Blíží se konec války v Gaze?

KOMENTÁŘ

Blíží se konec války v Gaze?
Izrael ale stojí před podstatně neřešitelným problémem: jak vést válku podle pravidel proti nepříteli, který žádná pravidla neuznává. Ilustruje to například spor o dodávky humanitární pomoci. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Jednou z nejméně diskutovaných skutečností současné války v Gaze jsou palestinské protesty proti Hamásu přímo v Pásmu. Stovky lidí se vydaly do ulic a skandovaly: „Ven! Ven! Ven! Celý Hamás ven!“ Jistě, stále se jedná o relativně malou skupinku, ale je to střípek mozaiky vypovídající o postupné ztrátě moci teroristického hnutí v Gaze. Že sám Hamás nebere protesty na lehkou váhu, dokládá zpráva zakazující publikaci „negativních zpráv, jež by mohly ovlivnit morálku lidu“, kterou podle BBC rozesílal Hamás přes WhatsApp.

Zdá se tedy, že válka v Gaze směřuje do finálního dějství. A zároveň mezinárodní tlak na Izrael stoupá, a to i z koutů jinak spíše proizraelských. Míra destrukce je podle nich přílišná. I americký prezident Donald Trump je údajně frustrovaný a vyzval k ukončení války co nejdříve.

Nikdo nezpochybňuje děsivé utrpení obyčejných Palestinců. Přesná data o počtu mrtvých neexistují, ale určitě se jedná o tisíce, možná desetitisíce. Hamásem ovládané gazanské ministerstvo zdravotnictví, tedy značně pochybný zdroj, tvrdí, že od října 2023 zemřelo 30 tisíc žen a dětí.

 

Izrael ale stojí před neřešitelným problémem: Jak vést válku podle pravidel proti nepříteli, který žádná pravidla neuznává. Ilustruje to například spor o dodávky humanitární pomoci.

Ty se staly jednou z páteří pokračující moci Hamásu v Gaze. Teroristická organizace se jich ve velkém zmocňuje a následně je používá pro vlastní potřeby, případně skrze distribuci udržuje moc mezi obyvatelstvem. Proto Izrael zastavil přísun veškeré pomoci – s cílem zlomit moc Hamásu.

To se ale setkalo s širokým mezinárodním odsouzením. Mnozí upozorňovali, že Izrael má podle mezinárodního práva povinnost Gazu zásobovat. Jeruzalém tedy pod tlakem ustoupil a změnil taktiku. S americkou podporou otevřel v Gaze čtyři distribuční centra s cílem odtud rozdávat humanitární pomoc, hlavně potraviny, aniž by se dostaly do rukou Hamásu. Ten varoval před spoluprací s Izraelem a vyhrožuje odplatou. Další důkaz, že distribuci humanitární pomoci považuje za nástroj k udržení své moci. A další náznak, že ta se pomalu konečně drolí.

Pak je tu vojenský tlak, který budí takové pohoršení. Smrt jakýchkoli nevinných civilistů je samozřejmě děsivá. Je tu však zásadní problém rukojmích. Nejen Izraelců odvlečených do Gazy – těch zbývá 58 –, ale i nějakých dvou milionů Palestinců v Gaze. Ty Hamás v podstatě rovněž využívá jako rukojmí: umisťuje mezi ně své bojovníky a doufá v co největší civilní oběti. Ví, že mezinárodní pohoršení, plynoucí z jím způsobené tragédie, je jedinou cestou, jak se udržet jako vládnoucí subjekt v Gaze. Svým způsobem tady Izrael hraje Hamásu do karet.

Vojenský tlak je ale zároveň jediný prostředek, jak donutit Hamás k jakémukoli vyjednávání. Viděli jsme to i předevčírem, kdy kolovaly zprávy o možné další brzké dohodě o příměří a propuštění rukojmích. Tyto naděje se zatím ukazují jako liché. Hamás se totiž uchýlil ke své oblíbené taktice, kdy přepsal navrženou dohodu tak, aby mu vyhovovala, a pak vítězoslavně oznámil, že ji přijímá. Od této smlouvy se následně distancovala izraelská vláda, zástupci rodin rukojmích i Američané, kteří původní verzi pomohli vyjednat. I tak to ale Izraelci berou jako úspěch. Hamás posledních několik týdnů vůbec nekomunikoval. Jeho „přijetí“ dohody o rukojmích je jeho způsob, jak se vrátit k jednacímu stolu – a potvrzení, že vojenský tlak funguje.

Částečně si Izrael za kritiku může sám. Zdá se, že přece jenom rozvolnil pravidla ohledně úderů na cíle, jež jsou obklopeny civilisty. A tendence izraelské vlády na jakoukoli kritiku reagovat ublíženecky také není zrovna nápomocná. Ale o potřebě zničit Hamás jednou provždy nikdo nepochybuje.

V některých ohledech toto srovnání pokulhává, ale stojí za připomínku, že za první světové války se vojska západních spojenců zastavila před samotnými hranicemi Německa. To dvacet let poté rozpoutalo ještě strašnější válku. Když se spojenci vydali do Německa podruhé, tentokrát Rýn překročili. Izrael cítí, že nyní opravdu přestat nemůže. Konec je totiž možná na dohled.

×

Podobné články