Ta berlínská brána, pěkně malovaná

KOMENTÁŘ

Ta berlínská brána, pěkně malovaná
Hnisavé procesy se nejlépe řeší antibiotiky, je tedy potřeba najít nějaký ekvivalent antibiotik. Dobrým začátkem by byly tresty vězení natvrdo, píše Marian Kechlibar. Foto: Letzte Generation
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Deset let od skoku Ivety Bartošové

KOMENTÁŘ

V pondělí 29. dubna uplyne přesně dekáda od chvíle, kdy zemřela zpěvačka Iveta Bartošová. Kdy nedaleko svého domu skočila pod vlak, a kdy se tak završil jeden ...

00:07

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Aktivisté ze spolku Poslední generace polili braniborskou bránu červenou barvou. Osobně bych jim doporučil přidat ještě zelenou, protože to jsou právě ty dvě části politického spektra, které za podobnými idiociemi nejvíce stojí. Po obarvení vody v římské fontáně di Trevi jde o další poškození evropské historické památky ve jménu klimatu.

Laskavý čtenář mi to teď jistě odpustí, ale použiju sprosté slovo, a ne jen jednou: ke klasifikaci těchto lidí se nejvíce hodí odborná nomenklatura z knihy Dost bylo kokotů, přičemž mezi všemi kategoriemi, které jsou v tomto významném sociologickém díle uvedeny a popsány, sedí na klimatické aktivisty nejlépe pojem „hnisavý kokot“. Přesnost zvoleného výrazu ocení každý, kdo měl kdy zhnisaný prst nebo jinou část těla: hloupá, otravná bolest, ozývající se při těch nejbanálnějších úkonech, která ani není provázena nadějí na samovolné zhojení.

 

Dokonce i v Německu, které si už dávno přeuspořádalo svoje společenské priority a strachy tak, aby klima trůnilo zcela nahoře a nade vším (dokonce i bundeswehr má být do roku 2030 klimaticky neutrální), vzbuzují takové akce odpor a vztek. Narcismus vyhrocený na 200 procent z nich smrdí tak, že to musejí cítit i diváci u televizních obrazovek. V dnešním instagramovém věku udělá určitý typ člověka pro pozornost cokoliv, a tady má ještě navíc příležitost opít sám sebe moralizujícím rohlíkem: „Dělám to pro planetu.“

Hnisavé procesy se nejlépe řeší antibiotiky, je tedy potřeba najít nějaký ekvivalent antibiotik. Dobrým začátkem by byly tresty vězení natvrdo, neboť sedí-li někdo v žaláři, zajisté nemůže nadále pohnisávat na ulicích, a navíc bývají etnické poměry v západních vězeních takové, že bílý Evropan z bohatší rodiny má důvod se takového pobytu bát. (Samozřejmě je tam i riziko, že podobný člověk přeskočí z jednoho extremismu k druhému a vynoří se z výkonu trestu jako Abú Júsuf s vlajícím vousem a nenávistí k nevěřícím psům.) Dobrým pokračováním by byla povinnost uhradit všechny škody z vlastního (bez možnosti přijímat za tímto účelem dary od nějakých sponzorů) s tím, že u památek by se násobily nějakým koeficientem kvůli historické hodnotě. Jestliže každý opilec ráno na záchytce vyfasuje fakturu s účtem za svůj pobyt, proč by tak neměl činit každý, kdo se na takové akci podílel? Byť třeba jenom radou a plánováním.

Jinými slovy, musí se s nimi jednat jako s jinými formami organizovaného zločinu. Hnisavé kokotství samo o sobě nikdy nemůže být trestným činem, ale tyto jeho projevy už překračují mez legality, a postihovat se dají. A pokud nechce být celé Německo jen bezmocnou obětí spolku destruktivních narcistů, musí s tím postihem s plnou vážností začít.

×

Podobné články