Český nacionalismus liberalismus zadusil. Opatrní a konzervativní Češi se tradičně drželi při zdi
PODCAST MINULOST NENÍ HISTORIE
Strany hlásící se k liberalismu se dnes v Čechách nemohou pochlubit zvlášť výraznou podporou voličů. U nás jsou autentickou liberální stranou vlastně jen Piráti. Ovšem v médiích panuje značný názvoslovný zmatek. Z liberála se stala bezobsažná nálepka. Všichni třeba běžně mluvíme o tom, že žijeme v éře neoliberalismu. To by znamenalo, že všechny systémové strany jsou vlastně neoliberální. To ale není pravda.
Podle amerického novináře Jamese Trauba existují 4 složky liberalismu:
1. Konstituční liberalismus – tedy státní uspořádání založené na svobodných volbách a dělbě moci. V tomto směru jsou skutečně skoro všechny strany liberální.
2. Osobní liberalismus, který hlásá nedotknutelná osobní práva včetně možnosti experimentovat se svým životem. Jeho dnešním výrazem je progresivistický kulturní liberalismus, který u nás nejspíše zastupují právě Piráti.
3. Ekonomický liberalismus, který si nejvíce osvojila politická pravice a který se dnes nejvíce projevuje útoky proti údajnému bruselskému diktátu a socialismu evropské unie. Zde jsou nejviditelnější Motoristé nebo Svobodní.
4. Politický liberalismus usilující o sekulární, pragmatický a racionální střed mezi absolutismy a dogmatismy levice i pravice. Tohle u nás reprezentují asi nejvíce Starostové.
U nás se začal politický liberalismus prosazovat až v během 2. poloviny 19. století. Ovšem v českém prostředí se mu – na rozdíl od německého – příliš nedaří. Středoevropská liberální buržoazie byla slabá, prohrála svou revoluci v roce 1848 a pak se ocitla ve vleku konzervativních elit. Liberální éra v Habsburské monarchii trvala relativně krátce, od roku 1860 do roku 1879. Navíc zde museli liberálové čelit nejen konzervativcům – tak jako všude – ale relativně brzy také socialistickému hnutí.
Češi byli tradičně opatrní a konzervativní, a především dávali před liberalismem přednost nacionalismu. A ten nakonec liberalismus úplně zničil.
