Česko se vymyká. Jak se jinde informuje o masových vraždách

Po útocích v pařížském Bataclanu z 14. na 15. 11. 2015 běželo kontinuální vysílání, vyšetřovatelé průběžně zpřesňovali informace. Paralelně zveřejňovali jména pachatelů, popisovali jejich náhlou, případně postupnou radikalizaci, vazby na Islámský stát, dosavadní kriminální činnost. I seriózní média nabízela informace týkající se rodinného zázemí. Postupně se vypracovávaly podrobné profily s odůvodněním, že tato znalost je ve veřejném zájmu.

I při teroristickém útoku v Nice, kde v roce 2016 zemřelo 86 lidí a stovky byly zraněny, sdělovalo ministerstvo vnitra průběžně informace o události i pachateli. Francouzi již den po masakru měli k dispozici jeho životní příběh, informace o rodinném a sociálním zázemí, o způsobu, jakým se vrah radikalizoval. Obratem se rozběhla veřejná diskuse o tom, jak se mohl náklaďák, jímž terorista vraždil, dostat mezi lidi. Publikovaly se obsáhlé profily.

Sousední Německo volilo podobný scénář, když v roce 2023 jeden zločinec při setkání svědků Jehovových zastřelil sedm lidí. Ihned se na základě policejních i novinářských informací analyzovala vrahova osobnost, jeho písemnosti, vědělo se, kde pětatřicetiletý muž vyrůstal, kde studoval, jaké měl sociální zázemí.

V Česku jsme zvolili odlišný přístup.

Celý text si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME nebo od středečních 18.00 v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.