Keynes moc nefunguje
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Uběhl rok od voleb v Německu, které nás z politických i hospodářských důvodů musejí zajímat vždycky – a v době ekonomického postonávání zvlášť. Vyhrál křesťansk ...
Uběhl rok od voleb v Německu, které nás z politických i hospodářských důvodů musejí zajímat vždycky – a v době ekonomického postonávání zvlášť. Vyhrál křesťanský demokrat Friedrich Merz, jenž se o čtvrt roku později stal kancléřem. Od Merze si leckdo hodně sliboval, coby dávný klasický liberál měl především rozpohybovat ekonomiku. To a větší pružnost ve věcech spjatých s Green Dealem jsou dva důvody, proč na něj sázely i části české pravice, konkrétně v ODS. Po roce od voleb se Merz zatím jeví jako promarněná šance.
Dalo by se namítnout, že s verdiktem zbytečně spěcháme, už proto, že kancléř je v úřadu teprve od května. Ale to zásadní, čeho se za uplynulý rok dopustil, se událo ještě před nástupem do úřadu. Rodící se velká koalice byla postavena na dohodě, že za extra výdaje na zbraně, které se povolí křesťanským demokratům, dostanou sociální demokraté extra výdaje na infrastrukturu a sociální programy. A Zeleným do opozice přihodíme o něco menší, ale pořád enormní peníze na dekarbonizaci. Výsledkem tohoto sestavování vlády byly závazky zadlužit se v příštích deseti letech jenom touto cestou o bilion eur.
Merzova keynesiánská ofenziva má výsledky. Leden přinesl předběžné číslo za loňský rok a hle, po dvou a půl letech největší ekonomika Evropy konečně roste, byť o pouhé dvě desetiny procenta. Pro letošek pak německá centrální banka (Bundesbank) prognózuje posílení o 0,6 procenta HDP. Ale jednak nějakého růstu po recesi téměř nelze nedosáhnout, jednak má merzovské oživení zvláštní povahu. Bundesbanka odhaduje, že schodek veřejných rozpočtů, který loni dosáhl 2,4 procenta, by se letos měl vyšplhat na 3,9 procenta. Je to tedy konjunktura na práškách a dosažené výsledky léčby bohužel nejsou úměrné medikaci.
Všichni víme, že páteří německého bohatství je posledních 150 let průmysl, ostatně česká ekonomika tu německou doplňuje coby průmyslový dodavatel. Rok 2025 byl třetím rokem v řadě, kdy se německý průmysl smršťoval. Trend by byl rychlejší, nebýt velkých zakázek pro armádu. Merz se svým ministrem financí Larsem Klingbeilem chce, podobně jako minulá vláda u nás, kompenzovat zánik tradičního průmyslu průmyslem zbrojním. Z automobilek se v podstatě mají stát tankovny. Slavný zbrojní koncern Rheinmetall nabírá ke stávajícím 30 tisícům zaměstnanců 50 tisíc dalších, to je hlášení, o jakém si jiné tradiční značky mohou nechat zdát.
Ani konzervativní spolkový kancléř nebere útokem skutečné příčiny úpadku: klimatickou politiku, tedy daně na CO2 nebo zákaz spalovacích motorů, nebo přeregulovanost. Střednímu stavu, tedy malým a středně velkým firmám, Merz v kampani slíbil zrušit čtvrtinu předpisů, ale zatím předpisů neubylo. Zájmová organizace středního stavu (Bundesverband mittelständische Wirtschaft) provedla mezi svými členy anketu, z níž plyne, že dvě třetiny respondentů vůbec nevěří, že by vláda byla schopna změnit rámcové podmínky v ekonomice k lepšímu. Pak je tu nedávný otevřený dopis prezidenta Spolkového svazu německého průmyslu (BDI) Christophera Ahlhause. Adresát Merz si v něm může přečíst, že „vězíme v nejtěžší hospodářské krizi od založení Spolkové republiky. Nálada je krajně negativní, zčásti přímo agresivní“. Tou náladou Ahlhaus, mimochodem Merzův spolustraník, myslí samozřejmě kapitány průmyslu. Mezitím byla CDU poprvé v relevantním průzkumu předstižena Alternativou pro Německo (AfD). Dohromady by obě strany daly více než 50 procent, je to jediná myslitelná kombinace, která teoreticky slibuje oproštění od zeleného uvažování. Merz však v sobě nenašel sílu tabu spolupráce s AfD porušit.
Jakákoli česká škodolibost tu není namístě. V Praze se k moci dostala rozpočtově silně nedisciplinovaná vláda. Andrej Babiš ubezpečuje, že na vyšší státní výdaje bude umět vybrat dostatek příjmů. Proti jeho optimismu stojí propočty některých ekonomů, třeba z Národní rozpočtové rady, že pokud nechceme další nové dluhy, musela by k ufinancování vládního programu růst česká ekonomika ne o výborná tři procenta, ale o snových pět procent ročně. Bez zdravé prosperity v Německu to bude přelud.
ALEX KARP A PALANTIR