Týmbildingová cvičení a ztráta identity pravicových komentátorů

Týmbildingová cvičení a ztráta identity pravicových komentátorů 1
Komentáře
Lukáš Novosad
Sdílet:

V uplynulém týdnu zažila redakce Echo24.cz a Týdeníku Echo své dosud patrně nejkrušnější chvíle, byla ohrožena takřka celá její existence. Není prozatím jasné, kdo měl v této diverzní akci prsty, zda některý z redakčních nepřátel, anebo zda šlo o legraci šéfredaktora toho plátku, proto považujeme za důležité podat o proběhlém seriózní zprávu ve víře, že viníci se přihlásí sami.

Pondělí, 10:20, týdenní porada.

„Kde je Ondřej? Jak to, že tu není?“

„Má dovolenou.“

„A jak to, že já o tom nic nevím?! A kde je Dan?! Jak to, že tady není on?!“

„Ten má taky dovolenou. My to tu všichni víme, Dalibore. Ty to nevíš, nejspíš protože jsi sám měl volno.“

„Nebudu se rozčilovat, nebudu. Ale to vám říkám, že takovýhle bordel a rozvolněná morálka jsou nemožné. Ale však já si pak všecky obvolám a s každým to proberu zvlášť. Což mi připomíná, co nás teď čeká nejdřív – a to je ta výměna telefonního operátora.“

„Ach jejej.“

„Co se děje, Lenko? Vždyť je to přece úplně jednoduché: dneska o půlnoci ti přestane fungovat simkarta, tak ji vytáhneš a do telefonu vložíš novou, kterou dostaneš po poradě od Míši. Jenom to vyměníš a klidně zapneš. To je tak prosté, že to zvládne i malé děcko.“

„To se nemůže podařit, to bude neštěstí. Ach jejej.“

„Příšerný, příšerný. Zrovna když jsou prázdniny a dovolené.“

„Jirko, ty se do toho vůbec nepleť. Ty seš tu takovou chvíli, že už máš nové.“

„Chmxwkofk88JsveZgh5d321!!!“

Úterý, někdy dopoledne.

„Tak co? Jak to vypadá? Mě nebaví pořád ti volat a zjišťovat, co se stalo, proč mi nefunguje telefon.“

„Řekli mi, že nahodit to bude trvat deset minut. A ty voláš po šesti minutách.“

„Jenže já tady mám práci! Sedím na hotelu, všude kolem jsou Francouzi, volám ti už tři hodiny přes počítač, ale přitom potřebuju jít na schůzky, které mám domluvené. Potřebuju si je potvrdit, takže potřebuju roaming a v telefonu mapy!“

„Copak si na recepci nemůžeš půjčit papírovou? Víš, já nemám nohy na stole a nelakuju si nehty! Od rána ten průšvih řeším!“

„Přísahej na život svý mámy, že na tom děláš! Přísahej!“

„Děláš si ze mě srandu?!“

„Ne! Je tam Dalibor?! Dej mi Dalibora! On určitě zavolá šéfa toho operátora, a ten mi snad konečně zařídí, aby mi tu vyměněnou simkartu zase vyměnili!“

Avšak ne každý je toho dne nešťastný, že neporozuměním mezi redakcí a zprostředkovatelem nového mobilního operátora tři čtvrtiny redakce mají číslo někoho jiného, čímž pádem nikdo neví, komu se vlastně dovolá, ani kolik lidí musí obvolat a podle jakého klíče, aby se domákl toho, koho zrovna shání: „To je nádherný den, nikdo mi nevolá a celou dobu mi chodí smsky s nabídkou kabelek a krásného spodního prádla.“ pochvaluje si fotograf Jan nenadálé volno i to, že se redakce poznává blíž.

Jiní jsou napjatější: „Tři děti mám různě po táborech, ale nemám, jak se jim ozvat. Ani oni sobě navzájem. Co mám dělat?“ – „Rodiče mám v Turecku, zapřísahali mě, abych byl na příjmu, kdyby se v těchto nekřesťanských dnech, které v té zemi jsou, něco stalo.“ – „Jsme v cizině, děcka jsou doma, tak si ty výměny s nimi nějak vyřešte. Ale abyste neřekli, že si jen užíváme u moře a nemáme starost: bojíme se o sebe, samozřejmě.“

Protože jde o zkoušku charakterů, komentuje situaci kdekdo: „To je paráda, jak najednou komunikují i ti, kteří jsou normálně týdny zticha.“ libuje si jedna z kolegyň nové redakční pořádky. A co by ne, když patří k několika šťastným, u nichž číslo sedí a jsou dostupní. „Nefunguje mi telefon, což znamená, že dneska nemůžu odevzdat článek,“ přichází mail od kolegy, který okamžitě vycítil šanci se ulejt.

Dalibor, který také patří ke šťastlivcům, protože obdržel číslo své a nemá žádné potíže, vše pozoruje s nadšením vedoucího dětského tábora, jehož svěřenci se zdárně účastní nenadálé bojové přípravy. Jenže otázky v jejich očích se množí: „Je toto svérázná forma výpovědi? Dneska mi nejde telefon, zítra nepůjde čip ke vstupním dveřím, pozítří zjistím, že redakce se přestěhovala, popozítří, že na mém místě sedí Jakub Janda… Co přijde pak? Budu snad prosit o práci v Respektu? Sloučí se Echo a Deník Referendum?“ Blíží se poledne – a otázek zjevně neubývá.

Úterý, odpoledne a večer.

Po Praze probíhá čilá šmelina, protože rychlá redakční spojka se snaží všechny obvolávat a postupně měnit simkarty, komu to jde. Protože se to týká nejen členů redakce, nýbrž i jejich rodinných příslušníků, jde o dost lidí. Samozřejmě málokdo čeká doma, neboť dokonce i lidé od novin mají běžný denní program, a tak rádius celé operace se neustále zvětšuje: „Už jsem viděla všechny Štindlovy děti.“ – „Už vím, kam Kamilka chodí k zubaři.“ – „Už vím, kde Míla hrává airsoft.“

Mezitím v redakci se mě ptá Dalibor, stále pobavený vývojem celého dne: „Lukáši, co tu ještě děláš takhle pozdě v noci? A jak to, že nehysterčíš z výměny telefonů?“

„Protože já v tom systému nejsem. Nechtělo se mi kdysi měnit číslo, tak jsem si nechal své.“

„Tyjo, to musíš mít dražší. Ty jsi teda vůl.“

„No když to dneska vidím, řekl bych, že snad ani nejsem.“

„Hele, Lukáši, ale to je ti taková sranda! To je totální ztráta identity.“

„Představuju si, jak některý z ministrů volá Danovi nebo Lence a zvedne mu to třeba…“

„Máma Dražanová! To musíš napsat!“

Středa, 0:30, neprší a teplo je.

Část redakce dodělává nové číslo časopisu, brzy odejde do tiskárny. Těžko říct, jak v tom zmatku vlastně vzniklo, ale vzniklo: a od pátku je k dostání.

Rychlá spojka – dávno unavená, zato šťastná, že u koho to šlo, ten již má svou řádnou simkartu (ostatní do svého návratu do vlasti holt zůstávají v řešení) – však je doma. Jak vyjde najevo z pozdějšího rozhovoru, zrovna čtvrt hodiny spí. To samozřejmě nebrání šéfredaktorovi v novém úkolování, obzvlášť když stále je vybaven svým správným číslem: „Co se děje, probůh?“ ptá se spojka hlasem vracejícím se spolu s vědomím z veliké dálky do přítomnosti.

„Víte, jde o takovou krapet delikátní věc. Martinova dcera ráno letí do Číny, jenže ztratila svou novou simkartu. Mohla byste jí ráno zařídit novou?“

Sdílet:

Hlavní zprávy