Vláda se rozhodla rezignovat na vládnutí a už jen vést kampaň
KOMENTÁŘ
Vláda se zřejmě rozhodla rezignovat na nějaké vládnutí a už jen vést kampaň. V průzkumu mohla zahlédnout, že s tématy, která jsou pro lidi důležitá, jako ceny energií, toho moc neudělá, píše Martin Weiss.
Foto: Michal Čížek
1
Zaměstnanci devíti z deseti závodů automobilky Volkswagen (VW) v Německu budou dnes opět stávkovat. Druhá výstražná stávka se uskuteční v den, na který je naplá ...
Ta část veřejnosti, která věnuje svůj čas sledování přímých přenosů z jednání Poslanecké sněmovny, si v těchto dnech dopřává velkolepou podívanou – mimořádnou schůzi na téma „Andrej Babiš je bezpečnostní riziko“. Vypadá to, jako by průzkum nespokojených vládních voličů, který si spolek mecenášů kolem prezidenta Pavla zadal u agentury STEM, konal své problematické dílo (píšeme „vypadá to“, protože politické strany si jistě zadávají své průzkumy, z nichž již mohly vyčíst plus minus to samé. Tím nechceme a priori kritizovat počin objednavatelů průzkumu, je správné, když lidi vyvíjejí politickou iniciativu).
Schůze zjevně plní svůj účel. Twitterové účty ODS, koalice Spolu, premiérových poradců a dalších náruživě retweetovaly vyjádření uživatelů této sítě, jež by se všechna dala parafrázovat slovy „Premiér Fiala právě měl nejlepší projev, jaký jsem v životě slyšel/a“. Jeden retweetovaný uživatel dokonce použil slov „balzám na duši“.
Je to plně v souladu s doporučeními analytiků STEMu (tedy ta schůze, ne ten balzám). Všechny typy znejistěných voličů vládních stran „jsou výrazně proevropské a protirusky naladěné“, píšou. Uvádějí taky vysoká čísla, jaká v jejich motivaci hrála a, jak deklarují, bude hrát volba proti Andreji Babišovi a ANO. Analytici rovněž uvádějí: „Vláda má podle nespokojené skupiny ukázat sílu, rozhodnost a zároveň ujistit veřejnost, že je v bezpečí (vnitřní bezpečnost, což se zatím daří). Lidé také od vlády čekají, že jim nabídne vizi, odvahu a konkrétní komunikaci.“
Jenže to má všechno dvě strany. Když se někoho zeptáte „Patříme k Západu, anebo chcete, aby u nás vládl Putin?“ budou odpovědi asi dost jednoznačné. Jenže zároveň si v průzkumu můžeme všimnout, že, mají-li respondenti říct, jaké činnosti vlády jsou důležité pro jejich volbu, je cokoli související se zahraniční politikou dost dole.
Co se týče motivu Antibabiš, to ale tak nějak většina lidí ví, že strany současné vládní koalice jsou proti Babišovi, ne? Co jiného by už měli vědět? Jistěže se někde najde člověk, který jednou nějakému vládnímu politikovi řekl něco o tom, že třeba něco řekl dobře a to, co řekl tuhle pan Babiš, to se mu taky líbilo. Existují nejrůznější lidé a člověk si nepochybně takový zážitek zapamatuje – ale to proto, jak je výjimečný, ne proto, jak je typický (věřte tomu, nebo ne, ale deník Lidové noviny se ještě v jednadvacátém století potýkal s tím, že někteří lidé zejména na Moravě si ho spojovali s lidovou stranou).
Bývá taky připomínáno, že sociologové potvrdili, že statisíce Babišových voličů v prezidentských volbách hlasovaly pro Petra Pavla. Jenomže ti sociologové taky myslím vysvětlili, proč to byl specifický úkaz, který se nemusí nutně reprodukovat při sněmovních volbách.
A k tomu, že má vláda ukázat rozhodnost a lépe komunikovat vizi – zde jsme myslím svědky umění položit otázku, na niž nelze dostat špatnou odpověď. On někdo řekne „Nechci, chci, aby ministři jen bezradně blekotali“?
Ironií osudu průzkum našel svůj ozvuk i v chování opozičního ANO. To zase promovalo na Twitteru své cedule na téma „O čem se bavit nechtějí“, které nechalo na poslaneckých lavicích namísto poslanců. Na jedné z fotografií na nás prominentně kouká cedule „O mejdanu Jurečky po střelbě na filozofické fakultě v Praze“. Právě tato kauza byla respondenty vysoce negativně hodnocena – nejvíc z konkrétních kauz, na něž se výzkumníci zeptali. Jenže to je právě to – museli se na ni zeptat. Jistěže Jurečkovo chování bylo tehdy neuvěřitelně tupé, ale zároveň se nechce věřit, že si za půl roku na tuto událost někdo vzpomene – pokud se ovšem nebude přihřívat.
Vláda se zřejmě rozhodla rezignovat na nějaké vládnutí a už jen vést kampaň. V průzkumu mohla zahlédnout, že s tématy, která jsou pro lidi důležitá, jako ceny energií, toho moc neudělá. A pak tu jsou taky témata, která, když je formulujete patřičně obecně – „podnikatelské prostředí“ – lidé za důležitá neoznačí, ale vláda má vědět, že důležitá jsou. Škoda. A asi se to nezmění do té doby, než přežijeme evropské, po nich krajské a pak sněmovní volby.
Takovému způsobu vládnutí, když ho chceme našlechtit, se taky říká hodnotová kampaň. Je příznačné, že se k ní často uchylují politici poté, co se podívají do propasti průzkumů a vidí tam jen temnotu. Třeba Joe Biden. Ten už dlouho v průzkumech systematicky zaostává za Donaldem Trumpem. Pravda, je ještě brzy, na druhou stranu demokraté na tento stav nejsou zvyklí – od roku 2008 všichni jejich prezidentští kandidáti většinu času vedli v průzkumech. Včetně Hillary Clintonové v roce 2016, která nakonec prohrála. Žádný jejich prezidentský kandidát od roku 2008 v průzkumech nebyl vzadu. Včetně samotného Bidena, jehož průzkumy byly v minulosti lepší, než by se zdálo z tónu politických komentátorů. Teď ale s Trumpem prohrává – za poslední rok vedl častěji Trump než Biden a od loňského října nevedl v průměru průzkumů Biden nikdy.
Časopis New Yorker počátkem března přinesl text o Bidenově kampani, s jehož autorem byli po dlouhé době ochotni mluvit k tomuto tématu na záznam prezident i špičky jeho kampaně. Takto se tam popisují názory jednoho z šéfů kampaně Mikea Donilona:
„V roce 2020 se on a kampaň museli rozhodnout, jestli zdůraznit ekonomiku, anebo abstraktnější myšlenku, že Trump ohrožuje to zásadní pro Ameriku. ,Vsadili jsme na to druhé,‘ řekl Donilon, ,i když naši vlastní průzkumníci nám říkali, že mluvit o duši národa je pitomost.‘ Tato zkušenost ho posílila v názoru, že letošní kampaň by se měla soustředit na to, co nazývá ,agenda svobody‘. Předpovídal, že v listopadu ,se bude pozornost upínat drtivou měrou k demokracii. Myslím, že lidi budou mít před očima především obrazy 6. ledna‘“, tedy útoku trumpovského davu na Kapitol.
Jenže, jak připomíná statistik Nate Silver, Biden minule, v roce 2020, svým volebním výsledkem za průzkumy zaostal. Jen to, že měl dostatečný náskok, a šťastná konstelace ve volební koleji mu přinesly vítězství. Ale vůbec není jisté, že „sázka“, ke které se Donilon hlásí, nebyla chyba.
Každopádně na ni Bidenův tým sází opět a zatím vše nasvědčuje tomu, že to chyba je. Většina Bidenových vystoupení v čele s projevem o stavu Unie se nese v duchu „Buď já, nebo konec demokracie s Trumpem“. Jenže Američané vědí, kdo je Trump. Vědí, co se stalo 6. ledna 2021. Vědí o dvou pokusech o impeachment Trumpa a o všech jeho trestních stíháních a soudních procesech. S jeho podporou to nehnulo – někteří ho podporují proto, někteří navzdory tomu. S těmi Bidenova kampaň nehne.
Dalo se to studovat na republikánských primárkách. Ron DeSantis se snažil o nabídku „Trump plus“ či „Trump bez chaosu“, a prostě neuspěl – analýz chyb jeho kampaně byla řada. Nikki Haleyová se snažila o jakousi obdobu Bidenovy kampaně. Připomínala voličům, jak je Trump příšerný. V mainstreamovém zpravodajství se to málo odrazilo, ale Trump přitom vedl proti ní věcnější kampaň než ona proti němu. Vedle obvyklých urážek, jež si od něj nelze odmyslet, taky útočil (ať už oprávněně, či ne) na její postoje k důchodům a k imigraci například.
Její výsledek výstižně a s patřičnou dávkou zhrzené jízlivosti shrnul jeden člověk z DeSantisovy kampaně: „Nikki, gratuluju, vyhrála jsi Never Trump primárky. Tvoje cena je nic.“
Něco podobného je bohužel myslitelné i u nás. Fialova koalice se minule dostala k moci mimo jiné šťastnou konstelací, kdy propadlo množství opozičních hlasů. Když teď rezignuje na politiku a soustředí se na poskytování „balzámu na duši“ svým osvědčeným voličům, nemusí to už stačit.
00:02
