Slavní fotbalisté bez jediné trofeje

Mnoho hráčů z tohoto seznamu se dostalo do finále velkých turnajů, ale vždy na své cestě neuspěli. Jelikož je fotbal týmový sport, je to často nespravedlivé. Někteří hráči prokazují během své kariéry vynikající schopnosti, zanechávají stopu v historii, ale kvůli různým okolnostem nikdy nezískají žádnou trofej.

Harry Kane (Bayern Mnichov)

Harry Kane je považován za jednoho z nejlepších anglických útočníků posledních desetiletí. V minulosti pravidelně dosahoval působivých výsledků v Premier League. Jeho kariéra v Tottenhamu však byla vždy spojena s nedostatkem velkých trofejí. Za celou dobu se Spurs nepodařilo získat žádný oficiální titul, což byl pro Kanea jeden z hlavních kamenů úrazu. Mimochodem, zahranicne kasina pre slovakov dokonce nabízejí hry, jejichž děj je založen na historii tohoto sportovce.

Přesto stojí za zmínku, že v rámci londýnského klubu si Harry zahrál finále Ligy mistrů i Ligového poháru, obsadil vysoká místa v Premier League a výrazných úspěchů dosáhl i v anglické reprezentaci. Pokaždé mu však vítězství z rukou jeho týmů vyklouzlo. V současné době Harry ve svých 30 letech přestoupil do Bayernu v naději, že se mu podaří vyhrát národní šampionát a Ligu mistrů.

Dimitri Payet (Vasco da Gama)

Dalším vynikajícím hráčem, kterému se nepodařilo získat trofeje, je Dimitri Payet. Na klubové úrovni neměl mnoho šancí uspět. Hrál za několik týmů: "Payet působil v několika klubech: Nantes, Saint-Étienne, LOSC Lille, West Ham a Olympique de Marseille. Jediný případ, kdy byl Payet blízko triumfu na evropské scéně, se stal v roce 2018. Tehdy se jeho tým dostal do finále Evropské ligy, ale utrpěl porážku.

Stejně jako Kane, i Payet opakovaně hrál na velkých turnajích za francouzskou reprezentaci, ale žádnou trofej nezískal. V současné době je mu 36 let a pravděpodobnost úspěchu se zdá být mizivá.

Antonio Di Natale (ukončil kariéru)

Prudký italský útočník Di Natale strávil většinu své kariéry v Udinese, ale nedokázal dosáhnout žádného významného klubového úspěchu. Navzdory individuálním úspěchům (dvakrát nejlepší střelec Serie A) nikdy nezískal žádnou vážnější trofej.

Největší šanci na to, aby se Di Natale nedostal na seznam, měl v italské reprezentaci. Jeho jediný turnaj, mistrovství světa v roce 2006, však skončil ziskem titulu, aniž by se mužstvo ve finále objevilo.

Erik Lamela (Sevilla)

Přestože Lamela není tak populární jako předchozí hrdinové článku, přesto se dokázal díky svým výkonům v anglické Premier League zapsat do paměti fanoušků. Jeho období v Tottenhamu mu však žádnou velkou klubovou trofej nepřineslo. Kdyby svou kariéru začal v rodném River Plate o rok dříve, mohl mít Eric na svém kontě alespoň jeden velký titul. Nicméně v době, kdy za tento klub debutoval, mu již unikl zisk titulu Clausura v roce 2008.

Lamelovi je nyní 31 let. I když má ještě čas vyniknout, jeho současný klub Sevilla je v hluboké krizi a bojuje o přežití.

Luigi Di Biagio (ukončil kariéru)

Legendární italský záložník Di Biagio hrál především za Lazio. Pravděpodobně největší šanci na klubovou trofej měl v roce 2003, kdy hrál za Inter a bojoval o mistrovský titul, ale tým tehdy skončil druhý.

V italské reprezentaci byl Di Biagio blízko vítězství na Euru 2000, ale tým ve finále prohrál s Francií. Přestože Di Biagio odehrál v národním týmu mnoho zápasů, nikdy se mu nepodařilo získat žádnou trofej.

Leighton Baines (ukončil kariéru)

Baines hrál pět let za Wigan a poté přestoupil do Evertonu, kde působil 13 let. Leighton je zaslouženě považován za legendu a stálici anglické Premier League. Jeho klubová kariéra mu však nepřinesla významné trofeje. V anglické reprezentaci se Bainesovi také nepodařilo získat žádný titul díky ne zrovna nejúspěšnějšímu období za národní tým.

Ve fotbale je mnoho vynikajících hráčů, jejichž kariéra se obešla bez velkých trofejí. Jejich příběhy slouží jako připomínka toho, že úspěch ve fotbale se vždy neměří počtem titulů, ale spíše vášní pro hru, profesionalitou a neochvějnou důvěrou ve své schopnosti. Tito hráči se navždy zapsali do historie tohoto sportu nejen svými osobními úspěchy na hřišti, ale také příkladem vytrvalosti.