AD Překročili jsme kritickou hranici – rozhovor s Jonathanem Turleym

 

Samozřejmě jsem začal obligátní prostou otázkou "Kdo je Jonathanem Turley?" a dostalo se mi skutečně strohé odpovědi, že oslovený "nedokáže vytvořit odpověď". Ověřil jsem si tak s úlevou, že jste mě v rozhovoru nebalamutil. Nenechal jsem se ale jednoduše odradit a tak, jak by se před 14 lety zeptala má dcera, vystřelil jsem prosebné "Proč?". I na tuto otázku však vševědoucí odpověděl, že odpovědět nedokáže. Tak jsem to vzal z gruntu a optal jsem se, co to vlastně znamená, když mi napíše, že nedokáže vytvořit odpověď. Na tuto otázku se mi již dostalo odpovědi, byť velmi neuspokojivé. Bylo mi totiž sděleno, že to znamená, že můj požadavek spadá do situace, kdy mi nemůže dát odpověď. Abych nepoklesl na mysli, doplnil výčet důvodů, které takovou lapálii mohou zapříčinit. Může to být z důvodu, že dotaz porušuje zásady bezpečnosti, dotazovaný nemá dostatek informací, aby podal smysluplnou odpověď, anebo je odpověď mimo jeho schopnosti (technicky či právně). Následně nabídl, že mi představí konkrétní příklady takových situací. Nabídku jsem vděčně přijal, ovšem žádný z příkladů mě nepřiblížil k poznání, proč Chat GPT mlčí o Jnathanu Turleym. A tak jsem se šťouravě doptal, zda taková situace (mlčení vševědoucího) může nastat i v případě dotazu na nějakou osobu, která je veřejně známá a není s ní spojena žádná skutečnost, která mu, jak píše, brání dát mi odpověď? Byl jsem pochválen za dobrou otázku, byly mi nabídnuty různé důvody, kdy by i u takové osobnosti mohla dotazovanému dojít řeč, ale ani s touto odpovědí jsem se ohledem na svůj cíl nemohl spokojit. Proto jsem na svého dočasného společníka bez servítků udeřil, zda existují osoby, o nichž mi informací nepodá, přesto, že jimi disponuje a jsou podle pravidel, které mi vysvětlil, způsobilé ke sdělení. Strefil jsem se zřejmě do černého, protože vševěd ocenil břitkost mé otázky a ihned se jal defenzivně zdůrazňovat, že neexistuje žádný „tajný seznam lidí“, o kterých by mohl mluvit, ale nesmí, a pokud jde o známou, veřejně aktivní osobu a ptám se na faktické, ověřitelné informace, neměl bych narazit na to, že by mi je záměrně zatajil. S pocitem blížícího se vítězství, maje svého soupeře téměř na lopatkách, jsem lehkovážně ztratil koncentraci a uchýlil se k předčasnému finálnímu úderu. "A co Jonathan Turley?", vyťukal jsem vítězoslavně na klávesnici v očekávání tsunami informací. "Nedokážu vytvořit odpověď", vyštěkl vševěd a srazil mi hřebínek.

 

Nevzdal jsem se však a jakmile jsem rozdýchal prohru v první bitvě, vytáhl jsem do boje o vítězství v celé válce. Rozhodl jsem se na to jít od lesa a s jistým úskokem jsem položil svému protivníkovi zdánlivě neškodnou otázku, "kdo napsal knihu The Indispensable Right: Free speech in an Age of Rage?". "Autorem knihy The Indispensable Right: Free Speech in an Age of Rage je Jonathan Turley", odpověděl k mému překvapení vševědoucí zjevně pozbyvší předchozí ostražitost a já se začal tetelit v očekávání svého konečného vítězství. Nenechal jsem rozumbradu vydechnout a zasmečoval jsem zprudka otázkou, "co ví o tomto autorovi?". Zdecimovaný informátor, nejsa již schopen jakéhokoliv odporu, okamžitě vybalil všechno, co věděl (viz níže). Jako sladkou tečku na závěr dokonce nabídl připravit i stručný výběr hlavních knih, článků a kritik či chvály uvedeného autora, abych měl lepší obrázek. Zvítězil jsem.

 

Žádám, aby byl shora popsaný výsledek mého boje s umělou inteligencí zapsán do historie jako vítězství ducha (byť mdlého) nad výpočetní hmotou!

 

Přeji Vám mnoho zdaru ve Vaší další práci pro Echo, jehož jsem dlouholetým předplatitelem.

 

Petr Pokorný