Angela: velká matka úpadku

KOMENTÁŘ

Angela: velká matka úpadku
Autogramiáda Angely Markelové v Praze Foto: ČTK
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Bývalá spolková kancléřka Angela Merkelová navštívila Prahu, důvodem bylo turné propagující její paměti nazvané zajímavě Svoboda. Kniha se podle nakladatele velmi dobře prodává, na autogramiádu v knihkupectví uprostřed Prahy přišlo opravdu hodně lidí. Časopis Respekt uspořádal setkání v naplněné Lucerně, kde paní Merkelová byla co chvíli odměňována potleskem.

Nepochybně i v Česku má mnoho příznivců, ve kterých ta žena vyvolává upřímné sympatie a pocity důvěry, klidu, solidnosti, prostě státnické moudrosti a politické vyspělosti. Mnoha lidem symbolizuje stále ještě dobré časy Evropy, která šla vpřed, byla schopna překonávat problémy a těžkosti. Merkelová je jim etalonem demokracie, racionality, reálného humanismu. Ne náhodou velký potlesk vzbudil výrok, že v roce 2015 přece nemohla na ty lidi na hranici poslat vodní děla. A jak dodala, neposlala by je na ně ani dnes.

 

Následoval potlesk možná ještě větší. Na sítích si bylo možné přečíst, že to byl výrok havlovského formátu… Někdo dodal, že takové politiky současná Evropa už nemá.

Skutečně nemá. Neboť současný stav Evropy je do velké míry důsledkem právě této pozoruhodně působivé ženy. Šestnáct let stála v čele své země, vládla jí, formovala její priority, určovala její styl. Lidé si na ni zvykli a svým způsobem je fascinovala: působila vždy sebevědomě a přitom jaksi vlídně, autoritativně a přitom jaksi domácky a rodinně: Němci jí říkali Mutti, byť ona sama žádné děti neměla.

Merkelová zřejmě vystihla něco, co bylo v Němcích připravené a co potřebovali: potřebu mateřského přivinutí, které jim dá jistotu a hřejivost, zároveň se na ně bude umět trochu nazlobeně podívat a případně pohrozit, že jim naplácá. Uměla v nich nejspíš vzbudit i pocity viny, jako to některé matky dobře umí, v čemž ve svých potomcích krotí třeba i sklony prospěšné. To, že sama vlastní děti neměla, jí symbolicky umožňovalo rozprostřít své ochranitelské paže bez hraničních limitů a obejmout doslova všechny.

I její fyziognomie budila dojem, že je to žena hluboce vhodná pro péči a dozor, ve fantaziích si ji mohl člověk představovat jako velkou kojnou, k jejíž hrudi se tiskne nejen občan Spolkové republiky, ale skoro celý hladový svět, jenž v jejím růžovém objetí nachází spočinutí.

Migrační vlna roku 2015, kterou do určité míry sama vyvolala, či přinejmenším rozproudila, byla dobrým příkladem téhle dosti problematické nutriční schopnosti. Bezprecedentní změna demografie vlastní země provázená důsledky, které nenávratně změnily podobu Německa (i Evropy), přitom jsou a budou mnoha blouznivci vydávány za její velký čin, který si však přál jen málokterý obyvatel staré Evropy. Merkelová mu však vysvětlila, že jde o věc „alternativelos“, bez alternativy, čímž debata skončila. Málokomu se chce žít mimo „nutné alternativy“, civilizovaným a disciplinovaným Němcům obzvláště nikoli. Za pár let to pak potvrdili při covidu, jehož „zvládnutí“ bylo také připisováno moudré Merkelové.

Těžko by přitom někdo mohl vážně říct, že Německo, respektive Evropa (Evropa je do jisté míry taková, jako je Německo) je v lepším stavu než před zjevením její nejmocnější ženy. Pravda je, že je ve stavu mnohem zmatenějším a bezradnějším, dalo by se říct, že Evropa se poněkud podobá vyplašenému králíkovi, které z Evropy a Německa vychovala tato žena.

Bylo by zajímavé vědět, co o její vládě napíšou příští dějepisci. Němci jako mistři metafyzických výkladů si mohou vzít k ruce Goethova Fausta a najít tu proslulou Mefistofelovu větu o tom, že s každým zlým činem vždy kus dobra učiní. U Merkelové to platí naopak: všechno to dobro vedlo ke špatným výsledkům. Ale Němcům samozřejmě nemá smysl něco říkat. Vědí stejně všechno nejlíp. A těm našim andělům už vůbec ne.

×

Podobné články