Dostavbu Dukovan si české firmy musí vysoutěžit samy, říká náměstek ministra Hofman

Chceme, aby zapojení českých firem do dostavby Dukovan bylo co největší, ale musí si to vysoutěžit samy. V rozhovoru pro Echo24 to uvedl náměstek ministra průmyslu a obchodu Štěpán Hofman (STAN), který se přímo podílí na dokončení tendru a účastní se jednání s KHNP. Hovořil také o tom, kdy bude hotová státní energetická koncepce či o financování dekarbonizace a výdajích na obranu. Vyjádřil se také ke kritice expremiéra Andreje Babiše (ANO) v souvislosti s nákupy ruského plynu a k chybějícím 20 miliardám v rozpočtu na podporu obnovitelných zdrojů, které vláda musela hledat.

Vláda Petra Fialy hovoří o tom, že si musíme vybrat mezi zbrojením a „šílenými výdaji na dekarbonizaci“. Je to opravdu takto černobílé?

Myslím si, že černobílé to není. My se s dekarbonizací musíme nějak vyrovnat, je pro nás nevyhnutelná. V současnosti probíhá velká diskuze na evropské úrovni o dalším kohezním období. Tedy o tom, kolik peněz bude určených v jednotlivých členských státech na dotační programy. A my jako STAN budeme tlačit, aby se Evropská unie nebála jít do větší míry zadlužení. Prostředky na výdaje na obranu chceme hledat právě v této oblasti. Dekarbonizace je z velké míry placená z výnosu z emisních povolenek, což je příjem modernizačních fondů jednotlivých zemí. A právě z těchto peněz se platí dekarbonizační projekty, minimálně v ČR.

Kdy bude hotová státní energetická koncepce? Jsou v ní už zahrnuty i priority spojené právě s ambicí více zbrojit?

Ve státní energetické koncepci priority spojené se zbrojením určitě zahrnuté nejsou, protože ta vzniká kontinuálně už nějakou dlouhou dobu. Zaměřuje se primárně na energetiku a dekarbonizaci. Je potřeba si uvědomit, že v průběhu následujících let bude potřeba zhruba 300 miliard na dekarbonizaci a transformaci české energetiky. Koncepce stanovuje zhruba 175 cílů a vice než 50 nástrojů, jak českou energetiku dekarbonizovat. Koncepci máme připravenou, nyní probíhá diskuze s ministerstvem financí a dalšími resorty, které k tomu mají připomínky. Návrh státní energetické koncepce je konzistentní s již schváleným Národním energeticko-klimatickým plánem a já pevně věřím, že ji do konce tohoto volebního období schválíme.

Zmiňujete, že dekarbonizace je nutná, přitom i z řad vaší vlády čelí tzv. Green Deal velké kritice. Jaký je váš pohled?

Já na to mám jednu velmi jednoduchou tezi. V Česku je teď národním sportem kritizovat Green Deal, ale my si musíme uvědomit, že jsme země bez nerostného bohatství. Jediné energeticky využitelné nerostné bohatství, které tady máme, je uhlí. A to jednoho dne stejně dojde, ať se budeme snažit jít jedním, nebo druhým směrem. Za druhé, ostatní suroviny nakupujeme často od partnerů, kteří nejsou úplně spolehliví. Dekarbonizace je v podstatě příležitost, protože nás to stejně čeká, když uhlí dojde. My potřebujeme technologii, která nás zbaví závislosti na Rusku a dalších zemích a budeme díky ní soběstační. Green Deal za mě obecně není špatně. Co je problém, je přílišná rychlost a tlak na zavádění opatření v kombinaci se striktní regulací. I my ve STAN si myslíme, že by šlo postupovat pomaleji s menšími náklady. Udělat se to ale musí, je to otázka naší energetické bezpečnosti i zlevnění výroby a konkurenceschopnosti. K tomu dojdeme budováním mimo jiné obnovitelných zdrojů, přičemž tranzitním médiem bude určitě plyn a v dlouhodobém horizontu bude významný rozvoj jaderné energetiky.

Česká republika bude zanedlouho čistým dovozcem elektřiny. Jak tohle obhájíte v souvislosti právě s v souvislosti s vámi zmiňovanou energetickou bezpečností?

Je to tak, že například polovinu našich dovozů ropy jsme nakupovali z Ruska, to není spolehlivý partner. Elektrickou energii již dnes dovážíme především ze zemí Západní Evropy, což jsou spolehliví partneři. Primární důvod, proč se z exportéra staneme importérem elektrické energie, je důvod ekonomický. Elektrická energie bude díky rostoucímu poměru obnovitelných zdrojů v Německu a na offshorech zkrátka levnější, než ta kterou u nás vyrobíme z uhlí, a to je důvod, proč ji nakupujeme a ve větších objemech budeme nakupovat v zahraničí.

Smlouva s KHNP se má podepsat 7. května. Znamená to definitivně, že jaderné bloky budou?

V budoucnu bude stát výroba elektřiny v Česku zejména na kombinaci jádra, obnovitelných zdrojů a přechodně i plynových elektráren. Podpis EPC kontraktu s korejskou KHNP na dva bloky v Dukovanech se závaznou opcí v Temelíně je klíčovým krokem k tomu, abychom zajistili dostatek energie z bezpečných zdrojů pro naše domácnosti i firmy. S ohledem na uzavírání uhelných elektráren a geografických podmínek Česka je rozvoj jádra nezbytný.

Naše vláda udělala v rozvoji jádra významný pokrok – stabilní investorský model a model financování pro dva nové zdroje, zefektivnění legislativy a povolovacích procesů, souhlas Evropské komise s veřejnou podporou pro první dukovanský blok, silná lokalizace a tlak na zapojení českého průmyslu. Tímto podpisem to ale nekončí. Jsme stále v úvodní fázi mimořádně složitého projektu a dál budeme pracovat na tom, aby se nové bloky postavily včas, v rozpočtu a s maximálním přínosem pro českou ekonomiku. Toto úsilí pak bude vyžadováno od všech následujících vlád, a proto je dobré a zásadní, že všechny strany a hnutí v Poslanecké sněmovně rozvoj jádra podporují.

Zaznívají argumenty, že právě třeba v souvislosti s geopolitickou situací by spolupráci mělo Česko navázat spíše v Evropě, tedy s francouzskou EDF. Je tyto argumenty podle vás relevantní?

Relevantní z pohledu spolupráce v EU jsou, ale rozhodující jsou kritéria související s energetickou bezpečností Česka a výstavbou v požadovaném čase, rozpočtu a kvalitě – a tady vždycky musíme hodnotit konkrétní nabídky, které Česká republika, respektive ČEZ obdržel. Ty byly vyhodnoceny tak, že preferovaný uchazeč je zkrátka KHNP. Nabídl nejlepší cenu a záruky na dodržení harmonogramu. Jsme v prostředí, kdy pracujeme s veřejnými penězi a nemůžeme si dovolit nic jiného. Na evropské úrovni spolupracujeme v malých modulárních reaktorech, ČEZ vstoupil do Rolls-Royce SMR, získal si tam i nějakou vlastní pozici, aby zajistil, že know-how, které se bude budovat okolo malých modulárních reaktorů. To je směr, ve kterém budeme úzce spolupracovat právě s Evropou.

Česko má historicky výrazné jaderné know-how. Je to pro nás i v souvislosti s evropskou jadernou renesancí konkurenční výhoda? Lze toto know-how exportovat?

Absolutně. My máme historicky obrovské know-how co se týká výstavby jaderných elektráren, včetně té strojírenské části. Máme ohromné know-how také z hlediska servisů a jednotlivých zdrojů, teď ho získáme i na nové technologii, kterou získáme z KHNP. To, co se české firmy teď naučí, tak budou moci využít v rámci Evropy.

Je jádro v Evropě v tuhle chvíli nadále politicky uznávaným zdrojem? Nejsou nějaké náznaky například od eurokomisařky Teresy Riberaové, která je historicky velmi proti jádru?

Jádro se podařilo dostat do taxonomie, v Evropě se s ním tedy počítá. Na evropské úrovni existuje pracovní skupina, kde spolupracujeme s dalšími projadernými zeměmi, lídry skupiny jsme my a Francouzi. Když jsem na první skupině seděl v zastoupení pana ministra (Lukáše Vlčka – pozn. red.) ještě před Vánoci, přišel tam nový eurokomisař pro energetiku Dan Jørgensen a velmi mě překvapilo, jak byl vůči jádru pozitivní. My v Česku považujeme jádro za stabilní součást naší energetiky, v tom názor nezměníme. Dalším velkým úkolem je, aby se jádro dalo financovat z fondů a programů EU a snadněji i z národních zdrojů a bylo trvale uznáno jako nízkoemisní zdroj, což se zdá, že je na dobré cestě.

Vrátím se ke smlouvě s KHNP. Ve veřejném prostoru zaznívají matoucí zprávy ohledně zapojení českých firem. Mluví se o tom, že to možná bude méně, než bylo slibováno, padají různá čísla… Tak jak to je?

Dlouhodobě komunikujeme, že chceme, aby zapojení českých firem bylo minimálně ze 60 procent. Když jsme byli v Koreji, tak pan ministr oznámil, že bude ještě před podpisem smlouvy chtít mít vyjasněno minimálně 30 procent, které by měly dodat české firmy. To jsou ta dvě čísla, která zaznívají v médiích. Je těžké to zařídit, protože jsme v jednotném evropském prostoru, na jednotném evropském trhu a nemůžeme jako česká vláda upřednostňovat české firmy před firmami z ostatních státu EU. Můžeme ale firmám otevírat dveře, můžeme je připravit tak, aby byly úspěšné v těch výběrových řízeních. Na všechno ale poběží tendry, firmy budou muset uspět samy. Snažíme se, aby firmy byly v komunikaci s námi i KHNP a byly pak úspěšné v jednotlivých tendrech. My se chceme konkrétně zaměřit na tu strojírenskou část, tedy aby Doosan Škoda Power v Plzni zakázku získala, ale je to na nich, musí si to vystoutěžit oni.

Babišova kritika nákupů ruského plynu? „ČR žádný plyn nenakupuje“

Počítáte jako MPO s tím, že v rozpočtu na příští rok už budete muset mít nějaké peníze na výdaje spojené s dostavbou Dukovan?

My máme akorát střednědobé výhledy, rozpočet na příští rok se teprve bude vyjednávat. My si uvědomujeme, že musíme peníze na Dukovany v rozpočtu mít a budeme s tím při vyjednávání počítat. S ministerstvem financí v této otázce úzce spolupracujeme.

Jakou roli mají v současnosti uhlí a zmíněný plyn?

Uhlí v elektroenergetice velmi pravděpodobně z ekonomických důvodů končí. Česká republika neprovozuje žádný zdroj sama o sobě, provozují to soukromé firmy. A minimálně některé z nich říkají, že do roku 2030 končí, protože se to ekonomicky nevyplatí. V teplárenství, v takzvané sdružené výrobě elektřiny a tepla (KVET), stát počítá do roku 2030 s postupnou náhradou uhelných zdrojů těmi plynovými, případně biomasovými. K podpoře této transformace máme jednak z modernizačního fondu v rámci programu Heat desítky miliard na investiční podporu a k tomu notifikaci na provozní podporu KVET za zhruba 75 miliard. Oba programy už běží a investice nabývají konkrétních obrysů.. K tomu jsme připravili zákon, kterému pracovně říkáme LEX Plyn, abychom zrychlili povolovací procesy pro výstavbu plynových zdrojů, což bude bezpečnostní pojistka české energetiky, kdyby se cokoliv stalo, aby tyto zdroje mohly fungovat jako špičkovací zdroje a při nízké výrobě okamžitě nastartovat a do české sítě dodávat dostatek elektrické energie.

Co bude s uhelnými doly, které avizují, že budou mít po odpojení elektráren ekonomické problémy?

To je otázka, které doly máme na mysli. V tuto chvíli víme, že důl ČSA, který se nachází v mosteckouhelné pánvi bude tento rok končit. SUAS nedávno oznámil poslední skrývku na dole Jiří. Dalšími aktivními doly jsou Tušimice Nástup, Vršany a Bílina a bude se ještě rozhodovat, které doly ještě poběží a ze kterých se bude dodávat právě do těch tepláren. Pro doly s teplým uhlím je vidina toho, že udrží svou životaschopnost právě díky teplárenství, ale zároveň se připravují strategie a plány na to, že všechny ty doly skončí.

Jaké bude další využití dolů, až se v nich nebude těžit? Poslouží například k ukládání jaderného odpadu?

Jaderný odpad určitě ne, ten má nyní vytipované čtyři lokality, kde dochází ke geologickému průzkumu. Státní ústav pro jadernou bezpečnost určí, kde je bezpečné takový odpad uložit. Nebude to tedy politické rozhodnutí, bude to technické rozhodnutí. Doly mají připravené své revitalizační a sanační plány. Velmi moderní je takzvaná sukcese, kdy se v těch dolech, protože tam neprobíhala například extenzivní orba a nikdo tam poměrně vysoké desítky let nikdo na nic nesahal, objevily druhy rostlin a ptáků, které nejsou nikde v Evropě. Určitě tam bude tedy část ochrany životního prostředí, která se nechá volné přírodě, aby se revitalizovala sama, část bude věnována energetice, část průmyslovým zónám, je to důl od dolu, ale tyhle plány jsou připravené.

Závislosti na ruské ropě jsme se zbavili. Co ruský plyn? Expremiér Andrej Babiš vaši vládu s odvoláním na komentář experta na stránkách agentury Reuters ostře kritizuje, protože ČR vloni zečtyřnásobila svůj odběr ruského plynu. Tak jak to je?

My jako Česká republika žádný plyn nenakupujeme, nakupují ho obchodníci, kteří oznámili že nemají dlouhodobé kontrakty s ruským dodavatelem plynu. Na konci dne, jestli je molekula ruská, nebo jiná, u plynu nakoupeného na evropském trhu, nikdo nepozná. Jestli ho nakupují od překupníků, kteří ho nakupují od Ruska, je velká otázka a je těžké to zjistit. Jsme v tržním prostředí, kde cena určuje téměř vše a jde se po levnější ceně. Chápu, že ruský plyn je levnější, ale my jsme vytvořili podmínky, aby se ruský plyn nakupovat nemusel. A hlavně jsme diverzifikovali riziko – Česko se bez plynu z Ruska obejde. Nakoupili jsme kapacity v LNG terminálech Eemshavenu a ve Stade a díky tomu máme možnost nakupovat plyn i z jiných zdrojů, než je Rusko. Jsme v kontaktu s různými dodavateli, pokud jde o možnosti dodávek a ČEZ dojednal i roční smlouvu s Alžírskem, protože je propojené s Itálií a díky tomu plyn můžeme dostat Česka. Cílem naší vlády je diverzifikovat riziko a vytvořit podmínky pro to, aby obchodníci aktivní na našem trhu nakupovali plyn z více stran a co nejlevněji.

Jakou roli mají v energetickém mixu v ČR obnovitelné zdroje?

Od nástupu naší vlády jsme významné zvýšili podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, kde jsme dnes na více než patnácti procentech. V případě podílu obnovitelných zdrojů na koncové spotřebě energie se pak blížíme osmnácti procentům, přičemž cílem do roku 2030 je dosáhnout zhruba 30 procent. Díky legislativě, kterou jsme připravili, se nám to postupně daří naplňovat. Na MPO pod vedením STAN se jedná o devět novel energetického zákona. Naším cílem je také dotáhnou tzv. akcelerační zóny, kde by se megawattový větrník měl postavit do jednoho roku, nad jednu megawattu do dvou let. Průměrná doba stavby větrníku v Česku je teď deset let, to je strašně dlouho.

Okolo výdajů na podporu obnovitelných zdrojů se strhla ostrá kritika, museli jste shánět dvacet miliard. Nebylo to ze strany vlády netransparentní, napsat si do rozpočtu od 20 miliard méně, pak je někde shánět a vyčerpat rozpočtovou rezervu?

Nebyla to chyba, netransparentní to určitě nebylo. Ministr financí vždycky říkal, že ty peníze, které budou potřeba, v rozpočtu jsou a že je sežene. A samozřejmě je sehnal. V pozměňovacích návrzích v rámci Lex OZE III jsme připravili opatření, které by tu podporu tam, kde nemá smysl, mělo snížit.

Energetické komunity čeká první plnohodnotné léto. V čem jsou hlavní výhody?

Zejména ve snížení energetické závislosti a snížení výdajů na elektrickou energii. Třetí věc je, že nespotřebovaná energie z obnovitelného zdroje je efektivně využitá v rámci celé soustavy. Když si postavím na své zahradě fotovoltaiku – protože bydlím v paneláku – a vyrábí mi elektřinu, i když tam nejsem, tak díky té komunitní energetice budu schopen si energii vyrobenou na okraji Prahy na chatě poslat domů do paneláku.

Nedávno se řešil problém fénových mařičů, které vypouští přebytečnou elektřinu jen tak do vzduchu. Jaké jsou v této věci plánované kroky?

Je nutné říci, že něco jako mařiče v té soustavě ČEPS potřebujeme. Ve chvíli, kdy té energie je moc a není spotřebovaná, tak to může přetížit síť a způsobit problém. My jsme zakázali mařiče, které vznikaly na zelených loukách a foukaly teplo jen tak do vzduchu. Pokud ale někdo má mařič například u průmyslové haly a tím teplem tu halu temperuje, tak ho může nadále využívat. Díky Lex OZE III máme nově v legislativě tzv. samostatně stojící baterie, které dřív nebyly možné ze zákona. Ty budou moci být připojené přímo do sítě a poskytovat služby výkonové rovnováhy, takže se budou moci nabíjet a mohou nahradit právě ty mařiče.

Jaké by měly být priority pro příští volební období v oblasti energetiky?

Prioritou je především nastartování investic, bez toho nelze posunout naší energetiku směrem k dekarbonizaci a modernizaci. Jednoznačně musíme úspěšně pokračovat v tendru na Dukovany, to je to nejdůležitější. Musíme se věnovat výstavbě plynových zdrojů, my jsme zrychlili povolovací procesy. Teď je potřeba zahájit diskuzi o nastavení podpůrných mechanismů pro tyto zdroje, ať už to budou tzv. kapacitní nebo dekarbonizační mechanismy. Třetí fází je budovat obnovitelné zdroje, abychom dosáhli do roku 2030 zhruba 28 procent na výrobě elektřiny. Dalším klíčovou oblastí je posílení distribuční a přenosové soustavy, aby nároky na elektrifikaci zvládla. V tomto ohledu je potřeba i nadále hodně investovat do modernizace energetiky.