Už toho šílenství kolem Šumavy nechte, říká docent biologie Pokorný

Už toho šílenství kolem Šumavy nechte, říká docent biologie Pokorný
Jan Pokorný Foto: Jan Zatorsky
30 Rozhovorů

30 ROZHOVORŮ

Daniel Kaiser

Týdeník Echo připravil zvláštní samostatné vydání výběru nejlepších interview z uplynulých dvanácti měsíců své produkce. Speciál 30 rozhovorů představuje tři desítky českých i zahraničních osobností z oblasti politiky, vědy, kultury i společenského dění. Jedním ze zpovídaných je i docent biologie Jan Pokorný. Přinášíme ukázku z textu, který bude k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Jihočeský kraj odstartoval kampaň proti vyschnutí pramene Vltavy a za záchranu Šumavy. Důvodem je návrh vedení národního parku, které chce za podpory ministerstva životního prostředí převést dalších deset tisíc hektarů do tzv. bezzásahových zón. Vzrušení je velké, obce na Šumavě i kraj se obávají dalšího rojení kůrovce a dalšího usychání lesů. A nejen obce, nejen kraj. Vědeckou tváří kampaně kraje je docent biologie z Jindřichova Hradce Jan Pokorný.

Co vás přimělo k činu?

Dvacet let upozorňuji na historickou zkušenost a na vědecké práce, podle nichž ztráta vzrostlého lesa na horách vede k postupnému vysoušení krajiny. Takže pokud má být dalších zhruba deset tisíc hektarů zahrnuto do bezzásahových zón, dělá to v parku o 60 tisících hektarů dalších patnáct procent výměry parku. Je to pokračování katastrofální bezzásahové politiky, po které zůstal les uschlý kůrovcem a sousední holiny, na nichž se kvůli zastavení kůrovce musel vykácet zdravý les.

Národní park na kampaň kraje odpověděl řadou fotografií, prý dokazujících, že les se už obnovuje.

Vím, to šlo na Seznamu. Vybrali si atypický případ – vycházkovou cestu od hráze Plešného jezera k vrcholu Plechý. V 90. letech podél ní nechal z bezpečnostních důvodů ředitel parku Ivo Žlábek vykácet asi 30 metrů široký pás, čímž vznikly podmínky pro přirozenou obnovu – volná půda, příznivé klima a dost semen ze sousedních vzrostlých smrků. Tak mi to popsal kolega lesník. Jasně, v parku se najdou i místa, kde se les obnovuje, ale proboha proč park argumentuje jen tímhle, když mu tam pořád zůstávají ohromné suché plochy?

Prý ale nejsou žádné studie, které by kritikům vedení národního parku dávaly za pravdu.

Stačí přece pohled na satelitní teplotní mapy a vidíte, že národní park, který byl na začátku 90. let studenější než zbytek Šumavy, se od té doby vůči svému okolí zřetelně oteplil. Studie o tom jsme publikovali, ale oni je ignorují. V uschlém lese bezzásahových zón na hřebenech Šumavy je horko, opakovaně jsem to měřil termovizní kamerou letos v srpnu. Takže zatímco dřív Šumava chladila a hřebeny měly 25 stupňů, dneska je tam za slunného počasí povrchová teplota 30 až 50 stupňů, horký vzduch jde nahoru a na jeho místo se nasává vzduch z okolí. Tak se krajina postupně vysušuje. A pakliže největším problémem dneška je pokračující sucho, můžeme si hory s lesem představit jako chladič. Z vnitrozemí, z nížin stoupá vzhůru vzduch, který nese vodu. Les se výparem vody chladí. Nad metrem čtverečním máme v lese 400 tisíc jehliček smrku, na jejich hranách se sráží vodní pára ze vzduchu, říká se tomu vyčesávání vody. Když v takovém lese zaklepete větví, jste mokrý, i když mimo les neprší. Na metr čtvereční přichází za slunného počasí tisíc wattů sluneční energie, přičemž třetina až polovina wattů se spotřebovává na výpar vody, kterým se les chladí. Sluneční energie z vodní páry se uvolňuje v noci a tak se vyrovnávají rozdíly teplot ve dne a v noci. Les doslova ve dne pracuje jako chladnička a v noci jako ohřev. A to všechno skrze vodu.

Nezkrácený rozhovor bude s celým speciálem 30 rozhovorů k dostání ve vybraných trafikách od 23. června. Objednat on-line si jej můžete ZDE.

Související články