Povinný rok práce seniorů v sociálních službách by se „hodil” i v Česku. Švýcaři to řeší „časovou bankou“

V Německu vzbudil bouřlivou diskuzi návrh, aby lidé po vstupu do důchodu strávili povinně rok pomocí v sociálních službách či jiných veřejně prospěšných odvětvích. S nadsázkou lze říci, že podobná povinnost by se „hodila“ i v Česku. I zde totiž hrozí stejné problémy kvůli stárnutí populace a potížím s personálním zajištěním sociálních služeb. I zde však myšlenka vyvolává spíše kritiku. V Evropě se však objevují i jiné „recepty“.

S kontroverzním návrhem přišel v rozhovoru s časopisem Der Spiegel předseda Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW) Marcel Fratzscher. Starší generace by podle něj měla prokázat více solidarity s mladými. Návrh okamžitě vyvolal vlnu kritiky. „Kdo desítky let pracoval, zaslouží si být v důchodu. Varujeme před tím, aby někdo takovými návrhy štval proti sobě různé generace,“ uvedla členka představenstva největšího odborového svazu DGB Anja Pielová. Návrh ostře kritizovali i němečtí politici.

Problém se zajištěním sociálních služeb kvůli stárnutí populace ale hrozí i v Česku. Odborníci dlouhodobě upozorňují na nedostatek personálu i kapacit zařízení. Například podle loňské studie poradenské společnosti Boston Consulting Group by v roce 2035 při zachování dosavadního tempa rozšiřování služeb mohlo chybět 15 000 lůžek v seniorských domovech a 16 000 pečujících pracovníků. I zde však radikální návrh německého ekonoma vyvolává spíše odpor.

„Osobně jsem zaznamenal tuto odbornou debatu v Nizozemsku, kde je v EU největší podíl seniorů dobrovolníků, kteří docházejí do různých institucí poskytující sociální služby. Dokonce se diskutovala tzv. povinná sousedská výpomoc. Zavedení ,povinného dobrovolnictví‘ je de facto přenesení selhání státu v zajištění dostatečných kapacit péče o starší osoby. Podíl zajištění péče ze strany rodin se každoročně zvyšuje, poptávka po profesionálních sociálních službách, terénních i pobytových více a více přesahuje dostupnou nabídku a zavedení této povinnosti je nejen přiznání neschopnosti vlády dané země péči, pomoc a podporu zajistit, ale i přenesení této zátěže na všechny občany seniory,“ uvedl pro deník Echo24 prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb Jiří Horecký.

Podle něj lze ale najít příklady dobré a přijatelné praxe jinde, například ve Švýcarsku. „Mají projekty časových bank (nebo také Zeitvorsorge), kdy se jim čas, který senioři věnují pomoci a péči o starší osoby, započítává do imaginární účtu, a v okamžiku, kdy sami potřebují pomoc a péči, tak ji dostanou v objemu jimi odpracovaných hodin,“ dodal Jiří Horecký.

Podobně jako v Německu pak odmítají podobný přístup oslovení politici i v Česku. „Povinnou službu pro seniory si v ČR určitě představit neumíme – nikoho k tomu nelze nutit. Problém nedostatku personálu v sociálních službách ale budeme jako ČR muset řešit. Klíčové je zajistit adekvátní platy pracovníků v sociálních službách, také počítáme s tím, že se do budoucna nevyhneme legální pracovní migraci. Tedy aby k nám přicházeli kvalifikovaní lidé za zahraničí, kteří mají vzdělání a zkušenosti v oblasti péče,“ uvedla pro deník Echo24 místopředsedkyně sociálního výboru sněmovny Pavla Pivoňka Vaňková (STAN).

Je podle ní ale třeba podporovat dobrovolnictví a občanskou angažovanost. „A to i formou benefitů pro dobrovolníky, což máme v programu. A neméně důležité je podporovat neformální pečující, aby lidé mohli co nejdéle zůstat doma a stát jim v tom pomáhal,“ dodala poslankyně.

Podobně pak povinnost odmítá stínový ministr práce a sociálních věcí a místopředseda sněmovny Aleš Juchelka (ANO). „Nedokážu si to představit. Povinně někomu něco nařizovat, co má dělat, kde má pracovat – nevím. Cesta je motivace dělat to dobrovolně. Nizozemský spolkový život pro seniory je skvělým příkladem. Tato cesta se mi líbí,“ uvedl pro deník Echo24 Aleš Juchelka s tím, že problematika souvisí s aktivní politikou stárnutí.