálým čtenářem vašeho klasického papírového týdeníku a přeji si, aby se dostal i do menších měst. Je to to nejlepší, co v žurnalistice existuje. Už tím, že se nepohybujete pouze převalováním v jedné bublině, ale máte mezi redaktory novináře s různou politickou a společenskou orientací.

Máte pravdu pane Peňási, když říkáte v posledním odstavci, „s každým by se dalo stát půlhodiny v zaskleném výtahu“. I když já sám jsem naprosto politicky jinde než třeba pan Drahoš, velice je mi sympatický tím, že má „Kinderstube“ a i když bychom jeden druhého nemohli volit, setrvání v rozhovoru je naopak velice příjemné. S panem Fischerem, s kterým jsme vedli politický souboj na nože v Českém rozhlase, jsme si zase zazpívali  mohutnými hlasy v zákulisí CEVRO institutu „Salve Regina“.

Mimochodem, víte že fakticky pět kandidátů má co dočinění s hudbou? V pěveckých sborech zpívají Jiří Drahoš, Marek Hilšer, Pavel Fischer zase zpíval svým mohutným basem v opeře, Michal Horáček píše texty a já psal symfonie i hity. Prostě, když to nevyjde s tím prezidentováním a ta bytost nás převálcuje, tak si budou lidé pamatovat, že na prezidenta kandidovali, jak kdysi řekla Vaše dcera, „pánové, kteří jsou hodní.“

S přáním, aby nám Echo vydrželo v tištěné formě, vše dobré v novém roce přeje prezidentský kandidát, který se jenom tak neškodně nebaví, ale naopak to myslí s tou kandidaturou vážně, Petr Hannig.