Může za pokus o atentát sám Trump?
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
PŘEDSEDKYNĚ SOCDEM
Novou předsedkyní Sociální demokracie (SOCDEM) se stala bývalá ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Zvolili ji delegáti dnešního sjezdu v Hradci ...
Víkendový pokus o atentát na Donalda Trumpa, druhý za dva měsíce, médii prošuměl. Neplnil přední stránky novin, nevěnovaly se mu hodiny televizních diskusí, neopanoval sociální sítě. Do jisté míry je to pochopitelné. Tento pokus byl o dost méně spektakulární než ten předchozí. Zatímco v červenci Trump unikl smrti jen o milimetry a atentátníkovi se podařilo zabít jednoho z účastníků volebního mítinku, nyní se pachateli nepodařilo ani vystřelit. Neznamená to ale, že by tento pokus o vraždu zůstal zcela bez povšimnutí. Hlavní spor se vede o to, čí je to vina. Tedy kromě neúspěšného střelce Ryana Routha.
Ten se skrýval zhruba dvanáct hodin na okraji golfového hřiště, kde exprezident často hraje. Přiblížil se k Trumpovi na nějakých 370 až 450 metrů. Pušky vyčuhující z křoví si všimla ochranka a spustila palbu. Routhovi se podařilo utéct, ale byl dopaden asi půl hodiny poté.
Na rozdíl od předchozího atentátníka Thomase Crookse, o jehož motivu stále víme velmi málo, o Routhovi máme informací až moc. Politicky byl zmatený. V roce 2016 volil Trumpa, pak toho ale litoval. O čtyři roky později podpořil socialistu Bernieho Sanderse. Posílal malé příspěvky demokratům. Na prezidenta však podpořil kombinaci Nikki Haleyová a Vivek Ramaswamy, což svědčí o jeho pomatenosti. Haleyová a Ramaswamy se osobně nesnášejí a jsou od sebe politicky vzdálení, jak jen republikáni mohou být.
Jeho vášní se ale v posledních letech stala Ukrajina. Dokonce odjel do Kyjeva a snažil se neúspěšně narukovat do ukrajinské armády. Po návratu působil jako aktivista za ukrajinskou věc, vystupoval jako náborář do ukrajinské mezinárodní legie a vyjadřoval se do médií. Poskytl interview třeba New York Times, webu Semafor či magazínu Newsweek.
Lidé, kteří se s ním setkali, se shodují v jednom, nebyl zcela normální. Působil jako blázen. Oficiálně ho do ukrajinské armády nevzali, protože byl jako padesátník již příliš starý a neměl vojenskou zkušenost, neoficiálně protože byl zjevný šílenec. Tvrdil, že pracuje pro mezinárodní legii, ta uvádí, že s ní nikdy neměl nic do činění. Naopak mu představitelé legie dali najevo, ať už je nechá na pokoji, poté co je otravoval různými nápady, včetně seznamu šesti tisíc Afghánců, kteří byli údajně připraveni bojovat za Ukrajinu.
Vůbec se zdá, že Routh byl nápadem vyslat Afghánce někam bojovat posedlý. Pomoc tisíců Afghánců nabídl také haitské policii. Padesát tisíc afghánských bojovníků nabídl i na obranu Tchaj-wanu. Obě nabídky učinil na Twitteru, kde zůstaly bez odpovědi. Kromě toho měl Routh dlouhý trestní rejstřík, včetně nelegálního držení zbraně.
Republikáni obviňují demokraty, že to byla jejich nenávistná rétorika, která dohnala Routha k pokusu zabít Trumpa. Varují, že pokud nepřestanou rozdmýchávat vášně, příští pokus již nemusí být bez následků. Demokraté samozřejmě tvrdí, že s činy Ryana Routha nemají nic společného. Problém je, že znějí pokrytecky.
V minulém týdnu americkému zpravodajství dominoval spor o kočky ve Springfieldu ve státě Ohio. Trump v prezidentské debatě prohlásil, že migranti z Haiti kradou a konzumují ve Springfieldu domácí mazlíčky. Nic nenasvědčuje tomu, že je to pravda. Springfield následně zavalila vlna telefonátů nahlašujících bomby ve veřejných budovách. Za iniciátora tohoto teroru byl označen Trump. Guvernér Ohia Mike DeWine oznámil, že těchto telefonátů bylo 33 a všechny přišly ze zahraničí.
Nelze popírat, že vyhrocená rétorika může mít následky v reálném světě. Ryan Routh, pomatený člověk hledající smysl v nějakém velkolepém činu, mohl podlehnout všem varováním o ohrožení demokracie a rozhodnout se to vlastnoručně vyřešit. Problém je, že demokraté se tváří, že pouze Trumpova prohlášení mohou mít tento efekt. Dokonce naznačují, že za pokus o atentát si může sám. Kdyby nešířil nenávist, třeba by na něj nikdo nechtěl střílet.
Celé to svědčí o tom, že předvolební atmosféra v USA zůstává maximálně napjatá a ani jedna ze stran nehodlá ustoupit. Situace sice ještě nedosáhla úrovně sedmdesátých let, všeobecně považovaných za nejhorší poválečnou dekádu, ale tímto tempem se tam brzo dostane. V roce 1975 prezident Gerald Ford přežil dva atentáty v průběhu 17 dnů. Trump má šanci ho dohnat.