Minulý čtvrtek zemřel ve svých 97 letech americký vědec James Watson, legendární spoluobjevitel struktury deoxyribonukleové kyseliny neboli DNA. „Tato struktura vykazuje nové rysy, které jsou z biologického hlediska mimořádně zajímavé,“ napsal v roce 1953 společně s kolegou Francisem Crickem v úvodu článku, v němž nález představili světu.
Viděno zpětnohledem se spojení „mimořádně zajímavé“ zdá jako zcela podhodnocený eufemismus, neboť je těžké nadsadit, jak zcela revoluční a průlomová věc to byla, podle mnohých šlo o nejdůležitější vědecký objev celého 20. století.
Poznání o dvojité šroubovici vedlo k pochopení mechanismu kopírování dědičné informace a vývoje organismů; sjednotilo biologii jako obor, neboť propojilo evoluční teorii, genetiku, teorie o ontogenezi a studium buněk; a v neposlední řadě otevřelo dveře pro neskutečně bohatou paletu užitečných a životodárných aplikací v lékařství, pěstitelství, antropologii, farmacii, ale i ve forenzní kriminalistice. Od chvíle, kdy se začalo používat testování DNA při vyšetřování, to měli vrazi a násilníci najednou mnohem těžší, pokud šlo o unikání spravedlnosti. Za to všechno vděčíme alespoň zčásti Jamesi Watsonovi. Z toho důvodu je také ohromně smutné, že hlavní téma, které se v uplynulém týdnu proplétalo diskusemi o jeho životě, bylo, že to byl rasista.
Watson byl známý svým sklonem k provokování a kacířským humorem. Evoluční biolog Richard Dawkins o něm před pár dny napsal, že to byl „brilantní vědec“ navzdory svým nedostatkům, ke kterým patřilo „perverzní potěšení z toho, když mohl lidi šokovat“. Ve starším rozhovoru se Dawkins Watsona ptal na to, co jej vedlo k výzkumu a objevení DNA, a on odvětil: „Chtěl jsem pochopit život, život skrze evoluci. Někteří lidé vám budou vysvětlovat, proč tady jsme, pomocí hezkého biblického příběhu. To mi přišlo hloupoučké. Proč by tomuhle kdokoliv věřil?“ Výroky popudily některé věřící, ale obecně nad nimi jen málokdo zvedl obočí, neboť se podobné komentáře k víře a náboženství objevují zcela běžně.
Mnohem horší reakce si vysloužil svými prohlášeními o dědičnosti a IQ, neboť se tím dopustil hereze moderního střihu, která se na rozdíl od té starosvětské neodpouští. Watson byl v minulosti několikrát kritizován za své elitářství, pokud šlo o vztah dědičnosti a inteligence, když například konstatoval, že úspěch koreluje s IQ a genetickým profilem, pročež varoval, že mozková kapacita lidstva bude do budoucna klesat, pokud úspěšní a inteligentní lidé budou mít méně dětí v porovnání s těmi méně úspěšnými. To by se ještě dalo skousnout, nicméně Watson se nebál vyjádřit ani k populačním rozdílům v inteligenci mezi různými etnickými skupinami.
V rozhovoru v roce 2007 uvedl, že se obává o budoucnost Afriky kvůli genetické predispozici jejích obyvatel k průměrně nižší inteligenci. „Veškerá naše sociální politika vychází z předpokladu, že jejich inteligence je stejná jako naše – zatímco veškeré testování říká, že tomu tak ve skutečnosti není,“ prohlásil. Po vydání se vzedmula obrovská bouře rozhořčení, od Watsona se veřejně distancovaly výzkumné instituce a on se musel vzdát pozice ve vedení věhlasné laboratoře v Cold Spring Harbouru, kde působil mnoho let.
Následně se za svá slova omluvil s tím, že sdělení bylo špatně interpretováno. Nicméně cejch si nesl s sebou dál, a v roce 2014 se dokonce rozhodl prodal zlatou medaili, kterou dostal v šedesátých letech s Nobelovou cenou. Bylo to poprvé v historii, co medaili dal dražit ještě žijící laureát. Když se Watsona ptali, proč to udělal, uvedl, že je to proto, že jej vědecká komunita po kontroverzních výrocích ostrakizovala, že se cítí jako „nečlověk“ a že prostředky potřebuje na obživu, ačkoliv část peněz plánuje darovat vybraným výzkumníkům. Tehdy mu bylo 86 let.
Do konce života si skandál zažil ještě jednou, a to v roce 2019, když mu bylo 90 let a v televizním dokumentu zopakoval tezi, že existují průměrné rozdíly mezi etnickými skupinami a že podle jeho názoru za odlišnostmi najdeme genetické vysvětlení. Rozhořčení se opakovalo a jeho předchozí domovská stáj, laboratoř v Cold Spring Harbouru, mu na protest odebrala všechny čestné tituly. Tehdy na to však už Watson veřejně nereagoval a do jeho smrti o něm nebylo příliš slyšet.
Promluvit o příčinách rozdílnosti v naměřeném IQ mezi etnickými populacemi, které v řadě testování skutečně najdeme, znamená vydat se na nejtenčí led, který si lze v současné vědě představit. Watson rozhodně není jediným člověkem, kterého poukazování na nepohodlnou skutečnost či spekulování o jejích vrozených příčinách semlelo. Hereze přebíjí jakékoliv předchozí zásluhy a jinak uznávané ohledy, jako je například úcta a shovívavost ke stáří. Chesterton napsal, že zvláštním rysem moderního světa není, že by byl příliš skeptický, ale že je dogmatický, aniž by si to sám uvědomoval. Vzpomněl jsem si na tenhle citát tento týden, když jsem si četl o Watsonovi.
00:01
