Babišův obrat v diplomacii: Návrat k V4, Nizozemsko a co na to Filip Turek

Po éře Petra Fialy, která se v zahraniční politice opírala o úzké partnerství se západní Evropou a silnou podporu Ukrajině, slibuje vznikající vláda Andreje Babiše poměrně jiný kurz. Prioritou má být obnova Visegrádské skupiny, těsnější vazby na Spojené státy a Izrael a zároveň posun k širší síti partnerských zemí napříč Evropou i mimo ni. V programovém prohlášení i vyjádřeních jednotlivých členů budoucí koalice se rýsuje kombinace regionálního pragmatismu, ekonomického zájmu a důrazu na suverenitu.

Za nejbližší diplomacii bude podle Babiše považován opět středoevropský prostor. Pravděpodobný premiér dlouhodobě tvrdí, že Fialova vláda „zničila“ visegrádskou spolupráci, a po volbách zdůraznil, že Česko musí „postupovat opět společně“ se Slovenskem, Maďarskem a Polskem.

Slovenský premiér Robert Fico to vidí podobně. V rozhlasovém interview uvedl, že „V4 přestala existovat i s obrovským přičiněním právě vlády, která odchází“ a že od nové české vlády očekává její obnovu. Zároveň připomněl, že pro menší státy regionu je visegrádská spolupráce „nevyhnutelným životním předpokladem“.

Vztahy se Slovenskem má jako první posílit předseda sněmovny Tomio Okamura, který 2. a 3. prosince zamíří do Bratislavy. Už dříve řekl, že „primárním krokem musí být, že slovenskou stranu znovu ubezpečíme, že jsou naším nejbližším národem“, a zdůraznil, že Praha má „opět navázat pravidelná jednání a spolupráci“. Zároveň odmítl zasahování do vnitropolitických sporů sousední země: „Určitě nechceme Slovensku v ničem radit.“

Šéf hnutí ANO přitom tvrdí, že Fialův kabinet zanedbával i praktickou středoevropskou komunikaci v méně viditelných oblastech. Jako příklad uvedl, že se prý český ministr životního prostředí Petr Hladík „za dva roky vůbec ani jednou“ nesetkal se svým slovenským protějškem Tomášem Tarabou. „To je neuvěřitelné,“ poznamenal.

Zahraniční politika budoucí vlády však má mít i výrazně širší rámec. Filip Turek, který je zmiňován jako nový ministr zahraničí, zdůrazňuje, že si při koaličních jednáních prosadil nejen jasné ukotvení vztahů s USA a Izraelem, ale i obnovu tradiční diplomatické praxe založené na pragmatických kontaktech.

„Byl jsem garantem a spoluautorem návrhu programového prohlášení budoucí vlády a při koaličních jednáních jsem si prosadil výslovné ukotvení našich vztahů s USA a Izraelem,“ uvedl. Dodal, že izraelský ministr zahraničí mu nedávno „zaslal děkovný dopis za mou práci pro Izrael v Europarlamentu“, a proto podle něj má být česká pozice „ukotvena tímto směrem“. Zároveň však dodává: „Jsem ovšem příznivcem tradiční diplomacie místo aktivismu, tedy je potřebné udržovat diplomatické styky na všechny strany.“

Právě tato „všestrannost“ otevírá prostor i pro další země, které se v posledních měsících objevují ve zmínkách Babišovy chystané koalice, zejména Itálii a Nizozemsku. Motoristé Petra Macinky opakovaně zmiňují přirozené spojenectví se státy, které kriticky pohlížejí na environmentální regulace, migraci nebo rozšiřování pravomocí Bruselu – a mezi ty patří jak Giorgia Meloniová, tak nizozemští konzervativci kolem Geerta Wilderse.

Macinka sám říká, že Česko by mělo spolupracovat „s Maďary, Slováky, Italy nebo Holanďany – s těmi, kteří nechtějí být kolonií levičáckých zájmů Evropské komise.“ V zahraniční politice se proto očekává zvýšený důraz na bilaterální spolupráci právě s těmi státy EU, které usilují o posílení národní suverenity a odmítají další centralizační projekty Unie.

Ruku v ruce s tím jde i chystaný důraz na ekonomickou diplomacii. Návrh programového prohlášení počítá s rozšířením exportu a s posílením ekonomických vztahů nejen v Evropě, ale i v Asii a Tichomoří, Latinské Americe, na Blízkém východě, v Africe či Austrálii. Záměr je uvolnit český obchod z přílišné závislosti na několika tradičních odběratelských trzích a otevřít nové příležitosti tam, kde roste poptávka po energetice, strojírenství nebo dopravních technologiích.

Spojené státy mají zůstat klíčovým strategickým partnerem. Babiš říká, že „NATO je zárukou naší bezpečnosti“ a že hlavním zájmem Česka je „rozvíjet euroatlantické vztahy a spojenectví s USA“. S rezignací vlády také zanikne funkce ministra pro evropské záležitosti; celý evropský resort si přebírá přímo předseda vlády, což bude v praxi znamenat soustředění unijní agendy do jeho rukou.

Končící ministr zahraničí Jan Lipavský k tomu poznamenal, že Babišova orientace na Donalda Trumpa má své podmínky. „Pokud Babiš nebude dávat peníze na obranu, bude Trumpovým nepřítelem v Evropě,“ varoval. Připomněl také, že V4 podle něj není bez rozporů, zejména mezi Polskem a Maďarskem.