Dítě jako věc

KOMENTÁŘ

Dítě jako věc
"Společenské normy se mění. Od roku 2013 už zvíře podle našeho právního řádu není věc, aspoň v některých právních kontextech. A dítě naopak časem bude víc věc," píše Martin Weiss Foto: Shutterstock, ilustrační foto
1
Komentáře
Martin Weiss
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Mravnostní delikty se vždy vyskytovaly a vždy tvořily náplň médií. Takže nebudeme předstírat šok nad zprávou, že soud začal v uplynulých dnech projednávat případ muže, který se uspokojoval tajným natáčením intimit svých nevlastních dcer a měl doma dětské porno, a ženy, která byla ochotná půjčit mu za peníze k sexuálnímu zneužívání svou osmiletou dceru. Takoví lidé prostě existují – zvrhlíci neschopní krotit svou úchylku, amorální devianti.

Je otázka, zda zneužívání dětí v současné době prospívá, anebo je to jen efekt toho, že si ho více uvědomujeme a více na něj upíráme pozornost. Nový je v této ponuré sféře jen nástup dostupných digitálních technologií a internetu, ale ten samotný nic neodstartoval a za nic nemůže. To lidé.

 

Uvedený případ nicméně něco vyděluje. Ocitujme ze zprávy na webu Novinky. Poté, co jsou popsány různé nechutnosti páchané obžalovaným, se dočítáme o obžalované:

„Podle informací Novinek se živila tím, že za 200 tisíc korun fungovala jako náhradní matka pro páry, které nemohly mít děti. Takto porodila asi pět dětí. Jenže peníze za to jí podle všeho nestačily, a tak se rozhodla zpeněžit svoji vlastní osmiletou dceru. Přes komunikační aplikace byla v kontaktu s výše zmíněným zvrhlíkem a posílala mu dívčina nahá videa a fotky, dceři přitom tvrdila, že ji natáčí kvůli medicínským důvodům. Muž ji za snímky zaplatil dle obžaloby 117 tisíc korun.“

Ženy schopné toto udělat vlastním dětem bohužel nepochybně existují. Znechuceně se od nich odtahujeme, zákon a stát se je snaží trestat a jejich děti ochránit. Takové chování je považováno za nejhlubší dno, je hodně daleko na cestě k opuštění lidskosti. Kterému rodiči to nenapoví instinkt, tomu to napoví mínění ostatních lidí a zákony.

Vedle toho jiné své děti žena odrodila a předala jiným za peníze. Je to dost nová, neprobádaná etická půda, nicméně společenské normy jí už dnes nenapovědí, že by na tom bylo něco pofiderního. Půda, jež se zpočátku zdála zrádnou, byla urychleně osídlena, dostala jméno surogátní mateřství a je dnes normalizovaná tím, že k ní přistoupily takové veřejně známé osobnosti jako Elon Musk nebo Jiří Pospíšil.

Podobně jako u manželství pro všechny, i u surogátního mateřství ten přívlastek výrazně mění podstatu pojmu. Mateřství a vztah s dítětem končí odevzdáním produktu zákazníkovi, další jeho osud už není matčinou starostí ani právem.

Samozřejmě z toho, že matka některé své děti odevzdala a přestala je považovat za své, ještě neplyne zákonitě a jednoznačně, že by něco z toho přenesla i na tu dceru, kterou si nechala. Že by i ji považovala za věc, ke které už ji neváže žádný zvláštní vztah, takže když jí zůstala na krku, může ji využívat k uspokojování svých potřeb. Většina lidí je schopná to rozlišit, představuje si, že se to má rozlišovat. Ovšem ta redefinice to té matce může usnadňovat.

Většina zvyklostí a morálních zásad, které považujeme za neměnné, vyrůstá z nějakého širšího rámce, z nějakého řádu a stavu věcí, který je podkládá. Vytáhněte z pod nich ten základ a ty zásady přestanou během generace dvou dávat smysl.

Přirovnání k adopcím tu pokulhává. V těch vždy hrál roli osud. Matka, jež se dostala do jiného stavu, aniž s tím počítala, a ocitla se v drtivé situaci. Pár postižený neplodností. Ti hledají, jestli by jim osud taky nemohl nějak pomoci. Ale nikoli náhodou všude tam, kde se z odevzdávání dětí k adopci začal stávat tak trochu byznys – třeba v Rusku po pádu komunismu, ale nejen tam –, to dříve či později začalo být vnímáno jako krize, jež nesmí trvat.

K tomu podražení hlubšího základu už došlo. Nauku, v níž je vznik života něco posvátného, jsme odhodili. Nic není posvátné. Je jen biologie a s tou může pracovat technika. Jakmile je jednou nějaké technologické řešení vymyšleno, zpravidla bude i použito. Z manželství jako instituce chráněné především ve jménu péče o potomky se stalo něco, na co mají mít všichni právo. A když ti dva taky jako realizaci svých práv chtějí mít dítě a existuje technologické řešení, jak jim můžete chtít bránit?

Společenské normy se mění. Od roku 2013 už zvíře podle našeho právního řádu není věc, aspoň v některých právních kontextech. A dítě naopak časem bude víc věc.

×

Podobné články