Těžce zkoušený Ferdinand Dobrotivý. Jaký byl poslední korunovaný český král

V úterý 29. června roku 1875 krátce po 16. hodině odpolední se z Pražského hradu ozval dunivý hlas největšího zvonu katedrály sv. Víta – mohutného Zikmunda, který svými rozměry zaujímá první místo i mezi všemi zvony v zemi. Mohutná ozvěna jednotlivých úderů záhy pronikla do všech zákoutí Hradčan, Malé Strany i daleko za hranice Starého Města pražského. Rušné ulice, nábřeží i náměstí najednou ztichly. Lidé se zastavovali a vzrušeným – zároveň však tlumeným – hlasem se navzájem ujišťovali, že je sluch neklame. Tak jak to při mimořádných příležitostech dělává již od roku 1549, byl Zikmund i tento den poslem důležité zprávy určené všem obyvatelům Českého království. Jeho kovové srdce v historické chvíli oznamovalo, že se právě zastavilo jiné srdce – to, jež 82 let bilo v hrudi korunovaného českého krále. V letošním roce, předposlední červnové odpoledne, uplynulo 150 let od okamžiku, kdy na Pražském hradě zemřel Ferdinand V.

Jak se za onu dobu půldruhého století změnilo vnímání jeho osobnosti, života a vlády ? Jak si ho dnes my Češi, Moravané a Slezané připomínáme? A měli bychom vůbec? Jistě se to patří, vždyť se koneckonců jedná o muže, který byl déle než 13 let (přesně 5224 dní) úřadujícím suverénem zemí Koruny české.

Životní příběh tohoto muže je v mnohém pozoruhodný a ojedinělý, současně však také plný nesnází a překonávání překážek. Tento v pořadí druhý rakouský císař (jako Ferdinand I.) je – coby král český – uváděn jako pátý. Současně se jedná o posledního z našich monarchů, který má panovnický přídomek. V porovnání s ostatními vyznívá ten jeho na první pohled mírně a snad až překvapivě laskavě. V seznamech hlav států je totiž uváděn s přídomkem „Dobrotivý“. Původním záměrem snad skutečně bylo zdůraznit jeho mírnou, přátelskou a dobromyslnou povahu, která stála i  u počátku jeho popularity. Ale nakonec se tento opis stal prostředkem k osobním útokům. Jedni v něm tak viděli snahu intrikánů a pochlebovačů zalíbit se, důkaz jejich servility. Druzí mluví o výsměchu a nepochopitelném zdůrazňování dětinského chování, sníženého intelektu a naivity. Můžeme jen smutně konstatovat, že v historii naší země se sotva najde panovník, který by byl více podceňován, zpochybňován, karikován a vysmíván než právě Ferdinand V. A to z důvodů, které sám nemohl nikterak ovlivnit.

Letošní výročí se může stát vhodnou příležitostí zbavit jeho jméno znevažující přítěže nespravedlivého, zkreslujícího a zjednodušeného hodnocení.

Veřejný obraz císaře Ferdinanda byl již za jeho života (a poté po dlouhá desetiletí) karikován a vykreslován v duchu nelichotivých a  zavádějících zpráv zpochybňujících jeho mentální kondici a úroveň intelektu. A to i přesto, že se zachovala četná svědectví lidí, kteří ho dobře znali a odmítali, že by jeho chování vykazovalo známky slabomyslnosti.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit zde.