Dvacet let Facebooku aneb my blbci pitomí
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Podle průzkumu Medianu ze 17. ledna by Starostové skončili na druhém místě za ANO, získali by 13 procent hlasů, a předběhli by tak ODS. Ambice prý mají na získá ...
V roce 2004 byl Mark Zuckerberg devatenáctiletým studentem na Harvardu a nikdo jej neznal. Už tehdy se rád „vrtal v počítačích“ a měl za sebou menší kampusový projekt „Hot or Not“, webovou stránku, na které měli studenti hodnotit atraktivitu jiných studentů a studentek. (Jak jiná doba – dnes by takový záměr určitě narazil na běsnění progresivců, umocněné tím, že Zuckerberg je heterosexuální muž a Žid.) Jeho další projekt se jmenoval Facebook a jeho záměrem bylo seznamovat studenty Harvardu mezi sebou.
Ušlechtilý záměr, aspoň na povrchu. O tom, že pod povrchem se skrývaly i jiné zájmy, svědčí jedna z konverzací, které na Zuckerberga vynesl jeho spolužák. „Pokud bys potřeboval informace o komkoliv na Harvardu, stačí se zeptat. Mám více než 4000 e-mailů, fotek, adres. Prostě mi to dali. Nechápu. Prý mi ‚věří‘. Blbci pitomí.“ (v originále „dumb fucks“).
V devatenácti člověk ještě nebývá úplně zralý, ale další chování Facebooku na trhu ukázalo, že přístup k blbcům pitomým – totiž každému, kdo si tam zřídil účet – je základní charakteristikou projektu a nijak se nemění. Existuje rčení, že je-li vám něco nabízeno zadarmo, pak vy jste ten produkt, a Facebook, slibující už na čelní straně, že účet na něm bude vždy zdarma, skutečně svoje uživatele jako produkt používá. Leze jim do soukromí všemi možnými způsoby, například pomocí trasovacích cookies, která sledují aktivitu uživatele i mimo Facebook samotný, a všechny ty poznatky ihned používá k prodeji cílené reklamy.
To by ještě mohlo být jedno, obchod je obchod a účet na velké sociální síti je možná pro řadu uživatelů tak hodnotný, že se prodají ještě rádi. (Otázka je, do jaké míry vůbec tuší, co všechno o nich protistrana ví.) Ale vedlejší efekty, se kterými asi devatenáctiletý Zuckerberg ani nepočítal, zasáhly do lidské společnosti skoro stejně silně jako vynález knihtisku nebo parního stroje. Skutečně pekelná kombinace sociální síť + chytrý telefon totiž přišla na svět až o několik let později po vzniku Facebooku a aplikace, neustále číhající v pozadí a vyhazující vám „aktualizace“ až do kapsy, přeměnily banální webovou stránku na silně návykový produkt.
Na několik málo sítí, vlastněných vesměs kalifornskými společnostmi, se přestěhovala veřejná diskuse půlky lidstva. A řídí ji záhadné, neprůhledné algoritmy, které s běžícími roky čím dál více podléhají trendu, jež Kanaďan Cory Doctorow pojmenoval „entshittification“ (podělávání). Skoro každá změna ve fungování systémů je na úkor zájmů uživatele a ve prospěch provozovatele. Přidaná hodnota pozvolna ubývá, ale návykovost celého systému zajistí, že většina lidí stejně neuteče. Vaření žáby v přímém přenosu.