Parlamentní režim dnes hájí extremista
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KRIZE V AUTOPRŮMYSLU
Německý kancléř Olaf Scholz se ostře vyjádřil k aktuální krizi ve společnosti Volkswagen. Podle jeho slov by automobilový gigant neměl řešit své finanční problé ...
Petr Fiala v úterý na sociálních sítích: „Demokracie je diskuse. Ale diskusí není bezobsažný monolog. Zvlášť když je jeho cílem jen zablokování demokratického rozhodování. Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament. Vydírat se nenecháme.“
Politici dnes vládnoucí koalice před volbami, vlastně po většinu minulého volebního období, měli sklon označovat se za demokratickou opozici s tím, že nejen komunisté, ale ani Okamurova SPD demokratická není. Tady stojí za úvahu, kdo je demokrat a kdo je extremista.
Premiér má pravdu, pokud implicitně říká, že blokáda provozovaná Tomiem Okamurou je nesnesitelná. On a jeho poslanci dlouhými tirádami oddalují projev skutečnosti, že totiž většina demokraticky zvolených poslanců je pro přijetí pandemického zákona, a že jakmile k tomu dá možnost, ta skutečnost se prosadí. Voliči, kteří volili koalici Spolu a pak se divili, že se hned první den po zformování vlády všechno neuvolnilo a že si teď vláda vytváří prostor pro ještě brutálnější zavírání, existují, není jich málo, ale měli mnoho příležitostí si před volbami všimnout, že tohle milovníci svobody nade vše opravdu nejsou. Tudíž dokud Okamura obstruuje, brání tomu, aby se projevila vůle lidu.
Proti tomu je třeba říci – a ti upřímnější mezi poslanci vládního tábora jsou schopni to přiznat –, že umění obstrukce naučili Okamuru (a ANO) předáci stran, které dnes tvoří vládu. Například Miroslav Kalousek v říjnu 2015 tříhodinovým monologem blokoval novelu loterijního zákona, v lednu 2016 pak občanští demokraté a další blokovali EET. Petr Fiala tehdy obstrukce nazval „nadstandardním nástrojem“ demokracie a pohrozil, že projednávání zákona o EET jsou schopni blokovat do voleb, do nichž tehdy zbýval rok a tři čtvrtě. Nikdo seriózní ale proto nebude zpochybňovat, že Fiala je demokrat.
A přesto můžeme dnes o jemnocitu vládních stran pro demokracii, dokonce pro režim parlamentní demokracie, mít vážné pochybnosti. Novelu pandemického zákona po vrácení ze Senátu vrátili na program schůze překotně, tak, aby zaskočili odpůrce v ulicích, tak, aby jim nedali čas shromáždit se na začátku Sněmovní ulice. Ještě v pondělí přes den se dělalo, že novela přijde na pořad jednání v pátek, eventuálně přes víkend, případně další úterý. Pak najednou pozdě večer bylo všechno jinak: začne se hned zítra.
O stupeň závažnější je původní hřích, jímž je vyhlášení stavu legislativní nouze. Kvůli němu první čtení pandemického zákona odpadlo. Do včerejška to nikdo rozumně nezdůvodnil. Momentálně platné oficiální vysvětlení, jímž je argument ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, že bez pandemického zákona by v první půli března nešlo nařizovat v nemocnicích a domovech důchodců testování návštěv, které do domu mohou přivléci infekci, a nošení roušek personálem, prostě není pravda. To druhé pokrývá zákon o ochraně veřejného zdraví, to první, jak upozornil právník Ondřej Dostál, mohou řešit místní hygienici a plošně někdo, kdo se odvolá na zákon o zdravotních službách z roku 2011. A pokud tu Válek s prominutím kecá, žádná naléhavost pro pandemický zákon tu není a vláda se hrubě provinila na parlamentní kultuře.
Třetí, nejdůležitější důvod, proč dnes demokracie nepřebývá ve vládní koalici, je samozřejmě ten, že pandemickým zákonem se parlament zbavuje v krizové situaci možnosti rozhodovat. To, před čím nás svou vyřídilkou bránil Okamura, je fakticky zmocňovací zákon.
Takže demokraté se vysilují na přijetí zmocňovacího zákona, zatímco extremista hájí parlamentní režim. To je nádhera. Slovo liberál v posledních letech už svůj původní význam téměř ztratilo, teď ještě vyprázdnit slovo demokrat. Zbyde nám pak režim „liberální demokracie“, který netvoří ani klasičtí liberálové, ani bezpodmíneční demokraté. Oni už mimochodem někteří tento obrat pyšně sami používají.