Jak se připravit na jízdu do pekel

KOMENTÁŘ

Jak se připravit na jízdu do pekel
Netanjahu je zkušený politik, proč tedy dohnal svoji zemi na pokraj revoluce? Našla na něj policie tentokrát - po mnoha předešlých neúspěších - něco, za co mu opravdu hrozí soudní potrestání? ptá se Marian Kechlibar. Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Situace v Izraeli od mého minulého sloupku důkladně vygradovala. Teď už se počet lidí na ulicích blíží k milionu, což je v národě menším než Česká republika fascinující číslo. Premiér Netanjahu vyhodil ministra obrany Gallanta, který se odvážil zamýšlenou reformu kritizovat a upozorňoval na možné důsledky pro bojeschopnost armády. Největší odborová organizace v Izraeli, jež se za normálních okolností nikdy nezapojuje do politických sporů, vyhlásila generální stávku, ke které se připojily i univerzity. Z Ben Gurionova letiště se nelétá. Veřejná doprava jezdí jen proto, aby dopravovala demonstranty na shromaždiště a zpátky domů. Rezervisté IDF poprvé za celou dobu existence státu odmítají nástup na manévry z politických důvodů.

Tato nestabilita vyvolává v člověku otázku: kdy přestává demokracie fungovat? Jednou z věcí, kterými se demokratický svět obecně pyšní, je schopnost dohodnout se na kompromisech tak, aby nikdo nebyl příliš převálcován; patří k tomu i princip, že nikdo nemá mít v rukou příliš mnoho moci.

 

Netanjahu je zkušený politik, proč tedy dohnal svoji zemi na pokraj revoluce? Našla na něj policie tentokrát –po mnoha předešlých neúspěších – něco, za co mu opravdu hrozí soudní potrestání? Nebo se snad stal rukojmím nějakých vyděračů? Při svém dlouhém a barvitém životě určitě stihl udělat něco, za co by se vydírat dal.

Ale také to může být ego, největší nepřítel mocných lidí všude na planetě. To je zrovna jedna věc, ve které demokracie nemá žádný náskok nad ostatními formami vlády: moc přitahuje egoisty a psychopaty tam i onde, takže kandidátní listiny se arogantními naboby jenom hemží. A na tyranii vlastního ega zatím nemáme žádný lék.

Z pohledu řadového občana je to nepříjemné dilema. Většina lidí si nepřeje být ničím jiným než produktivními členy společnosti a „cirkusu na ulicích“ se spíš vyhýbá; za normálních okolností je to doména nepočetných aktivistů z povolání. Co ale dělat, máte-li dojem, že budoucnost vaší země jede po skluzavce do pekel? Co dělat, pokud má ten dojem milion dalších lidí? Čekat na další volby, které třeba už nemusejí být? Jít do ulic a riskovat, že se protesty zvrhnou v krveprolití, které bude národ rozdělovat ještě další desítky let?

Lepší by samozřejmě bylo, aby na takovou situaci vůbec nedošlo. To se lehce řekne, ale hůř udělá. Minimálně jedno opatření by ale mohlo aspoň částečně pomoci: zastropovat dobu trvání politické kariéry, aby se kádry na špičce státu častěji obměňovaly a aby se tam pořád netočili ti samí lidé jako někde na orloji. Zkušenost totiž říká, že „věční“ premiéři jako Netanjahu a Merkelová postrádají schopnost rozeznat ten správný okamžik k odchodu do penze.

Knihy Mariana Kechlibara
Knihy Mariana Kechlibara Foto: Marian Kechlibar

 

×

Podobné články