Proč nevěřit vědě. I vědci chybují

V nedávné době nátlaku na očkování proti covidu zveřejnil lékař Jan Vojáček tento instagramový příspěvek: „Korporace chtějí vydělat. Politici zůstat u koryta. Média prodat pozornost lidí. A vědci získat slávu.“ Vlna nesouhlasu. Že výrobci vakcín, politici a média profitovali z roztápění pod kotlem, to by veřejnost ještě pochopila; ale vědci? Na ty nám, prosím, nesahejte; ke komu jinému se taky upnout ve světě, který odmítl víru v Boha jako něco překonaného. Vědci ovšem nejsou žádným magickým způsobem vyňati z lidského chybování, včetně morálního, a historie medicíny je i řetězcem případů, kdy se „věřit vědě“ fatálně nevyplatilo.

Měla to být metoda bezpečná a efektivní: aspoň tak ji prezentoval portugalský neurolog António Egas Moniz, její vynálezce. Spočívala v chirurgickém přerušení nervových spojů čelních mozkových laloků, které prý umožní obnovu destruktivních mentálních vzorců a jejich návrat do normálu. První lobotomie proběhla koncem roku 1935 na ženě, která trpěla halucinacemi, depresemi, paranoií a nespavostí (a která krátce před zákrokem svůj souhlas odvolala; pozdě), následovaly další dvě desítky.

Když Egas Moniz představil výsledky těchto pionýrských operací, tvrdil, že se stav jedné třetiny pacientů dramaticky zlepšil, stav druhé třetiny lehce a stav zbylé třetiny zůstal nezměněn. Lhal. Však se proti zprávě také okamžitě ozval jejich původní psychiatr s tím, že je naopak zcela evidentní, že všichni z nich byli poškozeni; že pokud se nyní „zklidnili“, je to proto, že jejich osobnost byla vypnuta. Nepomohlo to; Egas Moniz byl příliš hlasitý a nová metoda příliš lákavá. Lobotomie se jako fantastická inovace rozletěla do světa.

Nedá se pochopit, že dekády nikdo nereagoval na to, že desetina pacientů umírala přímo na operačním sále, že se z nemocných stávali „mentální invalidé“ nebo „slintající zombie“, že operace způsobovala závažné fyzické handicapy; že se to možná považovalo za pozitivní a žádoucí. Soumrak lobotomií nastal až na začátku šedesátých let s nástupem antipsychotik. S řadou vážných nežádoucích účinků.

V roce 1949 obdržel António Egas Moniz Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Věnujme mu tichou vzpomínku v souvislosti s udělením tohoto vyznamenání za přispění k vývoji mRNA vakcíny. Kontroverze, pochyby i prokázané lži mají být slavnostním aktem „vyvolení“ vymazány. Skutečný duchovní otec mRNA vakcíny, Robert Malone, jehož jméno stojí na prvních patentech, nedostal nic, neboť se veřejně a ostře obrátil proti svému vynálezu a stal se personou non grata.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.