Zemřel Ševardnadze, který přispěl k zániku socialistického bloku

Byl klasickým produktem sovětského komunistického systému, hrál ale klíčovou roli při jeho demontáži. Později si reputaci získal i jako demokrat a bojovník proti korupci a starým pořádkům, zároveň ale kvůli údajným korupčním a podvodným praktikám byla jeho vláda smetena pokojnou revolucí. Život bývalého sovětského ministra zahraničí a někdejšího gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, který v pondělí zemřel ve věku 86 let, byl plný protikladů.

Světový ohlas Ševardnadze získal, když jako sovětský ministr zahraničí zahájil společně s Michailem Gorbačovem historické změny v diplomacii SSSR. Jejich politika ale nechtěně vedla k rozpadu sovětského impéria. V roce 1992 se vrátil do nezávislé Gruzie a stal se hlavou státu.

Jeho popularita ale začala postupně klesat kvůli chudobě, separatismu a bující korupci; v roce 2003 ho takzvaná revoluce růží donutila kvůli údajnému zfalšování parlamentních voleb odstoupit.

Odmítl azyl u Němců

Nová vláda prezidenta Michaila Saakašviliho, vůdčí postavy revoluce, mu poté přislíbila politickou imunitu. Německo, kde byl Ševardnadze považován za váženou osobnost díky roli, kterou sehrál při sjednocení Německa v roce 1990, mu dokonce nabídlo azyl. Ševardnadze ovšem Němcům poděkoval a oznámil, že svou vlast stále miluje a nikdy ji neopustí. V tichu a zapomnění se potom jako důchodce věnoval psaní svých pamětí.

V únoru 1990 Ševardnadze jako sovětský šéf diplomacie podepsal se svým československým protějškem Jiřím Dienstbierem dohodu o odchodu sovětských vojsk z Československa. Jako prezident Gruzie poté dvakrát navštívil Česko.

Bělovlasý kultivovaný muž tehdy zapůsobil na svět po předchozích zkušenostech jako zjevení.

Eduard Amvrosijevič Ševardnadze se narodil 25. ledna 1928 v Mamati na západě Gruzie. Pocházel z učitelské rodiny, otec byl odsouzen jako nepřítel lidu. Jeden z jeho bratrů zahynul ve druhé světové válce. V osmnácti letech začal pracovat v komsomolských orgánech a v roce 1951 absolvoval školu komunistické strany a dálkově studoval i historii. Sedm let byl gruzínským ministrem vnitra a v roce 1972 se stal prvním tajemníkem tbiliského městského výboru komunistické strany a krátce nato i šéfem gruzínských komunistů. V té době byl například vězněn Zviad Gamsachurdia, kterého Ševardnadze vystřídal v roce 1992 v čele Gruzie.

Gorbačovův ministr

V roce 1985 Ševardnadze na přání Gorbačova nahradil Andreje Gromyka ve funkci ministra zahraničí SSSR. Bělovlasý kultivovaný muž tehdy zapůsobil na svět po předchozích zkušenostech jako zjevení a společně s šéfem sovětských komunistů Gorbačovem odstartoval dějinné změny v diplomacii Sovětského svazu.

Gorbačov v roce 1988 odmítl Brežněvovu doktrínu o omezené svrchovanosti socialistických zemí, což bylo krokem k zániku socialistického bloku, a Moskva také přestala podporovat různé režimy či povstalecká hnutí ve světě. V únoru 1989 byl ukončen odsun sovětských jednotek z Afghánistánu.

Ševardnadze stál mimo jiné při podpisu smlouvy mezi SSSR a USA o likvidaci raket středního a kratšího doletu a účastnil se jednání "2+4" o sjednocení Německa. V prosinci 1990 mu bylo nabídnuto místo viceprezidenta SSSR, on ale odstoupil z vlády a varoval před nebezpečím konzervativců. V srpnu 1991 na jeho slova došlo a konzervativci se pokusili o puč.

Přežil několik atentátů

V červenci 1991 Ševardnadze vystoupil z Komunistické strany Sovětského svazu, do které vstoupil ve svých 20 letech, a v březnu 1992 se vrátil do Gruzie, aby se postavil do čela Státní rady, nově ustaveného zákonodárného a výkonného orgánu po svržení prezidenta Gamsachurdii. Tím se stal hlavou státu. Od roku 1992 byl současně ministrem vnitra, pak obrany a v roce 1995 byl poprvé zvolen prezidentem. O pět let později byl s převahou zvolen podruhé.

Měl jsem dvě možnosti - buď krveprolití, nebo odstoupení. Zvolil jsem to druhé.

Po parlamentních volbách v listopadu 2003 opozice v čele se Saakašvilim zorganizovala protesty proti údajnému zfalšování voleb. Volební komise nejdříve označila za vítěze voleb Ševardnadzeho blok, ale o pár dní později část stoupenců opozice, kteří demonstrovali v Tbilisi v počtu až 100 tisíc lidí, vtrhla do budovy parlamentu. Ševardnadze poté podal demisi.

"Měl jsem dvě možnosti - buď krveprolití, nebo odstoupení. Zvolil jsem to druhé," řekl později Ševardnadze, který byl kritikem vlády Saakašviliho. Svého nástupce, který ve funkci skončil loni v listopadu, vinil z rozpoutání rusko-gruzínské války o Jižní Osetii v roce 2008. Rusko ale kritizoval za následnou anexi Jižní Osetie a Abcházie.

Ševardnadze přežil několik pokusů o atentát a svět si často lámal hlavu nad tím, zda je reformovaným komunistou, pouhým pragmatikem či obratným diktátorem. Západ mu občas vyčítal mírně autoritářské postupy a tvrdost k opozici, za jeho vlády se ale zlepšila bezpečnostní situace v zemi. Nedokázal však zabránit občanské válce se stoupenci Gamsachurdii a země utrpěla v důsledku válek v Abcházii a Jižní Osetii. V Abcházii osobně řídil obranu abchazské metropole Suchumi a stáhl se až po jejím pádu. Válku, která si v letech 1992-1993 vyžádala na 10.000 životů, považoval za jednu z největších proher svého života.

Ševardnadze napsal několik knih. S manželkou Nanuli, která zemřela v roce 2004, měl dceru Mananu a syna Paatu a byl několikanásobným dědečkem.