Kde je dnes Půlnoční království

V Německu si jedna opoziční strana založí mládežnickou organizaci a vzbudí to vášně. Má nás to v České republice zajímat? Má, jednak jako varování, kam až dnes mohou zajít politické vášně, jednak jako důvod k optimismu, že u nás politika přes všechnu zlou krev a štvaní na sítích zůstává vcelku normální.

Podívejme se tedy za hranice. Tou opoziční stranou je Alternativa pro Německo, jejíž mladé křídlo mělo vždycky sklony umisťovat se v pravicové straně na jejím pravém křídle. Kontrarozvědka (ale pod ředitelem, který byl předtím poslanec vládní strany) klasifikovala původní mládežnickou organizaci AfD jako „zaručeně extremistickou“, což vedlo k rozpuštění a dnešnímu restartu mládežníků. Německá levice to pojala jako velkolepou příležitost zaujmout stanovisko a z města Giessen v Hesensku udělala bojiště. Tisícovce delegátů se postavilo 25 tisíc odpůrců. Středem manévrů byly veletržní prostory. (Města mají ze zákona povinnost veletržní haly poskytovat i politickým stranám, po shitstormech a vandalství vůči různým hoteliérům je to pro AfD dnes v podstatě poslední možnost, jak se scházet.) Mezi nimi se šest tisíc policistů zoufale snažilo udržovat pořádek.

Demonstranti se do Giessenu sjíždějí v sobotu od pěti hodin ráno. Postupně až na jedenácti místech blokují přístupové cesty. Na dálničním sjezdu vyrůstá improvizovaná barikáda z větví, kmenů stromů a dopravních značek. Cestou do haly padají rány, kopance, na auta s delegáty létají kameny. Jednoho poslance Spolkového sněmu posledních několik set metrů od parkoviště doslova musela proboxovat jeho ochranka (i tak poslanec dostal menší nakládačku). V hale pak štáb veřejnoprávní televize delegáty ostentativně natáčí u vchodu, pěkně zblízka do obličeje, což by v zemi, kde Antifa na různých serverech zveřejňuje fotografie s adresami „pravičáků“, kterým pak tu shoří auto, tu někdo vysklí okno od bytu, asi nemělo být bráno na lehkou váhu.

Ale ten skutečný skandál se koná mimo město. Je ve způsobu, jak se k řádění Antify a spol. postavil mediální a politický provoz. Televizní zprávy mezi řečí zmíní „protesty“ proti AfD, kancléř Friedrich Merz nesouhlasně, ale vlastně neutrálně mluví o Giessenu jako o „střetu mezi krajní levicí a krajní pravicí“. Ve skutečnosti to mezi agresorem a obětí od státu není ani neutralita. Neziskovky, jejichž aktivisté v ulicích města udávali tón, zpravidla berou od státu podporu, stejně tak odbory a církve, které se k honu na Alternativu přidaly.

Kancléř Merz vede Křesťanskodemokratickou unii (CDU). Tu v průzkumech už několik měsíců těsně poráží AfD. Úměrně rostoucím preferencím „fašistů“ panikaří establishment a v jedné jeho části se normálně uvažuje o zákazu této nejpopulárnější strany. Pro zákaz se ještě před svým jmenováním vyslovila například jedna nová ústavní soudkyně. Kdyby politici hlavního proudu tuto atomovku použili, můžeme celkem bezpečně přestat počítat spolkovou republiku mezi demokracie. Ale už dosavadní způsob zacházení s opozicí, ten nesmírný mediální a státní tlak proti komukoli, kdo se před politiky Alternativy ostentativně nepozvracel, možná stačí k nastolení hypotézy, že Německo není liberální společnost.

Bezprostředně to ovlivňuje i nás. AfD má klasicky konzervativní program, s výjimkou odporu k evropské integraci by se pod něj mohl podepsat třeba takový Helmut Kohl. V AfD bohužel najdeme nacionalisty, dokonce několik historických revizionistů. Ale nějakou dávku historického revizionismu v sobě nesla i Kohlova CDU, a přežili jsme to. Dnes by nás mělo zajímat, že bez AfD Německo patrně není schopno radikálního obratu od klimatické politiky. A bez obráceného Německa mají snahy obrátit EU menší šanci na úspěch. Změnám v Evropě, které český průmysl, domácnosti, my všichni naléhavě potřebujeme, tedy bude bránit sousední země na základě konsenzu vynucovaného v té zemi autoritářskými a v krajních polohách fašistickými metodami. Milí čtenáři, žijete v zemi krále Miroslava, važte si toho.