Drogová akce klín
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
INFLACE V ČESKU
Spotřebitelské ceny v Česku v srpnu meziročně vzrostly o 2,2 procenta, stejně jako v červenci. Meziročně zlevnily pohonné hmoty, zdražilo bydlení a zpomalilo ...
Mágové politického marketingu asi znají americký termín „wedge issue“, který by se dal přeložit třeba jako štěpící téma – politické téma, u kterého se ostře rozcházejí zájmy a postoje nějakých skupin jinak víceméně soudržné politické koalice. Zabýváte-li se politickou černou magií, toužíte po tom, takové téma najít a vrazit ho jako klín (wedge) do nepřátelské politické koalice.
Občas překvapíme i sami sebe, když na takové téma narazíme ve vlastní politické koalici nebo třeba jen společenské bublině. Jako třeba s drogovou politikou teď. Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil poskytl rozhovor webu iDNES. Slova v titulku „Je čas zpřístupnit marihuanu, možná i kokain“ se postarala o oheň na střeše. „To není protidrogový koordinátor, ale prodrogový koordinátor“ – víte, že ta slova musela přijít, a správně jste si tipli, že je pronese lidovec. A připomene, že Vobořil je členem ODS.
Drogová politika je totiž takovým klínem. Na širší společenskou skupinu, řekněme třeba voliče stran vládní koalice, ale i na příznivce jedné politické strany, třeba ODS.
Nemá to řešení, protože u devadesáti procent lidí se znalosti drogové problematiky omezují na pár sloganů či memů, jež jsou zhusta iracionální a v nejlepším případě z kontextu vytržené polopravdy. Lidé si je osvojí na základě svého temperamentu, osobnostního nastavení a kulturního prostředí, v němž vyrůstali a žijí. Do nich zapřahají své ideologické postoje a nalezené střípky odborných poznatků, přičemž se mohutně uplatňují tzv. kognitivní zkreslení – vyhledáváme a pamatujeme si přednostně takové poznatky, které ty naše instinktivní postoje potvrzují, a jiné poznatky bohorovně ignorujeme.
Protože nakolik lidovecké politiky a drogové konzervativce vyděsily znalosti o nebezpečnosti kokainu a nakolik se jim v mozkových obvodech spojily představy o kokainu jako droze zdegenerovaných umělců a bezbožných finančníků, již končí paranoií a pády z oken?
Na to ovšem bude lidovcům kousavě připomenuto, že na jižní Moravě je svět sice ještě v pořádku a kokainuprostý, ale alkohol obsažený v tamním tichém vínu, jehož nezdaněný status lidovci obhajují, je u nás zodpovědný za mnohem větší škody.
Všechny reakce v této debatě jsou totiž kousavé. Požívání drog – legálních i nelegálních – je spojeno s jazykovými hrami, v nichž se odráží veškeré vědomí slasti, rizika i zakázanosti, s drogami nerozlučně spojené.
Vobořil je, tak jako většina odborníků činných v oblasti, zastánce přístupu „harm reduction“. Pro někoho už ten anglický termín zajišťuje odbornost, a tedy nevývratnost těchto názorů. Není důvod Vobořila podezírat, že má zájem užívání drog šířit či normalizovat. To, že drogová závislost existuje a je špatná, říká Vobořil jednoznačně. A strana harm reduction a dekriminalizace má lepší memy. „Vyhlásili jsme válku drogám, a drogy vyhrály“ – kdo by chtěl při vědomí historie drogové prohibice rozporovat tuto parafrázi Ronalda Reagana?
PROČ U NÁS NEJSOU LÉKY
Jenže z toho, že drogy si vždycky cestu najdou, nevyplývá, že nechat všemu volný průběh je bez rizika a bez následků. Je překvapivé – anebo možná vzhledem ke zmíněnému kognitivnímu zkreslení není –, že právě deregulátoři, již se považují za kosmopolitnější lidi než tradicionalističtí mravokárci, si nevšímají výsledků přirozených experimentů, které v současné době v některých zemích, zejména v USA, probíhají. Dekriminalizace marihuany či dalších drog v některých státech USA nevedla k dobrým výsledkům. To, co se děje v oregonském Portlandu či v San Francisku, je dystopie. Tisícům lidí státní i nestátní aktivisté pomáhají změnit se v lidské trosky a umřít. Ale i tam, kde ještě nedošlo na legální drogová tržiště pod otevřeným nebem, jsou problémy. Legální marihuana nezlikvidovala černý trh, protože ta ilegální je stále silnější. Dělicí čára mezi marihuanou pro „medicínské“ a „rekreační“ užívání spočívá ve spikleneckém mrknutí oka. Nikdo nedokáže docílit, aby marihuana určená na prodej dospělým „neprosákla“ mezi mladistvé. A účinky THC na mozkový vývoj mladých nejsou bezvýznamné. Stejně jako není zanedbatelný počet lidí, u kterých marihuana odbrzdí vznik psychózy. Pokud lidé tvrdí, že v životě neviděli nikoho, koho by zničila marihuana (zpravidla míněno na rozdíl od alkoholu), tak možná proto, že ti lidé jsou zavření v blázincích nebo doma.
Taky nelze přehlížet, že, jak si stěžuje sám Vobořil, i lépe designované dekriminalizační programy mají řadu podpůrných složek, jejichž význam se neprojeví okamžitě, a tak mají vlády tendenci je v první rozpočtové krizi přestat financovat. To je možná případ vychvalované portugalské dekriminalizace tvrdých drog, kde v posledních letech počet úmrtí na předávkování po poklesu opět vzrůstá.
JAK PILULKA ZMĚNILA SPOLEČNOST
Některé z těch deregulátorských memů jsou taky vyloženě mizerné. Například politik ODS Radim Ivan rozšířil na Twitteru graf „škodlivosti návykových látek“, u něhož je uveden jako zdroj pouze „The Lancet“. Takže nevíme, jak odborníci z Lancetu vypočítali „škodlivost pro uživatele“ a „škodlivost pro ostatní“, dvě složky, z nichž škodlivost skládají. Ale i když budeme vstřícně předpokládat, že si je nevycucali z prstu, platí, že společenská škodlivost je lokálně a kulturně podmíněná. Třeba metamfetaminu graf přiznává velkou škodlivost pro uživatele, ale takřka nulovou škodlivost pro ostatní. S tím se může ztotožnit jen ten, kdo v životě neotevřel žádný český zpravodajský server. Div ne v každé druhé zprávě o nějaké divočejší bouračce nebo automobilové honičce se dočtete, že řidič měl v sobě pervitin. Nemluvě o jiné kriminalitě s drogou spojené.
Na druhé straně je pravda, že tradicionalisté/mravokárci mají tendenci účinky exotických drog hysterizovat a účinky alkoholu bagatelizovat. Ale lidé, kterým se drogy intuitivně protiví, protože v nich vidí degradaci, něco, co by člověk neměl dělat, protože se může stát zvířetem, tu vždy budou. A liberálové, kteří nečetli Morálku lidské mysli od Jonathana Haidta, budou stále překvapováni tím, že jejich maxima „Cožpak si se svým tělem nemohu dělat, co chci?“ neudělá na každého dojem.
SALON O PODCASTECH
Pravda je taková, že deregulátoři mravokárce potřebují. Protože užívání těch drog, jež v různých společnostech nepřerostlo přes hlavu, je zasazeno do nějakého tradičního kulturního rámce. Tak jako Vobořil zmiňuje, že kratom užívají lidé v Thajsku a Malajsii tisíce let v malinkých dávkách. Tak jako jsou psychedelické drogy ve svých domovech užívány třeba v rámci nějakého rituálu pod vedením nějakého gurua a podobně. Udržování těch pravidel obnáší i jistou dávku odsuzování, stigmatizace, mravokárcovství. Kolik lidí je uchráněno od pervitinu tím, že v jejich sociální bublině patří mezi nízkostatusovou drogu, spojovanou s lidmi s vymytými mozky? Kolik lidí chrání před pádem do alkoholismu to, že představa pití doma o samotě v nich aktivuje pocit viny, protože mají zažité, že to prostě člověk, který si chce vážit sám sebe, nedělá?
Mravoklárci by se neměli vyhýbat znalostem. A dekriminalizátoři/deregulátoři si zase musí uvědomit, že neexistuje omezení škod bez norem, a tedy bez určité míry mravokárcovství.