Česká historie má být passé
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VÁLKA V SÝRII
Několik vojenských transportních letadel Il-76 přistálo na ruské letecké základně Hmímím v Sýrii. Informuje o tom dnes zpravodajský server Lenta na základě zprá ...
Následuje poznámka o něčem, co se nestalo. Byla napsána proto, že se to asi stejně brzy stane. Ve čtvrtek akademický senát Filozofické fakulty UK v Praze nakonec nerozhodoval o restrukturalizaci, v jejímž rámci by skončil Ústav českých dějin, stálá značka v oboru. Má to širší souvislosti, v tomto případě váhám mezi přídavnými jmény politické a civilizační.
Na Filozofické fakultě mají tři ústavy pro dějiny – kromě Ústavu českých dějin ještě Ústav světových dějin a Ústav hospodářských a sociálních dějin – a vznikl plán sloučit je v jeden „superústav“. Úspory nevypadají kdovíjak impozantně, restrukturalizací by se ušetřilo asi 15 procent úvazků. Filozofická fakulta tu jedná z nezbytí, cítí potřebu přidat zaměstnancům, kterým tak jako všem inflace požrala čtvrtinu platu (ten přitom na humanitních oborech vysokých škol byl nízký i před inflací). Musí se šetřit na provozu.
Politicko-civilizačně to začalo být zajímavé, když vedení fakulty interně řeklo, že dosavadní struktura tří ústavů se v novém historickém „nadústavu“ nebude „replikovat“. Děkanka fakulty Eva Lehečková, podle Hospodářských novin „Top žena Česka“ roku 2024, je bohemistka a o dějinách si myslí, že nový, moderní přistup k jejich výuce už nemůže rozlišovat dějiny národní a světové. Odbornou radu jí poskytovali jeden historik z Ústavu světových dějin a jeden z Ústavu hospodářských a sociálních dějin. Ale ten třetí, Ústav českých dějin, je z nich největší. Hlásí se na něj po společném bakalářském studiu tradičně na 60 procent studentů, což je sice do určité míry projevem pohodlnosti (bádání o českých dějinách pro studenta žijícího v České republice je z povahy věci snazší, navíc není potřeba taková jazyková vybavenost), zčásti projevem setrvačnosti (ústav je z těch tří nejstarší, a i proto největší), ale taky v tom můžeme ze strany studentů vidět klasické hlasování nohama.
V Ústavu se nepěstuje žádný český nacionalistický výklad, už dávno ne. Dnes jsme dál, dnes jsme stanuli před otázkou, zda vůbec státu, společnosti stojí za to vzdělávat historiky a učitele specializované na české dějiny. Prý jsou národní příběhy na ústupu. Zajímavé je, že zatímco skutečně velké země typu Británie nebo Německa ústavy či katedry specializované na národní dějiny spíš neprovozují, asi i proto, že jejich národní dějiny jsou v mnoha ohledech skutečně dějinami světovými, země s námi srovnatelné je spíše mají, například Rakousko.
Ale to je silám domnělé moderny jedno. Národní pedagogický institut v těchto týdnech na objednávku ministerstva školství finišuje s novými Rámcovými vzdělávacími programy (RVP) pro základní školy. Skupina pro nový dějepis navrhla vedle zrušení chronologického výkladu také zrušit rozdělení na české a světové dějiny. Nově se mají učit fenomény a trendy napříč staletími a napříč světem. Náhoda? Možná, ale tyto RVP budou formovat žáky, kteří časem doplují ke studiu historie na Univerzitě Karlově, a i reforma RVP se proto stává formou nátlaku na FF, aby výuku historie zavčas přeformátovala.
Akademický senát o manévru, v jehož víru jaksi institucionálně zmizí české dějiny, může hlasovat vždycky jednou za měsíc, takže když ne teď v listopadu, tak třeba v prosinci nebo v lednu. Vedení fakulty chce celý manévr dotáhnout do února, kdy se volí nový senát.
PODCAST MINULOST NENÍ HISTORIE
ÚHEL POHLEDU
KOMERČNÍ SDĚLENÍ