Jak touha po zisku pomohla Nigelu Farageovi

KOMENTÁŘ

Jak touha po zisku pomohla Nigelu Farageovi
Bývalý poslanec Evropského parlamentu Nigel Farage. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Kapitalismus se občas ještě hodí. Teď třeba přinesl zadostiučinění Nigelu Farageovi. Ze sporu s bankou Coutts, která se ho rozhodla zbavit, vychází jako naprostý vítěz. Omluvila se mu BBC, a to dokonce dvojmo – jedna omluva přišla od redaktora, který zpravodajství o něm osobně dělal, druhá od ředitelky BBC. Farage je upřímně ocenil – takový je dojem z jeho videa. Neměl zapotřebí se po BBC triumfálně vozit, získal totiž větší skalp. Výkonná ředitelka (CEO) banky NatWest, které Coutts patří, Allison Roseová, jež byla pro to zpravodajství BBC zdrojem, rezignovala. A za Farage se postavilo několik členů vlády a politiků Konzervativní strany. Zaznívá od nich, že Roseová nemusí být jediná. A jednoznačně deklarují, že člověk nemůže být diskriminován v přístupu k finančním službám kvůli svým politickým názorům.

Nepředstavujme si, že tady zvítězilo proslulé britské lpění na fair play, smysl pro pravidla padni komu padni, význam svobody projevu, úvaha o šikmé ploše při hodnocení politických názorů a tak dále a tak podobně.

 

Bankovnictví je nejdůležitější sektor britské ekonomiky. Londýnská City je globální finanční křižovatka, jejíž primát v nejdůležitějších segmentech je finančními kruhy po celém světě permanentně sledován (žárlivě či škodolibě, podle domicilu pozorovatele a momentálního vývoje). NatWest je navíc, ještě z dob záchranných operací za velké finanční krize, z 39 procent vlastněn britským státem.

Britská vláda prostě nemůže připustit, aby zámožní lidé na celém světě, z nichž mnozí nesdílejí stejné hodnoty jako Guardian a BBC, získali pocit, že jejich peníze britským bankám nevoní. Takhle jednoduché to je.

S tím, jak jde čas a banky nabírají nové, mladé zaměstnance, se jich zřejmě v NatWest shromáždilo nebezpečné množství takových, kteří to nevědí. Bylo nutné jim to připomenout.

Jdeme-li po stopách celé kauzy, narazíme na jeden moment, kdy lze skutečně říci, že systém funguje. A to, že Farage mohl získat interní dokumenty banky, v nichž se jeho situace řešila. To nebyl žádný únik informací, žádný dar nějakého whistleblowera. Ty dokumenty, z nichž jednoznačně vyplývá, že zaměstnanci se Farage chtěli zbavit kvůli jeho názorům a politickým postojům, ty mu banka dobrovolně vydala na jeho žádost – říká se tomu „subject access request“ a snaživci v bance zjevně nedocenili, že na to má klient právo. To by se jistě nestalo v každé zemi na světě.

Právě obsah tohoto dokumentu musí vzbuzovat v těch, kdo mají na starosti zdraví britského finančního sektoru, znepokojení. Ukazuje totiž, že v bance pracuje množství lidí, kteří mají čas šťourat se v sociálních sítích a ve Wikipedii a zjišťovat, co problematického kde Farage řekl. Od rasismu a šovinismu (rozuměj: je pro nižší imigraci) přes antisemitismus (označil někoho za „globalistu“ a kritizoval George Sorose), homofobii (není pro stejnopohlavní manželství) až po to, že obdivuje politika Enocha Powella (1912– 1998) a že ho kritizoval Guy Verhofstadt. V neposlední řadě taky to, co o něm říkali spolužáci.

Současné finančnictví je často prezentováno jako práce pro geniální mozky zběhlé ve vysoké matematice. Složka na Farage je prezentuje jako běžné stádní uživatele sociálních sítí.

Ve zprávě se taky mezi řečí uznává, že žádná tvrdá kritéria pro klientský vztah Farage neporušuje. Sice byli schopni doložit, že byl označen za Putinova „užitečného idiota“, ale ne podezřelé transakce s Ruskem. Že dostal od Russia Today půl milionu liber, jak o něm tvrdil jeden labouristický poslanec? „Zdá se, že je to nepřesné.“ Šlo o dvě malé platby za vystoupení v letech 2016 a 2017.

Kvůli samým problematickým tweetům zaměstnancům nezbylo mnoho prostoru na zkoumání skutečných kritérií pro to, jestli si banka má Farage držet. Coutts je exkluzivní banka, kam klienti nechodí z ulice. Jenže k tomu najdeme jen dvě rozporné zmínky. Loni v listopadu byl jeho „ekonomický prospěch dostatečný na to, aby podle komerčních kritérií zůstal jako klient“, ale letos v březnu už byl „nějaký čas pod komerčními kritérii“. Co se mezitím stalo? Farage splatil hypotéku, čímž zřejmě přestal plnit komerční kritéria. Tvrdí, že dočasně a že nyní má opět na účtu dost peněz.

Chtělo by to vědět víc. Bohužel právě ti britští novináři, kteří v minulosti napsali dost investigativních reportáží i knih o tom, komu všemu britské banky pomáhaly prát peníze, jsou zrovna ti, kterým se Farageův „debanking“ politicky zamlouvá. Hlídací psi demokracie, kteří by mohli vysypat z rukávu, jaké mnohem horší klienty si britské banky nechávaly, mlčí.

Naštěstí je tu ještě touha po zisku. Zatím.

×

Podobné články