Polsko má nový státní svátek připomínající „genocidu Poláků“ ukrajinskými nacionalisty

Polský prezident Andrzej Duda ve středu podepsal zákon o novém státním svátku, který ustanovuje 11. červenec jako den památky Poláků zavražděných ukrajinskými nacionalisty za druhé světové války, uvedla televize TVN 24 na svém webu. Sousední Ukrajina přijetí polského zákona minulý měsíc odsoudila s tím, že může poškodit vzájemné vztahy. Varšava během nynější války Ruska proti Ukrajině patří k nejrozhodnějším zastáncům Kyjeva.

Nový svátek nebude dnem pracovního klidu, uvedla také TVN 24. Masakry se odehrávaly na území, kde před válkou bylo východní Polsko, za války jej okupovalo nacistické Německo a po válce z větší části připadlo Sovětskému svazu. Nyní je součástí západní Ukrajiny.

V zákoně se tvrdí, že ukrajinští nacionalisté z Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) a Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a další nacionalistická uskupení působící na území představující východní pohraničí předválečného Polska v letech 1939 až 1946 "spáchali na polském obyvatelstvu zločin genocidy" a "zavraždili více než 100.000 Poláků", hlavně obyvatel polských vsí na národnostně smíšeném území. Masakry vrcholily v červenci 1943. Zákon symbolicky za památný den "mučednické smrti" stanovil 11. červenec, kdy během "krvavé neděle" nacionalisté "vraždili Poláky v přibližně stovce obcí". Nacionalisté zaútočili v neděli, aby Poláky zaskočili v kostelích.

Kontroverzní Ukrajinská povstalecká armáda po svém vzniku bojovala proti Němcům i proti sovětské armádě a má na svědomí brutální vyhánění a vraždění Poláků, Židů i volyňských Čechů na západě Ukrajiny. UPA byla ozbrojeným křídlem Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery, který je zejména na západní Ukrajině oslavován jako hrdina. Sám Bandera byl v době masakrů vězněn v nacistickém koncentračním táboře, po válce jej v německém exilu zavraždil agent sovětské tajné služby.

Ukrajinské ministerstvo zahraničí označilo přijetí polského zákona za krok odporující duchu dobrých sousedských vztahů. Společná historie by podle ministerstva neměla podléhat politickému hodnocení a měla by se nezaujatě prostudovat. Polsko by mělo v zájmu skutečného usmíření vést s Ukrajinou dialog, zdržovat se kroků, které by eskalovaly napětí mezi oběma zeměmi, a řešit společné problémy, kterým je podle ukrajinského ministerstva Rusko.

Vzájemné vztahy jsou desítky let zatíženy takzvaným volyňským masakrem z let 1943 až 1944, kdy ukrajinští nacionalisté podle odhadů historiků povraždili 50.000 až 100.000 Poláků, včetně žen a dětí. Oběťmi se na Volyni na západě Ukrajiny v menší míře stali i místní Rusové, Židé, Arméni a Češi. Ukrajinští historici naopak připomínají masakry civilistů při "odvetných akcích" polské Zemské armády proti ukrajinským vesnicím, při kterých podle odhadů zahynulo až 20.000 Ukrajinců. A také připomínají předválečný a poválečný útisk Ukrajinců v Polsku.

Ukrajina tvrzení o genocidě odmítá a o volyňských masakrech hovoří jako o součásti konfliktu mezi Polskem a Ukrajinou, který zasáhl oba národy. Příslušníci OUN a UPA jsou na Ukrajině často oslavováni jako národní hrdinové v boji za národní nezávislost, což Polsko naopak odsuzuje.