Před 90 lety Německo změnilo vlajku. Ze svastiky se pak stal symbol diktatury s miliony mrtvých

Červená vlajka se svastikou v bílém kruhovém poli je symbolem jedné z nejstrašnějších diktatur v dějinách lidstva, která měla na svědomí válečný konflikt s desítkami milionů mrtvých. Nacisty ovládaný německý parlament ji přijal před 90 lety, 15. září 1935. Ve stejný den byly schváleny i zákony o ochraně německé cti a německé krve a o říšském občanství, známé pod názvem norimberské zákony. Ty dodaly formální legitimitu antisemitským opatřením diktatury Adolfa Hitlera a připravily půdu pro fyzickou likvidaci židovské menšiny. Zákony zůstaly v platnosti až do září 1945, kdy je spolu s další nacistickou legislativou zrušila Spojenecká kontrolní rada.

Slovo svastika pochází ze sanskrtského slova svastika, které znamená štěstí nebo blaho. Motiv (hákový kříž) se poprvé objevil v Eurasii již před sedmi tisíci lety a pravděpodobně představoval pohyb slunce po obloze. Dodnes je to posvátný symbol v hinduismu, buddhismu, džinismu a odinismu. Často se vyskytuje na chrámech nebo domech v Indii nebo Indonésii. Svastiky mají také starobylou historii v Evropě, kde se objevují na artefaktech z předkřesťanských evropských kultur.

V devatenáctém století zažila svastika renesanci díky rostoucímu zájmu Evropanů o starověké civilizace Blízkého východu a Indie. Přivlastnily si ji však i rasistické skupiny, pro které byla svastika symbolem "árijské identity“ a německé národní hrdosti. Tato domněnka o árijském kulturním původu německého národa je pravděpodobně jedním z hlavních důvodů, proč nacistická strana v roce 1920 formálně přijala svastiku, nebo jak se také v němčině nazývala, Hakenkreuz (hákový kříž), jako svůj symbol.

Barevné schéma nacistické vlajky záměrně vycházelo z barev vlajky císařského Německa (1871 až 1918), která stále rezonovala u mnoha Němců, kteří odmítali demokracii a Výmarskou republiku. Kombinace barev se symbolem svastiky vytvořila silné logo, ochrannou známku, která se nesmazatelně spojila s nacistickou stranou. Většina politických stran v demokratickém Německu neměla politické logo; výjimkou byla komunistická strana a nacistická strana.

Hákový kříž se stal nejznámějším symbolem nacistické propagandy a objevoval se na vlajce, o které Hitler píše ve své knize Mein Kampf, stejně jako na volebních plakátech, náramenících, medailích a odznacích pro vojenské a jiné organizace. Hákový kříž byl silným symbolem, který měl vyvolávat hrdost u těch, kteří se identifikovali jako árijci, a současně naháněl hrůzu Židům a dalším, kteří byli považováni za nepřátele nacistického Německa.

Nacistická strana nebyla jedinou stranou, která v Německu používala svastiku. Po první světové válce přijalo svastiku za svůj symbol několik krajně pravicových nacionalistických hnutí. Svastika se stala symbolem rasově "čistého“ státu.

Po porážce nacistického Německa v roce 1945 zakázaly spojenecké vlády v této zemi nacistické organizace. Jejich symboly a propaganda byly odstraněny a jejich další šíření bylo kriminalizováno. Následující německé vlády pokračovaly v zákazu nacistických symbolů a propagandy, včetně svastiky. Dnes je v Německu a dalších evropských státech veřejné zobrazování nacistických symbolů omezeno zákonem a osoby porušující tyto podmínky mohou být trestně stíhány.