Krutost digitální paměti: nic nezapomíná

Když ho novinářka konfrontovala s jeho twitterovými příspěvky z roku 2018, odpověděl, že šlo o humor. „Možná spíš o pokus o humor,“ upřesnil. Řeč je v tomto případě nikoli o „humoristech“ ze strany Motoristé sobě, nýbrž o Henrim Bontenbalovi, který se po nizozemských volbách z 29. října může stát novým premiérem. Dnes dvaačtyřicetiletý politik tehdy označil Donalda Trumpa za „zvrácenou, nelidskou, neschopnou bytost“ a dodal: „zkrátka trest boží“. Na dotaz novinářky, zda se neobává, že by si tým amerického prezidenta před případnou schůzkou udělal rešerši, odpověděl, že spoléhá na Trumpův humor, a veřejnost uklidnil, že ze sociálních sítí se již stáhl.

Jak vidno, humor je skloňovaným slovem nejen v české politice. A nehledě na to, že veřejní činitelé svou vtipnost spíš přeceňují, přece se zdá, že ono slovo je v jistém smyslu přiléhavé. Komedie totiž ukazuje, že jako lidé nejsme zcela v područí minulosti, že život je i hra, že nadhled je také ctnost. To tragédie bývají smrtelně vážné, jejich protagonisté často jednají extrémně, bez sebemenší uměřenosti a navíc: právě když si myslí, že minulosti unikli, zasadí jim nejtvrdší ránu.

I naše zacházení s digitální minulostí svědčí o tom, co rakouský filozof Robert Pfaller označuje ve své knize Das Lachen der Ungetäuschten (Smích neoklamaných, 2025) jako tragické paradigma. To, že je současnost v područí tohoto paradigmatu, poznáme i podle toho, jak marně se leckdo – tu náš oblíbenec, tu náš „neoblíbenec“ – dovolává odpuštění či vstřícnosti. Na vše, včetně minulosti, nahlížíme s nejhorší možnou vůlí a vydáváme to za kritické myšlení či morální postoj. Síla tragického paradigmatu a nemilosrdné minulosti se naplno ukazuje i v nedávných kauzách, zdaleka nejen českých. Ty však přesahují rámec politiky. Ilustrují, jak se v digitálním světě všichni stáváme vězni technické paměti.

Digitální paměť se od té lidské – individuální i kulturní – přitom zásadně liší: ta technická je přísně lineární a neumí zapomínat. EU na tuto skutečnost reaguje snahou zapomínání znovu institucionalizovat, tentokrát technicko-právní cestou. Vznikla proto nejpropracovanější právní úprava v oblasti práva na zapomnění. Otázka však je, zda taková cesta z vězení digitální paměti sama nepředstavuje jen novou past.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo, na Moravě a ve Slezsku výjimečně od pátku. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.