Stupidita, které se i bohové bojí

KOMENTÁŘ

Stupidita, které se i bohové bojí
„Přesně na tomto pomezí banditismu a stupidity leží nedělní železniční epizoda od Lipníka nad Bečvou, kde se trojice zlodějů snadno odhadnutelné, byť oficiálně nevyslovitelné identity vydala krátce po setmění přeštípat zabezpečovací kabely na mezinárodní železniční koridor,“ píše ve svém komentáři Marian Kechlibar. Ilustrační snímek Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Slavný italský historik ekonomie Carlo Cipolla rozdělil lidské aktivity do čtyř segmentů: „inteligentní“ (pomáhají sobě i ostatním), „zoufalecké“ (pomáhají ostatním, škodí sobě), „banditské“ (pomáhají sobě, škodí ostatním) a „stupidní“ (škodí sobě i ostatním). Přechody jsou samozřejmě plynulé, takže mezi „bandity“ jsou jak typy, které hodně vydělají a moc neškodí, tak ty opačné, jež si svou zlovolnou činností nevydělají skoro nic a současně ostatním škodí hodně.

 

Přesně na tomto pomezí banditismu a stupidity leží nedělní železniční epizoda od Lipníka nad Bečvou, kde se trojice zlodějů snadno odhadnutelné, byť oficiálně nevyslovitelné identity vydala krátce po setmění přeštípat zabezpečovací kabely na mezinárodní železniční koridor. Ke svému nájezdu si vybrali staveniště, kde je snazší se ke kabelům dostat, a kde je navíc zúžen provoz na jednu kolej. Leč staveniště bývají dnes hlídána aspoň kamerami, takže jejich stupidně-banditský záměr ani neskončil úspěchem; agilní policie je posbírala v momentě, kdy měli nakradeno zhruba padesát metrů kabelů. V nejlepším případě by za toto množství lupu utržili kolem pěti tisíc korun, prakticky ovšem nula, protože už jsou v policejní cele a hrozí jim pět let vězení.

Na samotném koridoru uvízly desítky vlaků plných lidí, které čekalo mnoho hodin stání na místě. Vyřazení bezpečnostního systému v jednokolejném úseku v noci bylo samo o sobě problémem, ale přidal se ještě druhý, papírový: většině strojvedoucích vypršela v rámci čekání maximální možná doba směny, takže dispečeři museli tahat z postelí jiné strojvedoucí z celé Moravy a organizovat jejich odvoz na místo. Celkově vzato ohromné množství otravy a vzteku pro tisíce lidí, kterým poujížděly přípoje do jejich destinací, nebo se aspoň dostali domů ve dvě ráno. (IC Silesia, ve které jsem měl tu pochybnou čest sedět, nabrala krásných šest hodin zpoždění. A indický manažer, se kterým jsem sdílel kupé, se na adresu zlodějů vyjadřoval slovníkem, za který by ho v Británii přišlo navštívit policejní komando – a u nás by jej minimálně odsoudili v Deníku N.)

Na rozdíl od autoritářských států nebo extrémních náboženských hnutí je nepravděpodobné, že by stupidní jedinci rozvrátili celou civilizaci, ale to neznamená, že ta civilizace není vůči odhodlanému stupidovi se štípačkami zranitelná. Co hůř, my v podstatě nevíme, jak s těmi stupidními jedinci nakládat. Veškeré snahy je nějak „inkludovat“ skončily tím, že se příslušné školy a organizace staly nepoužitelné pro normální populaci – a teď se opatrně hovoří o tom, že to asi byla marná práce. Napáchají-li příliš velké škody, je možno je dočasně strčit do vězení, jenže někteří si z toho dávno udělali životní styl, a přibude-li do jim do rejstříku přetékajícího záznamy další položka, nijak je to netrápí. Středověké metody typu šibenice a rozžhaveného železa vyšly z módy, dokonce i bambusová rákoska je dnes tabu. (Ne všude: Singapur s ní má dobré výsledky, ale to nechceme slyšet.) Navíc i na těch věznicích se začíná šetřit, protože jsou drahé a málokomu se chce dělat „bachaře“, tudíž se roztrhl pytel s různými alternativními tresty, které všechny vycházejí z nebezpečně nepodloženého předpokladu, že ten potrestaný člověk myslí hlavou.

Zjevně to není úplně nový problém, protože už Friedrich Schiller napsal roku 1801, že proti hlouposti bojují i bohové marně. Leč v jeho době mu aspoň stupidní sousedi nemohli přeštípnout svíčku, u které ta slova psal. Dnes takové věci udělat mohou.

 

×

Podobné články