AD Bůh v Americe, č. 51-52/2024

Alexander Tomský obohatil Terezou Matějčkovou započatou diskusi o Starém zákonu o pojem svoboda. O svobodu poznávat a nebýt už zvířetem. Se vším dobrým a zlým, co je s tím spojené. Nám zápaďákům, dětem francouzské revoluce, se při slově svoboda rozzáří oči. Odchovanci východních asijských kultur zůstanou střízlivější. Vědí, že ke svobodě patří povinnosti, ohleduplnost, zodpovědnost, závazky, tradice, vděčnost, rozvaha. A že za nitky tahá, měla by tahat, moudrost. Jdou na všechno pomaleji, důkladněji, opatrněji, konzervativněji. No, spíše šli, než jsme je my zápaďáci nakazili, i je svedli na scestí konzumu bez hranic.

Co to je, být svobodný? Dělat, co se mi zachce, co chci já, bez zábran, bez ohledu na druhé, na okolí, na přírodu? Mít volbu mezi vícero možnostmi? Svoboda k něčemu, nebo před něčím, oproti někomu, od něčeho? A co svoboda jako pochopená nutnost? Činit co je nutné, ale autonomně, z pochopení, z vlastního rozhodnutí a ne z donucení? Progresivisti jdou dál: svoboda je právo každého takřka na všechno. I dělat z mužů ženy a ze žen muže, nejlépe něco mezi tím. A to je třeba vynutit pomocí zákonů nebo soudní cestou. I o revoluci je řeč. Většinou ale postačí protivníky morálně znejistit, zdiskreditovat, umlčet, zatlačit do kouta.

Moderní člověk nevede život, ale užívot. Smyslem jeho užívota je užívat si. Být bezdětný, jít záhy do tučného důchodu a pak slétat celý svět. Máme na to přece právo, je to naše osobní svobodné rozhodnutí, vděčíme to pokroku. Svoboda znamená mít nároky, právo užívat si a volit ve volbách ty, kteří umí nejlépe slibovat toho všeho ještě víc. Více od svobody nečekáme. Vlastně jsme docela skromní.

Zrovna čtu v Echu článek o masovém znásilňování bílých britských dívek Pákistánci a o mlčení kolem toho. Říkám si, k čemu je Britům ústavou zaručená svoboda slova, když lidé ze strachu, lhostejnosti či z progresivistické zaujatosti mlčí, a nebo se zdráhají čtenému uvěřit? Niklaus Meienberg, známý švýcarský levicový novinář, byl na ulici zmlácen dvěma muži. Na policii vypověděl, že byli severoafrického vzezření. To neměl. Jeho soudruzi se mu poté začali vyhýbat. Skončil sebevraždou.

Ladislav Doleček