Babiš, Pavel a pravidla hry

Po necelých dvou měsících se blížíme k rozuzlení výsledku voleb do Poslanecké sněmovny. Ta se ustavila, zvolila si svého předsedu a jednotlivé výbory. Stalo se tak na základě vzniku nové koalice s přesvědčivou většinou, kterou vytvořily dosud opoziční síly ANO Andreje Babiše, SPD a Motoristů. Formálně tak nic nebrání tomu, aby Pražský hrad jmenoval premiéra, který následně předloží ke jmenování členy nového kabinetu.

To ale nikdy v minulosti nebylo jednoduché a bez peripetií. Každý prezident novodobé republiky dostával největší příležitost uplatnit svůj majestát právě po sněmovních volbách při formování nové vlády. Nejinak je tomu i nyní. Nejsme ale svědky žádných dramat. Obě strany, tedy Hrad i koalice vedená Andrejem Babišem, se chovají korektně a pochopitelné tenze v zákulisí nejsou veřejně nijak ventilovány.

Hrad, mocenské centrum v rukou prezidenta už od TGM, chce i tentokrát ukázat, že nemá jen symbolickou roli. Demonstrovali to všichni prezidenti v minulosti. Hráčský prostor jim dává ústava, která je zároveň zavazuje. Své představy o vládě Hrad uplatňoval vždy tím více, čím větší byla nejistota o vládní většině ve sněmovně nebo o jiných alternativách. Aktuální situace ale takový prostor nevytváří. Varianta, že vítěz voleb, Andrej Babiš, postaví jinou koalici, třeba se Starosty a lidovci, je nyní úplně mimo diskusi.

Každé čtyři roky zaznívá požadavek, aby na základě žaloby k Ústavnímu soudu byla role prezidenta v případě jmenování premiéra a jeho vlády precizně definována. Naposledy tuto hrozbu použil Petr Fiala na začátku prosince před čtyřmi lety, když řekl: „Pořád věřím, že bude vláda jmenována jako celek. Pokud by pan prezident trval na výhradách k jednomu mnou navrženému kandidátovi, tak bych pokládal za nutné, abych podal kompetenční žalobu, a to proto, aby se jednou provždy vyjasnilo, jaké jsou pravomoci prezidenta a jaké jsou pravomoci premiéra v této věci.“

Tehdy jeho uskupení Spolu těsně porazilo hnutí ANO, ale vládu sestavil s přesvědčivou sněmovní většinou. Prezidentem byl Miloš Zeman, který měl o kabinetu jiné představy a chtěl si pohrávat s jinými variantami jeho složení. Realitu výsledku voleb ale nakonec přijal, protože pro své hry nenašel spoluhráče, a dokonce jmenoval ministrem zahraničí Jana Lipavského, původně pro něj nepřijatelného. I Václav Klaus nebo Václav Havel si hráli, měli různé nároky a představy, ale nakonec výsledky voleb vždy akceptovali. K žalobě na nejvyššího státního představitele, jejímž smyslem mělo být definování role prezidenta, tak nikdy nedošlo. Vždy se našel konsenzus.

Letošní sněmovní volby přinesly přesvědčivé vítězství hnutí ANO. Andrej Babiš získal i největší počet preferenčních hlasů a snadno vytvořil koalici s jasnou většinou v Poslanecké sněmovně, srovnatelnou minimálně s tou, kterou měl Petr Fiala. Fialův kabinet dovládl celé čtyřleté funkční období, což je sice z historického hlediska nepochybný úspěch, ale jeho pokračování voliči odmítli.

Na jména ministrů nové vlády zatím nedošlo, především proto, že oficiálně nebyla oznámena, ale hlavně není dořešena otázka jmenování premiéra. Hrad se zdráhá Andreje Babiše jmenovat, protože vlastní jednu z největších firem v zemi a po jmenování premiérem by se mohl dostat do konfliktu zájmů. Prezident Petr Pavel požaduje, aby Andrej Babiš před svým jmenováním vysvětlil, jak svůj potenciální střet zájmů vyřeší; cítí se k tomu zavázán nálezem Ústavního soudu.

Naopak Andrej Babiš se cítí požadavkem Hradu manipulován a vnímá ho jako nátlakovou hru, protože již jednou premiérem byl a svůj holding Agrofert převedl do svěřeneckých fondů. To ale nově přijaté zákony neumožňují a Andrej Babiš musí najít jiné řešení. To ve svých důsledcích bude vždy formální: nemůže se nikdy zbavit vlivu a kapitálu, který mu tak jako tak zůstane, a jediným korektivem nakonec bude jen veřejná kontrola.

Hra o novou vládu se může protahovat, lze z ní něco vytěžit, ale i hodně ztratit. Musí se hlavně přesvědčivě předvádět. Bez vzájemných ústupků, které se ve výsledku mohou stát předností, to nepůjde. Voliči dosluhující vlády pochopitelně budou oceňovat překážky k nástupu Andreje Babiše k exekutivní moci – ale podle posledních voleb, které jsou jediným měřítkem rozložení sil ve společnosti, je jich méně než v minulém volebním období. To je nezpochybnitelný fakt, který jistě vnímá i Hrad.

Demokracie je postavena na střídání vlád a uchování rovnováhy. Vytvoření vládní krize by přineslo jen nestabilitu a tenzi, nemluvě o tom, že nejbližší velké volby budou za dva roky a pár měsíců – právě ty prezidentské. Sám Petr Pavel bez vlivu svého nejbližšího okolí je zřejmě nekonfliktní člověk, jemuž nejsou mocenské boje vlastní. Na rozdíl od Václava Havla na jedné straně a Václava Klause na zcela opačné, kteří měli své jasně definované představy o uspořádání a směřování společnosti (Miloš Zeman byl ideologicky dost volatilní, o to silnější byl v uplatňování mocenských her), Petr Pavel takto založený není, ideově ani hráčsky.

S jistou nadsázkou o sobě sám říká, že rád plní rozkazy – což nemusí být nutně znak slabosti, ale smyslu pro disciplínu a dodržování pravidel. A respektování pravidel, oběma stranami, mezi lidmi i ve společnosti, je elementárním předpokladem fungování demokracie a střídání vlád.